Sakura

Básně této formy počaly vznikat ve 12. století z lidových písní a literárních lyrických básní cch´jako písně určené ke zpěvu s hudebním doprovodem v dramatech ca-ťü.

Ve hrách dialogy posouvaly děj a písně ho následně rozváděly nebo vyjadřovaly citové rozpoložení postav. Vždy zpívala pouze jedna, hlavní, postava, která v písních vyjevovala pomocí metafor své myšlenky a city. V písních autoři používali jazyk blízký hovorovému (na rozdíl od literárních cch’). Psali je na melodie, které určovaly jejich rytmus a délku verše.

Žánr žil až do 20. století, jeho rozkvět však připadá na 13. a 14. století, kdy skládáním čchü ve svých dramatech ca-ťü prosluli Po Pchu, Kuan Chan-čching, Ma Č’-jüan, Čchiao Ťi a další. Vedle písní cch’, popisných básní fu a písní š’ patří k hlavním typům klasické čínské poezie.

Jelikož je i tato forma do evropského jazyka zcela nepřevoditelná, je níže uvedená báseň mou parafrází na motiv básně posledně jmenovaného autora.


Sakura na skále omylem vyrostlá
drží se ve spáře kořeny pevně.
Touha má rozumu přes hlavu přerostlá
drží se zoufale, nechtěně ve mně.

Nikdy by nebyla bývala vyrostla,
kdyby jí sílu nedala země,
stejně tak touha by nebyla narostla,
kdyby jen nebyla živena ze mě.