Sangui

13.Kapitola
Vzbudila jsem se druhá.
Vlastně mně vzbudil vstávající Colin.
„Kam jdeš?”
„Nikam.”řekl a vylezl ze stanu.
Zavrtěla jsem hlavou a vzbudila ostatní. Elen na mně zavrčela a převalila se na druhý bok. Alex si schoval obličej do mikiny, kterou měl pod hlavou.
„Héj! Vstávat!”křikla jsem.
Alex cosi zamumlal a posadil se.
„Dobré ráno.”usmála jsem se.
„Dobrý.”
Protřel si obličej a vymotal se ze stanu.
Elen už konečně taky vstala.
„Ahoj.”
„Čau. Ty jo, já měla tak divný sen. Běžela jsem, běžela a běžela, a pak se ke mně přidá lžička.”utrousila.
Zasmála jsem se a vylezla ven.
Ovanul mně svěží ranní vzduch a na kůži zašimraly sluneční paprsky. Stromy vypadali jako by zezlátly a mech pod nohama byl pokryt rosou.
„Na, snídaně.”přerušil mé rozhlížení Colin a hodil po mně jablko.
Zakřenila jsem se na něj.
Rozdal i ostatním a začal balit.
„Ty si nedáš?”zeptala jsem se.
Zavrtěl hlavou.
Jí vůbec něco?
Včera ani nevečeřel.
Snědla jsem snídani a šla také balit věci. Pak jsme vyrazili.
Začátkem cesty bylo příjemně, ale pak se začalo oteplovat. Sluníčko nám svítilo do zad a postupně nás opékalo.
Nikdo z nás moc nemluvil. Elen zírala pod nohy a utírala si pot z obličeje. Alex hleděl do předu a něco si mumlal. Colin šel za námi.
Měl na sobě svou oblíbenou mikinu a dlouhé kalhoty.
„Není ti vedro?”zeptala jsem se a srovnala s ním krok.
„Ne.”odsekl.
Všimla jsem se, že má vlasy smáčené od potu.
„Coline, sundej si tu mikinu. Tohle už není sranda.”řekla jsem strmě.
Zavrtěl hlavou.
„Panebože! Je nejmí čtyřicet stupňů a ty jdeš v kalhoteh a mikině. Bude ti blbě.”
Mlčel.
„Fajn.”broukla jsem.
Chytla jsem ho za batoh a trhnutím mu ho sundala ze zad.
Probodl mně pohledem a sáhl po něm.
„Ta mikina půjde dolů.”řekla jsem.
Skočila jsem po něm.
„Ty seš blázen!”vykřikl, když jsme sletěli na zem.
„A ty cvok.”
Rozepnula jsem tu strašnou věc a pokusila se jí z něho dostat.
„Noemi, ty se nezdáš!”zaslechla jsem Alexe a smích Elen.
„Vždyť by se uškvařil.”
Strhla jsem mu mikinu. Vstala jsem a uvázala si ji kolem pasu.
„Dílo dokonáno.”usmála jsem se.
Colin vstal. Měl na sobě bíle triko s krátkým rukávem. Poprvé jsem viděla jeho paže odhalené. Všimla jsem si, jak je hubený.
Hodila jsem mu batoh a spokojeně vyšla dál.
„Takhle tu svlíkat kluka.”poznamenala Elen.
Štouchla jsem ji do ramene.
„Vrátíš mi tu mikinu?”ozval se Colin.
„Ne! Až večer.”houkla jsem.
„Moc vtipný.”zasyčel.
Usmála jsem se.
„Tak si dáme oběd.”řekl Alex a sedl si na pařez.
Všichni tři jsme popadali na zem.
Alex vytáhl chleba a paštiku.
Elen si lehla na záda a hlasitě vydechovala. Já si sedla do tureckého sedu a zaklonila hlavu.
Vlasy mi spadali na záda.
Najednou jsem ucítila dotyk ve vlasech.
Ohlédla jsem se a spatřila Colina.
„Co je?”nechápala jsem.
„Sundalas mi mikinu s tím, že bych se uvařil. Tak já ti spletu vlasy s tím, že by ses uškvařila.”zakřenil se.
Chvíli jsem na něj nechápavě civěla, ale pak jsem ho nechala.
Jemně mi bral prameny vlasů a splétal je do nevim čeho.
Nakonec ustoupil a sedl si vedle mě.
„Díky.”usmála jsem se.
Pokrčil rameny.
„Vezměte si oběd.”pobídl nás Alex. Natáhla jsem se pro krajíc a jeden vzala i Colinovi.
„Tu máš.”strčila jsem mu ho do ruky a sama se pustila do svého.
Colin zíral na krajíc chleba a mračil se.
„Co je?”
„Nemám hlad.”zavrčel.
„vždyť ty vůbec nejíš. Seš anorektik?”
„Ne. Jen nemám hlad.”
„Alespoň kousek.”
Zavrtěl hlavou a vrátil krajíc.

