Když srdce bolí

Otevřela oči a zase je zavřela. Párkrát zamrkala. Znovu dokořán otevřela oči. Poté otevřela ústa a hlasitě zakřičela:“Ne!“ Zvedla se a několikrát se bouchla do uší. Nosem popotáhla pachy. Pak si něco uvědomila. Nehty pravé ruky zabořila do dlaně ruky levé. Znovu vykřikla.

Mladík se skláněl nad svou dívkou. Jemně pohladil její tvář a posadil se vedle lůžka. Stále mu v hlavě zněla doktorova slova:“Jediné, co teď má, je vědomí. Jen ona sama se svými myšlenkami. Všechny její smysly jsou ty tam. Pohybuje se, ale necítí, že se pohybuje. Nevnímá vás.“ Nevnímá… Nevnímá… Ta slova ho bolela. Bodala ho do srdce, protože někde uvnitř věděl, že ona ví. Ví, co pro ni dělá i co pro ni obětoval.
Právě spala. Ach, jak vypadala nádherně. Jakoby se nic nestalo. Jako by se před dlouhými třemi roky nestala obětí ozáření. Jakoby ji, až se probudí, mohl odvést domů a říct jí jaký měl strach.
Takto přemítal do doby, než se probrala. Jako každý den otevřela slepé oči. Posadila se. Němě otevřela ústa a on jí do nich jemně vložil tři prsty své levé ruky. Opětovně se pokusila jej odstrčit. Trvalo jí několik minut, než se trefila. Poté povolil. Políbil ji na tvář a ustoupil.
Spadla z postele. Ztěžka se zvedla na nohy. Jako každý den se bušila do uší a snažila se způsobit si, co největší bolest.
Byl to žalostný pohled, ale on věděl, proč to dělá. Chtěla cítit.
Zrovna se bušila hlavou o stěnu, kterou pracně našla, když se stalo něco neskutečného. Rychle odstoupila od stěny a chytila se za hlavu. Z úst se jí vydral bolestný výkřik.
Rychle k ní přispěchal a chytil ji za ruce. Ona na něj široce vytřeštila své šedé oči a… a začuchala.
Usmála se. Objal ji a slzy mu tekly po tvářích proudem. Šťastně se smál.
Po dlouhé době ji pomalu pustil.
Otevřel oči, které kvůli slzám musel zavřít. Prudce zamrkal. Otevřel ústa, aby něco řekl. Pokusil se začichat. Dotkl se své tváře.

Když ji pustil, pohladila ho po jeho hebkých černých vlasech. Řekla:“Díky.“ Pak si všimla jeho nechápavého výrazu, který se rázem změnil v strach. Před jejíma očima se skácel na zem. Poklekla vedle něj. Jeho dlaně skryla v těch svých a hořce se rozplakala. Věděla, co udělala. Cítila to. Chtěla to vrátit. Nešlo to. Rozhodla se hned. Vstala. Vyšla ven a… utekla životu.