Bílá smrt-31.Kapitola

Co?!
„Co?!”vykřikla nechápavě Ioli.
Erik jí zpražil pohledem, který dával jasně najevo, ať si sedne a drží pusu. Udělala to.
„Jsi připravená. Ano, sice ještě nejsi tak disciplinovaná a nevím, zda ti můžeme úplně zcela věřit. Ale v této době nemůžeme čekat. Musíme jednat! A proto tě, Ioli, beru oficiálně do svých řad. Tímto se stáváš oficiálním členem Ochránců. Budeš ctít naše zákony a poslouchat moje rozkazy. Budeš chránit lidi. Slibuješ?”zeptal se Michael.
„Ano…”špitla.
„Budeš stále pod Erikovým dozorem. Lidé by nesnesli, kdyby ses tu pohybovala zcela volně a v této době, nesmím ztratit důvěru svých lidí. To doufám chápeš. Vím, že je to nepříjemné, ale po zvážení veškerých faktů, jsem učinil toto rozhodnutí. Eriku, budeš nadále doprovázet Peregrimuse a naučíš ho všemu, co je potřeba. Je ti to jasný? Předem říkám, že nesnesu žádné námitky.”
„Jasný.”zahučel Erik jasně dávající najevo nelibost.
Michael spokojeně kývl.
„Dobře, přejdeme k druhé věci.”podíval se na ostatní lidi sedících okolo velkého stolu.
Michael svolal svoje nejvýše postavené lidi na poradu. Mezi nimi byl i Erik. Bylo to deset lidí, kterým Michael nejvíc věřil. Oni mu pomáhali držet Ochránce pospolu a stále fungující.
„Počátek objevil naše tajné cesty, po kterých jsme dováželi suroviny, vodu a zbraně. Nejenže nám znepřístupnili oné cesty, ale dali vyvraždit ty, kteří nám dané suroviny dodávali. Momentálně nemáme žádný přísun potravin a zbraní. Naše zásoby vystačí maximálně na čtyři dny.”Michael se odmlčel, aby dal průchod debatě, která se v místnosti rozhostila.
„Jak je to možné?!”
„Co budeme dělat? S takovou končíme!”
„Musíme se spojit s civilisty. Požádáme je o jídlo a vodu. Určitě pomohou!”
„Ano, To je pravda. My je chráníme, máme právo si o to říct.”
„Zamítá se!”promluvil Michael. „Kvůli tomu, že jsme v nouzi, nemůžeme ohrozit obyčejné lidi, co s tím nemají nic společného. Jakmile by to Počátek zjistil, všechny by je zabil. Chcete nést takové následky?! Počátek netoleruje neposlušnost, šíří mezi lidmi strach, aby si je získal na svou stranu. Umíte si představit jaké peklo by vypuklo, kdyby zjistili, že nám lidé z města pomáhají?”
„A co teda budeme dělat?!”
„Nemůžeme hladovět. Už tak jsme hodně omezení. Naši lidé budou slabí a nebudeme mít proti Počátku žádnou šanci!”
„Když odmítáš požádat o pomoc, co jiného nám ještě zbývá?!”
„Ve městě jsou sklady. Skladiště, do kterých si Počátek schovává zásoby.”prohlásil klidně Michael. Zvedl ze stolu mapu a připevnil ji na stěnu. Mapa znázorňovala město, ve kterém byli červenými křížky označené body.
„Toto jsou skladiště. Ve městě jich je kolem třinácti. Počátek v nich skladuje jídlo i zbraně. Přesně to, co mi potřebujeme.”
„Chceš je napadnout? Zbláznil ses?!”
„Nechci je napadnout, chci se tam vloupat. Potají. Mezi námi jsou lidé, kteří mají skvělé znalosti s bezpečnostním opatřením. Podívejte se na tento sklad. Je nejdál od centra města. Prakticky skoro na konci, což nám dává skvělou pozici. Počátek věří svému bezpečnostnímu zabezpečení, takže tam moc hlídek nebude. Chci tam vyslat skupinu lidí, která se tam vloupe a ukradne věci, které mi potřebujeme. Je to naše jediná šance na přežití.”
„Jsem absolutně proti! Když nás přistihnou, Počátek bude vědět, že se nacházíme okolo města. Co potom?”
„Oni už to vědí. Znají naše cesty. Vědí, že jsme blízko, ale netuší kde. Což nám dává výhodu! A navíc to nevezmeme přímou cestou. Půjdeme tímto lesem, sahá až k městu a pro nás je to perfektní krytí.”
„To je velká oklika.”
„Ale lépe se tam skryjeme. Ten les je hluboký, plný bažin a skal. Nikdo nebude čekat, že zaútočíme zrovna z této strany. Teoreticky je nemožné dostat se přes ten les. A ještě s nějakým nákladem. Nikoho by to nenapadlo. Chápete?”
„Rozumím. Přes ten les je těžké dostat se s větší skupinou, která bude prchat s nákladem. Počátek věří, že tam má přírodní hranici a to místo nebude tolik střežené. Michael má pravdu, je to pro nás ideální pozice.”ozval se Erik.
„Ano, ale…”
„Zeptám se tedy jinak. Chcete hladovět a přijít tak o možnost nastolit v této zemi spravedlnost, nebo budeme riskovat?!”křikl Michael.
Odpovědí bylo hlasité souhlasné výkřiky.
„Hned zítra ráno sestavím skupinu, kterou na tuto misi vyšleme. Eriku? Ioli? Vy tam jdete určitě. Eriku dostaneš tuto misi pod velení a Ioli poslouží jako tajná zbraň pro případ nouze. Buďte připravení. Zítra večer odcházíte.”
„Rozumím.”kývl Erik.
„Eh… Dobře. Rozumím!”řekla Ioli se vztyčenou hlavou.
Mám misi? Moje první mise! Já vám ukážu, že mi můžete věřit. Ukážu vám, co se ve mně skrývá! Zvládnu to!
„Rozpouštím poradu. Můžete jít spát.”prohlásil Michael.
Všichni rychle opustili místnost a klidili se do svých pokojů. Jen Erik, Ioli a Michael zůstali sedět u velkého stolu.
„Víš, že je to riskantní?”zeptal se Erik vážně.
„Jsem si toho vědom. Ale je to naše poslední šance. Počátek nás tlačí ke stěně. Brzo to začne. Brzo se všechno rozhodne.”