Bílá msrt-30.Kapitola

Hbitě se vyhnula ráně mířené přímo do nosu. Využila nechráněné hrudi a chystala se kopnout. Erik, udělal otočku, čímž se vyhnul jejímu útoku a dostal se jí za záda, kde nebyla chráněná. Nakopnul ji a ona slítla k zemi. Využila své pozice. Nohou ho podkosila a on se zřítil k zemi. Vrhla se k němu, popadla ho za ramena připravená mu dát do obličeje. Erik chytil její hubená zápěstí a zkroutil ho.
Ioli vykřikla. Vší silou ho od sebe odkopla.
„To bolelo!”
„Šetři dech!”
Ioli si odfrkla, vstala a skočila přímo na něj. Nečekal to, spadl na zem, kde mu cvakli zuby.
„Mám tě!”vykřikla radostně.
„Myslíš?”
Popadl ji za nohy a jakoby nic nevážila, ji odhodil stranou. S jekotem dopadla na tvrdou zem. Zaskuhrala, ale to už se Erik řítil přímo k ní s úmyslem jí zašlápnout. Odkulila se stranou, vyskočila na nohy a vrhla se k němu. Ucítila záchvěv vzduchu, vyhnula se ráně a sama zaútočila. Otočka a výkop. Erik je na zemi. Vztekle zavrčí a podtrhne Ioli nohy. Přistane na čtyřech, vrhne se na Erika. Ucítí silnou ránu do tváře, ale je zapálená do boje a nevnímá to. Oplatí mu to kopance do břicha.
Rvou se na zemi. V jednu chvíli je na hoře Erik, v další se dostává na vrch Ioli. Buší do sebe a nedbají ničeho. Je jim jedno, že jim z nosu teče krev, že jsou samá odřenina. Oba chtějí toho druhého porazit. Ioli popadne Erika za koleno a stiskne slabinu. Zařve a vší silou ji od sebe odkopne. Ioli si dá hlavou o zeď, ale hned zase vstává, protože Erik se k ní řítí se zaťatou pěstí. Mine a rozdrásá si kůži o zeď.
Ioli udělá kotrmelec, ocitá se za Erikem. Vši silou ho kopne do zadku. Erik něco zavrčí a už se po ní hrabe. Teď zase Ioli dostala pořádný kopanec do zadku. Sprostě zanadávala.
Udělala falešný výpad vpřed, místo toho pak rychle přenesla váhu a udeřila Erika z boku. Což nečekal. Rychle se vzpamatoval a využil nechráněné břicho. Tvrdě do ní udeřil. Ioli hekla a vyplivla krev.
No počkej, parchante!
Dostal se z jeho dosahu. Chvíli se měřili pohledy. Kroužili kolem sebe jako vlci. Sledovali pohyby toho druhého. Čekali na jeho chybu. Ioli vystartovala. Hbitým skokem se dostala před Erika, kopla a znova a znova. Erik jí popadl za lýtko a poslal ji k zemi. Rychle ho popadla za kotníky a nepustila. Nohama se odrazila a kopla ho do brady. Ozvalo se cvaknutí zubů. Erik vyplivl krev, popadl Ioli za ramena a odtrhl ji od sebe.
Chtěli se do sebe zase pustit, když je přerušil hlas.
„To by stačilo!”
Oba se otočili k Michaelovi, který je probodával pohledem.
„Myslím, že už to pro dnešek stačí. Nemáte se zabít! Koukněte se a sebe.”máchl k nim rukou.
Ioli a Erik se na sebe podívali. Oběma jim teka krev z nosu i úst, všude měli odřeniny a modřiny. Vypadali hrozně.
„Kam se podělo vaše sebeovládání. Jste snad zvířata?!”
„Jenom jsme trénovali.”řekl Erik.
„Jenom jste trénovali… A málem se zabili!”
„To není pravda…”zahuhlal Erik.
„Eriku, neštvi mě! Ale na druhou stranu, dobře jsi ji vytrénoval. Ioli, seš dobrá. Málo kdo by přežil střet s tímhle chlapíkem. Ale už nechci, aby se toto opakovalo. Je vám to oběma jasný?!”zahřměl.
„Jasný.”zahuhlali oba zároveň.
Michael si je ještě jednou změřil přísným pohledem, poté mlčky odešel.
„Tak co? Natloukl jsem ti ten zadek pořádně?”zeptal se po chvíli ticha Erik s uličnickým výrazem na tváři.
Ioli na něj přimhouřila oči a sáhla si na bolavý zadek.
„Buď zticha! Já ti ho natloukla víc!”
„Hmm… Nic necítím. Asi mě pohladil nějaký šváb, či co…”
Ioli se otočkou dostala za něj a pořádně ho nakopla.
„Říkám, abys mlčel!”
Erik se zamračil.
„Potvoro jedna ušatá.”zahuhlal sotva slyšitelně.
„Já-nejsem-žádná-potvora! A ty máš taky uši, tak pomlč!”rozkřikla se vztekle Ioli, přičemž vycenila tesáky.
„Jo, ale tvoje uši jsou poněkud výraznější.”přistoupil k ní a začal její hebká bílá ouška žmoulat mezi prsty. „Jsou tak heboučké…”
Ioli zatnula ruce v pěst, zlostně zavrčela a vší silou ho od sebe odstrčila.
„Nejsem plyšák!”
„Když myslíš…”
Ioli vztekle vykřikla a rozběhla se proti němu. Erik roztáhl ruce. „Pojď ke mně mazlíku. No pojď.”usmál se.
Když se mu Ioli chystala vpálit, sevřel jí v náruči a jednou rukou ji cuchal vlasy. Ioli se vzpírala a syčela jako kočka. Ale Erik byl ve svém živlu.
„Hodná Ioli. Hodná Iolinka. No ty seš roztomiloučká.”
„E-r-i-k-u!”
„Copak potřebuje můj mazlíček!”
„Tvůj mazlíček tě za chvíli roztrhá na cáry!”vykřikla rudá vzteky.
„Zlobivý mazlík. Takhle se s páníčkem nemluví.”pokáral ji.
Ioli se konečně vysvobodila z jeho náruče. Vztekle zasyčela a vydupala z místnosti.
„Héj, mazlíku! Něco sis tu zapomněla!”zaslechla, jak na ni Erik křičí. Když se otočila, jen tak tak chytila svou flašku vody, jinak by ji měla v obličeji.
„Dík.”utrousila a zamířila do sprch, kde ze sebe vydrbala všechnu krev. Rány a modřiny se již zahojily. Má své výhody být Peregrimusem. Teď se může vysmát Erikovi přímo do očí.

„Pohni sebou.”zavrčel Erik čekající u dveří.
„Hned to bude. Kde je ta zatracená bota?!”
Zrovna se chystali ke spaní, když k nim do pokoje vtrhl nějaký chlápek s tím, že musí ihned nastoupit před vůdce Ochránců. Erik ho vyhostil nadávkami a Ioli brutálně vyhodil z postele s tím, ať si pohne. Což jí šlo dost těžce. Protože z tvrdého tréninku byla tak unavená, že při převlíkání své oblečení házela všude kolem sebe a Erik silně protestoval, když navrhla, že může jít jen tak nahá, nebo v pyžamu.
„Mám ji!”ozvala se konečně Ioli. Rychle zacvakla přezky na botě a rozběhla se za Erikem.
Proč nás volá tak pozdě večer? Je na nás snad ještě naštvaný? Nebo v tom je něco úplně jiného?