Ivánkův výlet

Dnes nadešel ten pravý čas,
lesa mámí mě teď hlas.
,,Pojď, rychle pojď cestou k lesu,
Ivánkův čas nastal dnes,
poputuje do nebes. "

V autě v kufru potají,
tvoje oči žebrají:
,,Ještě chvíli si mě nech,
dnes bych vážně nerad zdech."

Ivánek se v kufru bojí,
neb tuší že hodina,
jeho skonu začíná.
Kdyby hodný býval byl,
tak by se teď netrápil.

U lesíka zastavíme,
lopatu ti naložíme.
,,Směle k lesu pojď se dát,
tobě jámu vykopat."

Ivánek se smutně kouká,
pod nohama končí louka...
,,Mezi smrky vejdi směle,
neohlížej se už zpět,
tobě končí tenhle svět!"

,,Dojdeš kdes v hluboký les,
lopatu sis s ssebou nes,
jako správný hoch tam k ránu,
smíš si vykopat svou jámu,
v té pak budeš hezky hnít,
v nebi silnou vodku pít."

Ivánek kope a vzdychá,
okolo jen země tichá.
Díru vykopanou má,
nad ní se teď nahýbá...
Tu přiskočím já směle,
lopatou ho bacím skvěle,
dílo mé se podaří,
úsměv se mi rozzáří.

Padne přímo do hrobečku.
,,Tady to máš, pitomečku,
chtěl jsi od nás utíkat,
tak tě nemá nikdo rád.
Neštěkne po tobě pes,
ani zítra, ani dnes."

Kde leží náš chlapeček?
V lese najdeš hrobeček.
Nenápadný krásně je,
tam Ivánek zetleje.
Až se tam zas podívám,
větvičku mu na hrob dám.