přidáno 01.11.2018
hodnoceno 3
čteno 999(12)
posláno 0
Oči zpívají monotonní blues,
o kousku nebe a bourbonu.
Píseň vyhrává svou duši.
A já zavřela oči.
To abych,
zapomněla svou tvář.
Předčítáš starý pamflet,
a čekáš na odpověď.
Kterou znáš.
A pak,
sbíráš mé slzy do kostky ledu,
-to aby ti zbyly na potom.
přidáno 01.11.2018 - 14:11
AndersA: Jsem polichocen a to není dobré. I tak děkuji.
přidáno 01.11.2018 - 13:35
Mlčeti Zlato: děkuji, Tvého komentáře si velice cením po přečtení Tvých básní.
přidáno 01.11.2018 - 13:03
Opravdu hezky popsané. Člověk se dostává do důvěrně známé nálady. Kalí mi to jen ten bourbon, nemám ho rád. Takže možná nekalí, ale podtrhuje...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pamflet : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Kočka
Předchozí dílo autora : Slunečnice

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming