Noční můrky

Severak: Děkuji, to potěší.

Velmi dobrá báseň byť smyšlená.

ŽblaBuňka: Dík, vážím si toho.

seš dobrá, i v komentu

kmotrov: Máš pravdu, v posledním verši přečuhuje slabika. Mně to při čtení nahlas nevadilo, ten důraz na konci to zakryl, ale asi to byl jen můj dojem, tak upravuji :).
Odstup a pojmenovat na tvrdo, to myslím přesně sedí, to by mohlo být moje krédo :). I ten vzdor, ráda trochu provokuju. Bluesový smutek mě překvapil, ale příjemně.
No a autenticita, to je složitý... Myslím, že nikdo, kdo píše, v tom nedokáže sám sebe úplně schovat. Rukopis tam vždycky aspoň trošku cítit je. Některé moje básně jsou velmi autentické, jiné (jako tahle) vytvořené zcela uměle bez osobního prožitku. Která je která a kde se odkrývám, to si radši nechávám pro sebe :).

Zamila: Děkuju, je to vlastně pochvala. A máš pravdu, že je to tematicky zas úplně jinde... jen takový nápad.

Orionka: To utíkání souvisí s rytmikou i já jsem naprostý laik, třetí sloka mi do těch předchozích v závěru nějak nejde. Co na to někdo kompetentní Tom Cortéz, DDD?
Často v tom máš bluesový smutek, ale zároveň i odstup a vzdor. Pojmenuješ to natvrdo a stavíš se k tomu čelem. Vím, že to je z tvé strany hra, ale hraješ ji dobře, ikdyž (nemusíš mi věřit) to na mne nepůsobí autenticky, líbí se mi neotřelost a ta nálada.

Prostředek je fajn, ale jinak umíš psát daleko líp - i tematicky jinak. Tohle bych ani neřekla, že je Tvoje ...

kmotrov: Ahoj kmotříku! :) Moc děkuju, je úžasný, že někdo přemýšlí o tom, jak píšu, a ještě mi to dá do komentáře. Vezmu to postupně. Melodická linka je tam vědomě, ale jsem v tomhle naprostý laik, takže mi připadá dotažená a žádné utíkání nevnímám. Ve smyslu rytmiky a vůbec formy máš pravdu, že to jen tak amatérsky a pro radost zkouším, je to pro mě spíš vedlejší produkt. Ambice mám v próze a poezii beru jako volné pole pro hrátky s jazykem, s různými obrazy, s tím, jak působí na čtenáře... Za tu neotřelost tedy velmi děkuji, jsem moc ráda, že to tak vnímáš. A bluesově undergroundová atmosféra... hm... tak tady se jako nemuzikant po pravdě ztrácím. Co konkrétně tím myslíš? Mně totiž připadá, že každé moje dílko má trochu jinou atmosféru, záměrně měním témata i způsoby zpracování, je to pro mě jako pokusná laboratoř :).

Yanishka: Já děkuji, to je dobře! A zase tak smutná není, je to trochu hra...

Ahoj Vochomůrko.
Yanishka má pravdo i já tam vidím melodickou linku, ale vidím i to jak z ní utíkáš. To je pro tebe typické a nemá smysl to kritizovat. Myslím, že nemáš ambice svoji tvorbu někam posunovat a píšeš si pro radost. Co Tě ctí a proč Tě docela rád čtu je neotřelost tvých básní, když je báseň neotřelá (může být o čemkoli) vždy působí svěže. Další tvoji devizou je ta bluesově šánsonově undergroundová atmosféra tvé tvorby.

děkuji...mám pocit, že i když je to v podstatě smutná báseň, tak mám tendenci si ji místo čtení prozpěvovat, jak mi přijde melodická