přidáno 12.11.2016
hodnoceno 0
čteno 794(4)
posláno 0
Hlava jak makovice
nevěříš politice
a myšlenky jenž ti v hlavě plynou
jak rychle se objeví
tak i zhynou
ve snech se procházíš
ruku v ruce s jinou
a potom
se doma v posteli pelešíš
ze svoji ženou


Mozek je nástrojem
naší mysli
někdy máš obavy na co
on myslí
To strašné dilema
zda se řídit rozumem
či srdcem
je to čím dál horší
s přibývajícím věkem

Když tvé tělo staré
pomalu chládne
to co bylo už není
a nenávist vládne
Nikoho nehledáš jen stojíš
na místě
a město to je lidí
obrovské mraveniště

Chceš mít už klid
a tiše odejít
to je snad jediné co si přát
smíš
A tak čekáš na ten den
kdy přijde tvůj výdech poslední
a krematoriem bude
znít hudba pohřební

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Roky plynou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zapomeň
Předchozí dílo autora : Příběh jedné velké lásky

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
journeyman řekl o Severka :
Severku sice neznám osobně, viděl jsem ji na přibližně přesně jediné fotce (s prostějankem). Jedinej kontak, co spolu máme, je ten, že ji čtu. A stojí to sakra za to. Nejkvalitnější široko daleko. (Ano, toto je reklama!)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming