 29.09.2015 3 947(12) 0 |
Opět nastala jedna z nocí, kdy mohu pozorovat hvězdy a zatvrzele utlačovat spánek pod víčky.
Opět je ticho, chlad a odevšad je cítit nostalgie.
Vzpomínáš si, jak naše kroky v dešti utišil ruch nákupního centra?
Jak hledět do očí a v skrytu duše se nebát, není-li to naposled?
Jen úsměv, záchvěv, dotyk, věta...
V objetí tvém
tak ztracená
i celá.
Granátků v srdci pár, rozezvoní se, když přivřu oči a nespím, svěřím svou lásku osudu a naplním jí beznadějný vesmír.
Opět je ticho, chlad a odevšad je cítit nostalgie.
Vzpomínáš si, jak naše kroky v dešti utišil ruch nákupního centra?
Jak hledět do očí a v skrytu duše se nebát, není-li to naposled?
Jen úsměv, záchvěv, dotyk, věta...
V objetí tvém
tak ztracená
i celá.
Granátků v srdci pár, rozezvoní se, když přivřu oči a nespím, svěřím svou lásku osudu a naplním jí beznadějný vesmír.
30.09.2015 - 18:42juu, to je fajn. jsem spíš na básničkovou formu (ač nerýmovanou), tady ty rozházené věty moc nemusím... ale forma je na umělci. obsah skvělý..
30.09.2015 - 13:08moc hezké.......přeji ti , aby to byla poslední bolest z lásky, kterou prožiješ.....:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pod víčky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Mám pocit
Předchozí dílo autora : Vznáším se ve stínu
