Dostali jsme šanci

Svět se zahalil do tmy. Světlo pouličních lamp skomírá. Všude je ticho. Sedím u okna, sleduji poblikávající světla, která brzy zemřou a přemýšlím o minulosti, přítomnosti a budoucnosti lidstva.
Z vedlejšího pokoje se ozývá fňukání. Je to můj bráška a oplakává svůj mobilní telefon. Položím si bradu na kolena a zavřu oči. Nemá cenu ho utěšovat. Dnes jsem se přesvědčila, že jsme se stali příliš závislí na moderní technologii, která začíná určovat život naší společnosti.
Jakou šanci mají knihy, opravdové přátelství nebo láska bez technologie? Velmi malou. Často se stávám svědkem situace, kdy mladí lidé nedokážou spolu komunikovat, aniž by neměli svůj chytrý telefon při ruce.
Děti přestaly navštěvovat dětská hřiště, kopací míče leží bez duše v zapadlém koutě zahrady. Radost z venkovních her vystřídala radost z nových video her.
Sedím u okna a venku umírají světla. Telefon ležící na stole se hlásí o pozornost slabým bzučením. Slabá baterie. Nemohu ho nabít a i kdybych mohla, neudělám to.
Dnes s výpadkem elektřiny jsme dostali šanci vymanit se z područí tabletu, telefonů a počítačů. Jen málokdo toho využil. Patřím k té menšině.
Kdysi se mně někdo zeptal, co bych dělala, kdyby vypadla elektřina a já měla využít čas bez chytrých přístrojů. Popravdě, ulevilo by se mi.
Vyšla bych ven a nechala vítr, aby si hrál s mými vlasy. Lehla bych si do stínu stromů s knihou. Došla bych pro své kamarády, udělali bychom si piknik u řeky a vyprávěli bychom si vtipné historky a smáli se maličkostem.
Bohužel, i můj život je svázán technologií, a tak jsem dnešní výpadek elektřiny uvítala. Naivní představa, že tuto změnu uvítá více lidí. Doufala jsem, že lidé konečně odloží své telefony a rozhlédnou se kolem sebe. Zjistí, kolik věcí jim uniká a využijí tento jediný den jinak než s telefonem. Naivní představa.
Sedím a světla slábnou. Přemýšlím a napadá mně, že se z nás stali otroci. Nikdo nad námi nestojí s bičem, naše ruce nejsou spoutané těžkými okovy, a přesto nás svazuje neviditelná smyčka moderního světa
Náhle protne tmu silný paprsek. V celé ulici se znovu rozsvěcují světla, lidé nadšeně výskají. Bráška se šťastným výkřikem běží dát svůj telefon nabít, aby mohl nakrmit své zvířátko. Nezajímá se o Borka, našeho psa, který za ním přiběhl, protože si chce hrát.
Unaveně si povzdechnu. Mobil je přednější než pes. Co na tom, že zvířata kvůli modernizaci vymírají? Stáhneme si jejich digitální podoby a budeme se tvářit, že je vše v nejlepším pořádku.
Vstanu z křesla a zamířím do svého pokoje. Ulehám na postel. Venku již nevládne tma, ale světlo lamp. Zavřu oči a nechám se unést do světa, kde moderní technologie nemají žádnou moc nad mým životem.