přidáno 01.11.2016
hodnoceno 0
čteno 1151(5)
posláno 0
Je první listopad
a s ním přišla i dušičkové mánie
zní to tvrdě
ale tak to prostě je
Naší drazí zesnulí se jistě radují
,že je najednou všichni litují
a předtím se u jejich hrobu nikdo nezastavil
nerozsvítil svíčku
a ani květinu nezasadil


A co já nepotřebuji den v kalendáři
abych věděl kdo se mnou životem
již neprochází
dobře já vím že otec zemřel
více než před deseti lety
když spadl dolů z vrchu střechy
že tu se mnou není ani babička
která na mě i ze svým milým
kouká z nebíčka

A tak na ně vzpomínám když je čas
zdá se mi jako bych z dáli slyšel jejich hlas
a nad hrobem kamenný anděl
co ukazuje nám svoji tvář
a ty už víš kde svoje místo
posledního odpočinku máš

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dušičky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Příběh jedné velké lásky
Předchozí dílo autora : Pátek třináctého jak jej neznáte

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
Severak řekl o tlachapoud :
Střez, střez se Tlachapouda, milý synu. Má tlamu zubatou a ostrý dráp. Pták Zloškrv už se těší na hostinu, vzteklitě číhá na tě Pentlochňap. -- Lewis Carrol: Alenka v říši divů (a za zrcadlem) (v překladu Aloyse a Hany Skoumalových)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming