Čekání na nás

Svíčka pomalu zhasíná,
jen v prázdné skleničce od vína,
leskne se na dně vzpomínka,
už jenom matná, malinká.
Spoustu snů mých odvál už čas,
v myšlenkách mladá jsem však zas,
ty teď přede mnou ožíváš,
veškerou lásku svou mi dáš.

Už je to spousta, spousta let,
kdy jen nám dvěma patřil svět
a nad tou sklenkou od vína,
stařenka už jen vzpomíná.
Když prvně za ruku jsi mě vzal,
tu celý svět se rozzpíval,
každé tvé slůvko, pohlazení,
bylo tak krásné a teď už není...

Ten osud, zpropadený chlap,
na život tvůj naposled sáh
a sebral mi, co bylo milé,
zanechal jen vzpomínek chvíle.
Před zrakem mým teď ožíváš,
zase máš rozesmátou tvář,
za ruku bereš mě a spolu jdeme,
až do rána teď neusneme,
jen nám dvěma patří čas,
za závojem mých mokrých řas.

Znám každou linku tvého těla,
tvou vůni bych zas cítit chtěla,
vzpomínám na tvůj krásný hlas,
snad ho i slyším - krása krás.
Vnímám tvůj dotyk na těle,
cítím se opět nesměle,
když pohladíš mě po vlasech,
zmizí zas celý širý svět ...

Svíčka pomalu zhasíná,
v místnosti rychle se šeří,
tvá fotka v rámečku usíná,
mé srdce o závod běží.
Jenom ty jsi byl život můj,
tak na nebi se opatruj,
však přijde brzy i můj čas,
v nebi se spolu sejdem zas.