Psychadelický komix na depresivní zimní večery (The Maxx)

Když skončila Daria, hledal/a jsem další podobný klenot. Tehdy jsem ještě neznal/a anime a bylo by opravdu smutné mít na celém světě jen jeden seriál, který bych mohl/a sledovat bez pocitu, že mi mozkové buňky právě umírají po tisících. A jeden takový jsem našel/a.

Na seriálu The Maxx mě na první pohled upoutala temná psychadelická kresba a psychologický podtext. Je tam i dost feminismu a celé rozuzlení je vlastně založeno na Juliině komplexu z dětství.

"Most of us inhabitent these two worlds: the real world, where we're at the mercy of circumstances, and the world within, beyond conscious, the safe place, where we can escape." - fascinující myšlenka přímo v openingu. The Maxx se odehrává na rozhraní dvou světů, které se takovým prapodivným sci-fi/fantasy způsobem prolnou a postavy neví, co si o tom myslet (a co teprve divák). A kdo že ty postavy jsou?

Maxx je ve skutečnosti nezaměstnaný bezdomovec, ale věří, že je superhrdina zachraňující město před zločinem. Trpí vnitřní samomluvou, která hodně připomíná film Sin City - město hříchu.

Julie je sociální pracovník "na volné noze". Stále mi vrtá hlavou, jak si mladá osamělá žena může takovým povoláním v americkém městě prorostlém zločinem, korupcí, prostitucí a sexismem vydělat na život v docela luxusním bytě a neustálé střídání šatů, které jsou mimochodem jedna módní katastrofa za druhou a evokují podezření na latentní exhibicionismus. A to ještě opakovaně podplácí policisty, aby nedrželi Maxxe ve vězení, kam se za svoje pokusy zachránit město občas dostane...

Třetí hlavní postava je zprvu záhadou a seriál ji odkrývá teprve postupně (a ve srovnání s komixem se moc daleko nedostane, protože na výrobu seriálu došly peníze, jak se dalo čekat, tak zůstává docela záhadná i na konci). Je jí nebezpečný psychopat Mr. Gone. Zvláštní na celé věci je, že přestože běžně okrádá, znásilňuje a případně zabíjí ženy, s Julie to vlastně nakonec myslí dobře, ale ta mu pokaždé utrhne hlavu... (Tohle se vážně těžko vysvětluje, to musíte vidět.)

Dalším kladem seriálu je jeho délka: má jen třináct desetiminutových epizod (ačkoliv jedna z nich má absurdně dlouhou rekapitulační znělku, kterou se divím, že jim byli v nějaké televizi ochotní vůbec odvysílat), takže celý seriál máte zhlédnutý za nějaké tři hodiny a zbytek dne můžete (nebo spíš musíte) věnovat přemýšlení nad otázkou, co jste to vlastně viděli. Zkrátka řečeno, seriál přesně pro mě. Atmosféra je ponurá a depresivní, příběh je složitý a velice náročný na pochopení (místy až trochu jako poezie), možná ten seriál budete muset zhlédnout dvakrát, což není žádný problém, protože jde o příjemný zážitek, pokud vás tedy myšlení nebolí nebo náhodou netrpíte stejnými traumaty jako hlavní postavy. To znamená, že seriál The Maxx nemohu doporučit bezdomovcům přesvědčeným, že jsou superhrdiny, sociálním pracovníkům na volné noze a nebezpečným psychopatům.

Zajímavé je, že vyšel i český překlad původního komixu (v roce 2007 v nakladatelství Netopejr), ale bohužel jen prvního svazku (asi došly peníze, však víte...) a nedostal se ani tak daleko jako seriál.

Varování: seriál je přístupný až od 15 let, i starším divákům však může vyvolat následující vedlejší účinky:
- Přestanete sledovat televizi, YouTube, sociální sítě apod., protože ta show ve vaší hlavě je přece vždycky lepší.
- V každém druhém chodci kolem vás uvidíte isze. Isz je malá černá zlá nesmírně roztomilá zrůdička bez očí, kterou když ji oblečete, pak lidé vidí v podobě člověka podle toho, jaké šaty jí dáte.
- Navždy změní váš pohled na Austrálii (pokud jste tam osobně nebyli), např. věděli jste, že tam žijí krablíci (anglicky crabbits) a bohové požírající hory?