přidáno 23.01.2016
hodnoceno 2
čteno 874(13)
posláno 0
Strach mi,
pomalu svírá,
nikdy přece
neumírám.

Odjíždí
nechává mě,
jen můj rozum,
místo srdce.

Přichází
ranní zima,
již nic není,
v láhvi vína.

Svítání
pomalu vstává,
další den,
špatná zpráva.

Město
klidně dýchá,
je to pocit,
je to dřina.

Odjíždím,
nechávám tě,
na pospas
jediné větě.
přidáno 25.02.2016 - 18:28
hezké..
přidáno 23.01.2016 - 23:58
To, že to
rozsekáš
na víc
řádek,
z toho neudělá hlubokomyslnou poezii. Spíš se to strašně blbě čte. To jen takový kosmetický detail. :D
Občas to má takové zvláštní chyby. Třeba v první strofě jaksi chybí předmět. Co ti strach svírá? Ve čtvrté strofe svítání vstává? Nebo tam měla být jinak interpunkce? V páté strofě celkový dojem jaksi kazí ta dřina. To slovo tam vůbec nesedí. Ale celkem se mi líbí třetí strofa, částečné i poslední, abych jen nekritizoval. ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Srdeční insomnie : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Farma zvířátek a pocitů
Předchozí dílo autora : Chybíš mi

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming