 11.05.2016 2 982(13) 0 |
Jenom já tě znám,
tak nahou, až na kost,
když svléká tě tma kolem nás,
pořád umírám tou touhou,
ale jsem už navždy sám.
Všechnu lásku vsáklo ložní prádlo,
polštáře plné peří vran,
černé duše našich těl,
démon jež našel cestu ven.
Z mého srdce stíny vystoupí,
hrdlo tvé obejmou provazem,
zrada kterou nedokážu snést,
potrestám tě osudem.
Tak promiň mi že tohle ráno,
neprobudím se vedle tebe,
budu daleko pryč tam,
kde už slunce nevyjde.
Konec písním labutím,
hlas deště atmosféru nabudí,
kdo lásku poznal ví co je zklamání,
prokleje tě, zahodí.
Vinou tvou, mou hlubokou,
ve tmě nevíš kam máš plout,
ztracena vždy když city lžou,
havrani smrt na svých křídlech roznesou.
tak nahou, až na kost,
když svléká tě tma kolem nás,
pořád umírám tou touhou,
ale jsem už navždy sám.
Všechnu lásku vsáklo ložní prádlo,
polštáře plné peří vran,
černé duše našich těl,
démon jež našel cestu ven.
Z mého srdce stíny vystoupí,
hrdlo tvé obejmou provazem,
zrada kterou nedokážu snést,
potrestám tě osudem.
Tak promiň mi že tohle ráno,
neprobudím se vedle tebe,
budu daleko pryč tam,
kde už slunce nevyjde.
Konec písním labutím,
hlas deště atmosféru nabudí,
kdo lásku poznal ví co je zklamání,
prokleje tě, zahodí.
Vinou tvou, mou hlubokou,
ve tmě nevíš kam máš plout,
ztracena vždy když city lžou,
havrani smrt na svých křídlech roznesou.
12.05.2016 - 05:53Hm, básnicky hutná záležitost. Romantizující slovník - dost nemoderní věc, ale leckomu sedne, a nad kdečím se čtenář šprajcne a přemýšlí, je-li to vůbec možné, tak říci. Třeba ten konec písním labutím, to se mi líbilo, je to obrat, který se jen tak nevidí, ale je to divné. Labutí písnička je jen jedna. Havrani, smrt, prokletí... kýčovité symboly, atmosféra se dá naladit i modernějšími postupy, hádám ale, že to už je dost nad původní záměr. Záměr vyjádřit svoje pocity.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nenajde cestu ven, kdo byl srdcem zatracen : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Unesena proudem
