|
Jedna aktuální, mám v sobě láhev zkvašených plodů vinné révy, tak omluvte formu :)
 28.09.2015 1 1195(10) 0 |
Společně prošli jsme,
tmou i světlem,
každý s obdivem,
na nás vždy hleděl.
Tvé pevné objetí,
za svitu svíčky.
Slzy však padají,
do prázdné skleničky.
Skleničky od vína,
již stačí jen jedna.
Zanechals ve mne jen,
půl srdce bez dna.
Zlomené na střepy,
jak naše plány.
Slibovals na věky,
zatím jen nikdy.
Večer mi chybíš,
ve dne zas ne,
tvé věčné řeči,
tvá řeč.
Srdce mi chřadne,
jak auto na dvoře,
zvládám to s nadhledem.
Občas však, poněkud vyhořen.
tmou i světlem,
každý s obdivem,
na nás vždy hleděl.
Tvé pevné objetí,
za svitu svíčky.
Slzy však padají,
do prázdné skleničky.
Skleničky od vína,
již stačí jen jedna.
Zanechals ve mne jen,
půl srdce bez dna.
Zlomené na střepy,
jak naše plány.
Slibovals na věky,
zatím jen nikdy.
Večer mi chybíš,
ve dne zas ne,
tvé věčné řeči,
tvá řeč.
Srdce mi chřadne,
jak auto na dvoře,
zvládám to s nadhledem.
Občas však, poněkud vyhořen.
29.09.2015 - 15:39Jsou autoři jejichž poezie je mi prostě blízká, nezáleží na věku, na stylu (Mimochodem tenhle je malinko opilý :-)), ale něčím mě ta básnička oslovila
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Chybíš mi : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Srdeční insomnie
Předchozí dílo autora : Rande se smrtí
