přidáno 08.01.2016
hodnoceno 1
čteno 748(15)
posláno 0
Při vzpomínce na ovocné háje
číší ze mne listopad
závany větrů
v mé duši tančí napořád.

Hrozny co měnily oblohu
modraly do azuru
peřeje mraků
jež zpívaly na hudbu.

Praskání přírody v krbu
sladilo jinou frekvenci
obraz nektarových západů
přírody svěřenci.

V mém srdci však
nitě polopravd
na žádném místě
nezůstanem napořád...
přidáno 09.01.2016 - 10:17
Docela hezká lyrická veršovánka. Dá se to docela snadno a docela plasticky představit.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Procitnutí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ticho ve tvých očích
Předchozí dílo autora : Paprsky duše

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming