přidáno 31.10.2018
hodnoceno 3
čteno 841(10)
posláno 0
Dlužím Ti ještě jeden pohled.
Nebo vykřičník,
namísto otazníků,
básníku.
Dlužím ti pohlazení namísto opuštění.
Živou kopretinu, hrst slunečnic.
A svíčku ve tmě,
kterou jsme se hřáli,
při milování.
Pohled, jež zradí,
když jsi vším.
Pak svítání, prozradí,
že jen epizodou,
dál už nic.
Dlužím Ti svou nahotu,
odpověď a tečku na konci vět.
přidáno 09.11.2018 - 08:53
Tak jo, oficiálně jsem si oblíbila tvou tvorbu! :-) Je to hrozně lidský, blízký a plný spousty bolavejch myšlenek.. Děkuju!
přidáno 04.11.2018 - 22:17
Jo tohle už dneska moc ženy neumějí,velká škoda.
přidáno 03.11.2018 - 18:31
Tahle je taky krásná. Smutná, a přitom láskou přetéká.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Slunečnice : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pamflet
Předchozí dílo autora : Beze slov

» narozeniny
Iveta32 [16], Pb* [14], oeldea [14], Mates885 [13], Zuppidu [13], mySoul01 [11]
» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :
Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming