Tak znenadání
Tak znenadání
Usměješ se,
když s tím nepočítám.
Chytneš za ruku.
Tak znenadání.
Divím se nedivnému,
jsem vlastně divný.
To oni mě podivili.
Tak znenadání.
S vírou v nový začátek
čekám každou chvílí konec.
Je konečné dívat se nazpátek,
strach je konce otec.
Tvoji tvář znám už dlouho,
i když viděl jsem ji prvně včera,
ze snů vrytých při měsíci
pod kůži mého těla.
Miluj mě, povídej mi,
ubliž mi,
jen buď tu pořád.
Stejně jako včera.
Tak znenadání.