přidáno 29.03.2017
hodnoceno 0
čteno 1093(9)
posláno 0
Až bolest přetavíš v esenci chtíče,
přes hranu přelétnu a popluju v dál,
vezmi mě k sobě a pevně mě podrž,
tebe v tu chvíli jak kotvu svou mám.

Až slzy potečou z očí jak vodopád,
když vzlykat nahlas je jediné možné,
pak srdce mé postihne volný pád,
má duše nebe se dotkne.

Až slastí přestanu dýchat,
až svět se zatmí a budeš jen ty,
pevně mě stiskni a nauč mě létat.
Mým vzletem i pádem se svět rozezní.

Až ucítím nirvanu a přestanu myslet,
tělo i duši mou budeš mít v ruce,
vyveď mě prosím pomalu zpátky.
Dám ti svůj vesmír, tělo i srdce.

Až ...

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Až : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ivánkův výlet
Předchozí dílo autora : Čekání na nás

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
Mitzi řekla o veronika :
Neznám ji osobně, ale podle toho, co se dá vyčíst z její tvorby je to mimořádný člověk. Veroničina práce se dá rozdělit do dvou kategorií - skvělá a ještě lepší^^
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming