|
Veřejné osvětlení a myšlenky a pocity jednoho ranního momentu. Doporučuji si pak pustit: https://www.youtube.com/watch?v=CGyEd0aKWZE (A vydržte u videa až do konce!)
 12.10.2016 5 1018(8) 0 |
Je pět hodin ráno. Právě jsem vstal/a a dívám se z okna. Sleduji betonový sloup na protější straně ulice, štíhlý, asi šest až sedm metrů vysoký. Hrdě stojí v pozoru, ukotvený nohou v zemi. Rukou drží trolejové vedení. Přemýšlím nad ním.
Je tu na stráži. Každý večer, když se setmí, se na rozkaz vrchního velitele strážných světlušek probudí a rozsvítí lampu. Tu má místo předkloněné hlavy, aby ho/ji snad nenapadlo myslet. Lampa pak mlčky oranžově září do nočního ticha.
O kus dál stojí další strážná světluška a na opačnou stranu také. Stojí na každé ulici, dost blízko u sebe, aby dohlédly na každého chodce. Je jich celá armáda. Při pohledu z dálky mě jejich formace fascinují pravidelným uspořádáním na každé ulici a nepravidelným uspořádáním ulic v sídlištích.
Jejich zásluhou se města po západu slunce, když ztratí barvu a denní ruch, promění v souhvězdí, dráždící svou složitostí a zdánlivou nedosažitelností. Jsou vidět i z vesmíru. Vysílají jménem lidstva hrdou zprávu: „Jsme tu a máme světlo.“ Připomíná mi to píseň Burn od Ellie Golding, která mě vždy uklidňovala.
Napadá mě ovšem, že za práci strážných světlušek platíme daň v podobě světelného smogu. Jejich světlo dolehne všude, i na vysoké kopce nad městem, a záře městských souhvězdí nám nedovolí vidět ta hvězdná. Nedopřejí nám klid, tmu, prázdnotu, samotu. Občas toužím po krátkém nočním blackoutu, který každému člověku, který právě nespí, dovolí na chvíli pocítit skutečnou samotu, či po upřímném setmění, které mu dovolí ve správný čas se vyspat bez uklidňujícího čaje večer a vřeštícího budíku ráno.
Přesto si jejich práce vážím. Obdivuji, že stejně jako stromy či kolejnice stojí na svém místě celé dny a noci, i v dešti, při krupobití, námraze či vichřici. Jsem rád/a, že takovou práci nemusejí dělat lidé a mohou být užiteční prací, k níž jsou jejich těla a duše alespoň trochu uzpůsobeny.
Myslím, že pro vidoucího člověka je přirozené a racionální bát se tmy. Armáda strážných světlušek nám pomáhá tmu zahnat, takže už se jí bát nemusíme. „We, we don't have to worry 'bout nothing.“ A i když má svoji stinnou stránku ve formě světelného smogu a spánkových poruch, mám strážné světlušky rád/a.
Je tu na stráži. Každý večer, když se setmí, se na rozkaz vrchního velitele strážných světlušek probudí a rozsvítí lampu. Tu má místo předkloněné hlavy, aby ho/ji snad nenapadlo myslet. Lampa pak mlčky oranžově září do nočního ticha.
O kus dál stojí další strážná světluška a na opačnou stranu také. Stojí na každé ulici, dost blízko u sebe, aby dohlédly na každého chodce. Je jich celá armáda. Při pohledu z dálky mě jejich formace fascinují pravidelným uspořádáním na každé ulici a nepravidelným uspořádáním ulic v sídlištích.
Jejich zásluhou se města po západu slunce, když ztratí barvu a denní ruch, promění v souhvězdí, dráždící svou složitostí a zdánlivou nedosažitelností. Jsou vidět i z vesmíru. Vysílají jménem lidstva hrdou zprávu: „Jsme tu a máme světlo.“ Připomíná mi to píseň Burn od Ellie Golding, která mě vždy uklidňovala.
Napadá mě ovšem, že za práci strážných světlušek platíme daň v podobě světelného smogu. Jejich světlo dolehne všude, i na vysoké kopce nad městem, a záře městských souhvězdí nám nedovolí vidět ta hvězdná. Nedopřejí nám klid, tmu, prázdnotu, samotu. Občas toužím po krátkém nočním blackoutu, který každému člověku, který právě nespí, dovolí na chvíli pocítit skutečnou samotu, či po upřímném setmění, které mu dovolí ve správný čas se vyspat bez uklidňujícího čaje večer a vřeštícího budíku ráno.
Přesto si jejich práce vážím. Obdivuji, že stejně jako stromy či kolejnice stojí na svém místě celé dny a noci, i v dešti, při krupobití, námraze či vichřici. Jsem rád/a, že takovou práci nemusejí dělat lidé a mohou být užiteční prací, k níž jsou jejich těla a duše alespoň trochu uzpůsobeny.
Myslím, že pro vidoucího člověka je přirozené a racionální bát se tmy. Armáda strážných světlušek nám pomáhá tmu zahnat, takže už se jí bát nemusíme. „We, we don't have to worry 'bout nothing.“ A i když má svoji stinnou stránku ve formě světelného smogu a spánkových poruch, mám strážné světlušky rád/a.
Ze sbírek: 
12.10.2016 - 16:54Singularis: Ach tak, nic dalšího jsem z téhle série nečetla, takže mi to nedocvaklo ;)
12.10.2016 - 16:05tlachapoud: To vyplynulo z ankety u díla Plytká hygiena hlavy ( http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=31294-plytka-hygiena-hlavy
), kterým série Průzkum malých radostí začala. Tehdy si největší oblibu získal/a varianta v mužském/ženském rodě. Příjemné je, že to člověk může číst tak, jak je mu to bližší.
Konkrétně to ho/ji je tam ale proto, že ten stožár je označen nejprve jako sloup (on) a dál zase jako strážná světluška (ona).
Promiň, pokud jsem tě zmátl/a.
), kterým série Průzkum malých radostí začala. Tehdy si největší oblibu získal/a varianta v mužském/ženském rodě. Příjemné je, že to člověk může číst tak, jak je mu to bližší.
Konkrétně to ho/ji je tam ale proto, že ten stožár je označen nejprve jako sloup (on) a dál zase jako strážná světluška (ona).
Promiň, pokud jsem tě zmátl/a.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Armáda strážných světlušek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Psychadelický komix na depresivní zimní večery (The Maxx)
Předchozí dílo autora : Monice se nedaří umřít
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Severak řekl o Singularis :Díky němu jsem tu: Prokliknul jsem se sem přes stránky jeho seriálu Ester Krejčí. Jinak jeho nápady a díla nejsou uplně hlavní proud, ale o to jsou v nich zajímavější nápady.