Sluníčko už se sklánělo k západu.
Stan už jsme měli rozdělaný a večeři hotovou.
„Noemi, pojď sem. Něco ti ukážu!”zaslechla jsem Elen.
„Už jdu!”křikla jsem.
Vstala jsem. Prodrala sem se křovím a vylezla na písčitý břeh.
Přede mnou se rozkládal nějaký pěkný rybníček.
„Elen?”
„Tady.”
Koukla jsem do vody a spatřila Elen v plavkách.
„Ty sis vzala plavky?”
Usmála se a doplavala ke mně.
„Večeře je hotová.”
„Ta počká.”usmála se a shodila mně do vody.
Zaječela jsem.
„Ty blázne!”křikla jsem na ní a pocákala ji vodou.
Voda mně celou smočila a ochladila.
„Takhle vás do stanu nepustím.”ozvalo se od břehu.
„Já mám plavky, ona si tu plave v oblečení!”zasmála se Elen.
Alex se zasmál.
„Noemi byla vždy divná.”
„Héj!”
Rozběhla jsem se k němu a shodila ho do vody.
„Zato ty seš normální. Co si to dovoluješ?! Plavat tu v oblečení. Dneska budeš spát venku.”řekla jsem přísným hlasem.
Začal na mně cákat vodu.
V tom se vedle nás zvednul sloupec vody na nás dopadla sprška.
„Ale to je nefér, když někdo ovládá vodu.”otočila jsem se k Elen.
„A to není všechno.”usmála se.
Voda kolem mě začala vířit, pak se zvedla a vytvořila kopuli.
Byla jsem uvězněná ve vodě. Zkusila jsem kopnout do bariéry, ale vůbec to s ní nehnulo.
„Moooc vtipný!”křikla jsem.
Alex začal Elen lechtat a bariéra opadla.
„Připrav se na odplatu.”
Chtěla jsem se na ni vrhnout, ale někdo mně zezadu popadl a hodil do vody.
„Co to sakra….”vyjekla jsem.
Ohlédla jsem se.
Elen s Alexem měli záchvat smíchu a vedle nich si mně pobaveně prohlížel Colin.
„Ty zrádče!”
„Namočilas mi mikinu. To se trestá smrtí.”usmál se.
Koukla jsem na své boky, kde byla mikina přivázaná.
„Jejda.”
Colin mně znova popadl a odhodil. Začala jsem na něj cákat vodu.
„Ale já chci žít!”
Potopila jsem se a plavala jsem k němu. Vzala jsem ho za nohy a podkopla ho.
„To máš za to, že tu se mnou házíš jak s pytlem.”zasmála jsem se.
Vynořil se, ale já na něj skočila a znova ho potopila.
Bylo pěkné se takhle bavit. Všichni. Colin se vždycky držel vzadu, ale teď je tu s námi.
Po patnácti minutách zábavy jsme všichni vyčerpaně vylezli na břeh, kde jsme se rozplácli na písku.
„Tak jo. Jdem se navečeřet.”řekl Alex.
Ještě než jsem sedla k večeři jsem se ve stanu vysvlékla a hodila přes sebe plachtu od stanu. Mokré oblečení jsem si dala sušit k ohni. Alex si na sebe vzal náhradní kraťase (triko neměl) a mokré oblečení též dal k ohni. Jen Colin seděl v tom mokrém.
Nandali jsme si večeři.
„Budeš jíst?”zeptala jsem se Colina.
Zavrtěl hlavou a přitáhl si kolena k tělu.
Vzdychla jsem a se svou večeří si sedla k Elen.
„Tak jak je?”zeptala jsem se.
„Bezvadně.”zakřenila se.
Usmála jsem se.
„Coline, jak daleko ještě?”zeptal se Alex.
„Zítra půjdeme přes vesnici, u které přespíme, protože je celkem daleko. Potom půjdeme ještě několik kilometrů přes les a budeme tam.”
„Fajn.”
Začali jsme sklízet nádobí.
Oblečení už mi uschlo, tak jsem si ho oblíkla.
Zalezli jsme do stanu a spokojeně ulehly ke spánku.

Nevím co mně probudilo, nebo jestli jsem se probudila sama.
Sedla jsem si.
Kolem mě panoval klid a tma. Slyšela jsem klidné oddechování ostatních. Venku svítily poslední plameny ohýnku.
Pomalu jsem vylezla ven.
Bylo celkem chladno.
Došla jsem k ohni a sedla si, natáhla ruce a užívala si teplíčka.
Bylo ticho. Z dálky sem doléhalo houkání sov a různé skřeky. Vítr česal koruny stromů rybník tiše šuměl.
Málem jsem vyletěla z kůže, když se na druhé straně ohně něco pohnulo.
Colin.
Naklonila jsem se do předu a koukla se na něj pozorněji.
Spal.
Světlé vlasy mu spadaly do obličeje, který byl uvolněný a klidný. Nevyzařoval z něj žádný chlad jak když je vzhůru.
Měl přes sebe hozenou moji mikinu a já si uvědomila, že jsem mu nevrátila tu jeho.
Usmála jsem se.
Měl bys někdy měnit barvy. Červená ti sluší.
Musela jsem uznat, že Colin je fakt roztomilí.
Vzpomněla jsem si, jak mně sestra nedávno provokovala s tím, že jsem se zcvokla do Colina. Ale když jsem o tom tak přemýšlela, nebyla daleko od pravdy.
Colin možná je nespolečenský a divný. Ale když ho člověk pozná, je celkem príma kluk.
Zavrtěl se a převalil na druhý bok.
Zaslechla jsem zašustění listí a trhla sebou.
Chvíli bylo ticho. Pak jsem zaslechla fňukání a mezi křovím jsem zahlédla malou holčičku.
Dlouhé hnědé vlasy jí spadaly do obličeje a ona plakala.