Příběh jedné velké lásky

Venku svítí slunce
to je skvělá zpráva
po parku vidím honosně procházet
se páva
a kdo to tam u toho statného dobu na mě mává?
Má polovička drahá

Tak k ní jdu blíž
ruce mám za zády
a v nich skrývám růže
jen já se mohu dotýkat její kůže
ona se tiše ptá jak stát se to může
že si našla svého prince
milovaného muže

Potom chvíle napětí
a já vezmu ji za ruku
že jí budu chránit
jí dávám záruku
potom jdeme tím parkem jako už
tolikrát
povídám ji jak mám ji rád
že jenom s ní chci spát
a srdce své ji dát

Její oči se rozzáří
hlas se ji chvěje úžasem
sama sebe se ptá zda není to sen
a já to postřehnu a proto hned
dám ji polibek na její rty
jež jsou sladké jako med

Poté si všimnu
že slunce již zachází za obzor
své sluneční paprsky schovává za vrcholky hor
a divá zvěř již vylézá z nor
za chvílí ze je úplněk
a ze mě stane se krvelačný tvor

Ona netuší že jsem vlkodlak
je šťastná že ji mám rád
pomalu se začínám bát
už se zase probouzí ten hrozný hlad
z ruky mi vyrůstají obrovské drápy
a já z toho mám mindráky

A jak tu noc dopadla
moje princezna
zdaleka líp než moje služebná
která již navěky spí
co se s ní stalo nikdo se nedoví

A moje milá i přesto
že zjistila co jsem
chce se mnou trávit každý svůj volný den
a když je noc úplňku tak čekají na mě
okovy a mříže
vyji a úpím jako vlk co v koutě rány líže