Bílá smrt-28.Kapitola

Ioli si oddechla.
Teplý proud vody jí masíroval unavené svaly, smáčel zpocené vlasy a uklidňoval napnutost celého těla.
Stála nehybně v jedné ze sprch a sledovala, jak teplá voda mizí v kanálku. Nějak jí to uklidňovalo. Ani si neuvědomovala, jak byla celý den ztuhlá. Čekala, kdy na ní někdo vyskočí s úmyslem prostřelit hlavu. Celý den musela snášet zvědavé i hnusné pohledy. Teprve tady, za záclonou a pod proudem teplé vody, se uvolnila.
Je to náročné…
„Hele, nevyplýtvej všechnu teplou vodu!”křikl někdo.
Ioli vykoukla ven.
U lavičky tam stála tmavovlasá dívka s tmavou pletí. Kolem těla měla ovinutý ručních a přehrabovala se v malé taštičce. Teď ale obrátila pozornost k Ioli.
Ta napjatě čekala, co bude dál.
„Zdravím.”usmála se dívka.
„A-ahoj.”vykoktala tiše Ioli.
Dívka popadla šampon z taštičky a vydala se ke sprše vedle Ioli.
„Nemusíš se bát. Já ti neublížím. Ioli, že?”
„Hm.”
„Sára. Nejlepší střelkyně v Ochráncích.”zakřenila se dívka a rozpustila si husté rovné vlasy z copu.
„Peregrimus. Zrůda z centra.”zahučela Ioli.
Sára se zvonivě zasmála. „Ty a zrůda? Vždyť si tak moc roztomilá! Teda, dokud nedostaneš vztek, to jo.”
Roztomilá?
„Ty……….se mně nebojíš?”
„Ne. Ještě jsem si na tebe nevytvořila názor. Nechci být jako ti ostatní tupci okolo. Už jsem o tobě slyšela, ale ty lidi z centra si to zaslouží! Kradou nám vše.”zamračila se. „Ty jsi Erikova svěřenkyně, že?”
„Jo. Stará se o mě.”
„Nechápu, jak to s ním můžeš vydržet. Je protivnej a hrozně….hroznej!”
„Není zas tak špatný… Mám ho ráda. On…. se ke mně chová docela mile.”pousmála se Ioli.
„Od doby, co ztratil Rose, pro něj přídavné jméno milý neexistuje.”
Sára zalezla do sprchy a o pár chvil později Ioli zaslechla tekoucí vodu. Udělala to samé.
Ioli se pořádně namydlila a vydrbala celé tělo, dokud nevonělo čistotou.
„Jak ses dostala k Ochráncům?”zeptala se Ioli.
„Našel mě Michael. Když mu Počátek všechno sebral, když si uvědomil jaký Počátek ve skutečnosti je, rozhodl se dát dohromady skupinu, která bude lidi chránit, která svrhne Počátek a nastolí v téhle zemi spravedlnost. Začal chodit po zemi a sbírat lidi, kteří měli sílu se spiknout. Mě našel jako opuštěnou holku u popelnice. Rodiče museli Počátku platit za ochranu a už neměli peníze, tak prodali mě. Po nějakém čase mě nechali na ulici.”
Ioli se zamyslela.
„Víš, Michael je neobyčejný člověk. Je mu je jedno zda byl někdo vrah, nebo zloděj. On dá domov všem. Dá jim další šanci.”zasnila se Sára.
Michael je dobrý člověk. Dává lidem naději. I mně ji dal. I mě přijal, i když věděl kdo jsem.
„Dává další šanci.”řekla tiše Ioli.
„Ano. I tobě ji dal. Všichni byli proti, když řekl, že chce mít Peregrimuse ve svých řadách. Nikdo nesouhlasil. Ale on je neposlouchal. Věřil ti. Rozhodl se ti poskytnou domov, jako nám všem. Jemu je ukradená minulost, pokud to znamená plus do budoucnosti. On vidí v lidech dobro. Takového člověka už na světě nenajdeš.”

„Co ti tak dlouho trvalo?!”ozval se Erik z postele, když vešla do pokoje.
Pomalu si uložila věci do poličky a sedla si do tureckého sedu na svou novou postel.
„Potkala jsem Sáru.”
„Koho?”
„Nejlepší střelkyni z Ochránců.”
„Jo tahle! No skvělý, už máš kámošku.”poznamenal suše Erik.
„Ona mi povídala o Michaelovi. A taky o tom, že mezi Ochránci jsou lidé, kteří nemají hezkou minulost.”
„Děvče, v tomhle světě nemá nikdo hezkou minulost. Tady musíš bojovat o přežití a pokud to nedokážeš… chcípneš.”
Ioli si odfrkla a vyhrabala z postele pyžamo. V klidu se začala převlíkat. Bylo jí jedno, že si Erik povzdychl a obrátil se k ní zády. Neznala stud. Nechápala, proč by se měla stydět za sebe. Za něco, co je úplně přirozené.
„Dám ti dobrou radu. Nevysvlíkej se před někým. Nebo alespoň ne před opačným pohlavím. Je to…divné.”
„Co je na tom divného? Vždyť je to moje tělo.”
„Právě, že je to tvoje tělo. Je to proti lidských pravidlům ho vystavovat na obdiv všem. Chápu, že ty to nepochopíš, jelikož jsi běhala nahá už tehdy ve městě, ale zkus si to uložit, jasný?”
„Hmm…”
„Dobrou.”zahuhlal nakonec.
„Počkej! Jak se dostanu ven?”
Erik se opět posadil a zahleděl se do její tváře.
„Chceš utéct?”zeptal se s mrazivým hlasem.
Ioli polkla.
„Ne.”
„Tak ti to potom může bejt jedno.”
„Chci se podívat ven!”
„Dobrou noc. A nezapomeň zhasnout.”položil se na bok zády k ní a přikryl se dekou.
Ioli povzdechla, vstala a zhasla světlo. Po tmě hupsla do postele a zachumlala se do deky páchnoucí po levném prášku na praní.
Dlouho se převalovala. Marně se snažila usnout. Nešlo to…
Položila se na záda a zahleděla se do temnoty nad sebou.
Co se teď bude dít? Co se mnou bude?
Zaposlouchala se do pravidelného oddechování Erika na druhé straně pokoje. Když si byla jistá, že spí, potichu se oblékla do uniformy a vykradla se z pokoje.