Stopa

Stopa v písku,
klidná, bezejmenná,...
----------------------------
Kdopak tudy šel,
nechal otisk svůj,
nad čím přemýšlel,
kam jeho duch plul.

Někdo tudy šel,
stopu zanechal,
jen na okamžik zůstal stát,
pak vydal se zas světem dál.

Otisk chodidel,
vlna jej k sobě mámí.
Dvě nohy v písku,
spolu, přesto samy.

Stopa už se vodou plní,
kontury se vytrácí,
ještě jednou šlápni do ní,
než úplně ti zmizí,
včera člověk známý,
dnes tak hodně cizí.

Tím člověkem jsi ty,
už nepoznáš se ani,
z velkých plánů tvých,
zbyl mokrý písek v dlani.