Lovci duchů

Lovci duchů

POSTAVY
Arnold Pešek
David Tlustý
Paní Tichá
Tlustý muž

DĚJ
Paní Tichá otevírá dveře svého domu, v nich stojí Arnold a David.
Arnold: Tichá Valérie?
Tichá: Ano.
Arnold: (Vytasí jí před tvář jakousi průkazku) Arnold Pešek, skupina VARLE. Výzkum A Rychlá Likvidace Entit. Ta zrůda za mnou je můj spolupracovník. Přišli jsme kvůli vašemu problému.
Tichá: Už na vás čekám. Pojďte dál!

V kuchyni
Arnold: Takže vy tu máte duchy, ano?
David: (Chodí po místnosti s jakýmsi přístrojem)
Tichá: Nevím, co to je, ale obtěžuje mě to. Často vidím stíny, věci nejsou na svém místě, jako by… jako by se samy pohybovaly.
Arnold: (Stoupne si před paní Tichou, a roztáhne jí víčka) Duhovky v pořádku, (natáhne jí uši a nečekaně vyjekne, načež s sebou paní Tichá škubne) sluch v normě. Otevřete ústa, prosím. (Nahlédne jí do ústní dutiny) Jazyk mokrý… Vy jste v pořádku, paní Tuhá.
Tichá: Tichá.
Arnold: Pardon. Vy jste v pořádku, paní Tichá, ale hned, jak jsme sem vstoupili, jsem pocítil jakousi negativní energii. Něco tu není tak, jak má být. Vnitřní hlas mi to říká… (Otočí se k Davidovi) Tlusťochu, jaká je hodnota PSRCNE?
David: V normálu, pane.
Tichá: PSRCNE?
Arnold: Přístroj S Ručičkou Citlivou Na Elektřinu.
Tichá: (zatváří se nedůvěřivě)
Arnold: Cítím, že se v tomhle domě stalo něco velice špatného. Jak dlouho tu žijete?
Tichá: Jsem tu teprve měsíc, ale už od prvního dne tu nemám dobrý pocit… Mohla bych se zeptat…, vy jste médium?
Arnold: (lišácký úsměv) Tak nějak. (Zírá jí přímo do očí, jako by se dostal do transu) Kdysi tu někoho zabili… Myslím…, myslím, že ho uhodili krumpáčem do hlavy… ne, byla to lopata…
Tichá: Propána, jak to můžete vědět?
Arnold: Vím to stejně tak dobře jako to, že jste dneska k obědu měla hovězí guláš posypaný čerstvě nakrájenou cibulí.
Tichá: (Zděsí se) Jak jste to zjistil?!
Arnold: Je mi to jasné od té chvíle, co jste na mě promluvila.
Tichá: (Zakryje si rukou ústa.)
Arnold: No, dost zbytečných řečí. (Prohlíží si místnost, dojde ke dveřím do vedlejšího pokoje.) Smím dál?
Tichá: Ano, ano, samozřejmě.
Arnold: (otevře a vejde.) To je vaše ložnice, paní Tichá?
Tichá: Ano.
Arnold: A tu vám straší taky?
Tichá: Tam ze všeho nejvíc!
David: (šeptem) Se nedivím, když tam spí taková vobluda…
Tichá: Cože?
David: Nic, nic, paninko. (usměje se na ni a vstupuje se svým přístrojem do ložnice)
Arnold: (Najednou se zastaví a napřímí ruku) Moment! (cosi zavětří) Hnusáku! Pojď sem, rychle!
David: (Přiběhne k němu) Vo co de?
Arnold: Cítíš to? (Výrazně čichá) Závan odporného smradu. Zápach, připomínající hnijící maso nebohých zemřelých. Něco tak děsivého že i ti největší profesionálové v oboru to nazývají „ďáblovým dechem“. Hrůzostrašné a nechutné! Mrtví jsou tu s námi. Právě teď a tady!
(Vtom se ozve spláchnutí záchodu a z dalších dveří, které jsou v ložnici, vychází tlustý muž.)
Tlustý muž: Pardon, já jen… (mávne rukou směrem k WC) Nenechte se rušit. (Vlepí paní Tiché pusu) Pá, miláčku. (a odejde.)
Arnold: Uznávám, že ten smrad byl trochu moc i na mrtvé. (Směrem k paní Tiché) Paní Tenká, prosím vás, máte tu nějaký předmět, kolem kterého se paranormální jevy vyskytují obzvláště často?
Paní Tichá: Ano… Támhle ten obrázek. (Ukáže prstem na obrázek na poličce.) Pořád sám od sebe padá na zem a …
Arnold: Poskoku, přines ho.
David: (Sundá obrázek z poličky a přinese ho Arnoldovi.)
Arnold: (Podívá se na obrázek a vyjekne) Proboha!
Paní Tichá: (Vyjekne) Co? Co?!
Arnold: To je neskutečné! Jsme svědky světového unikátu! (Na Davida) Hybride! Foťák, rychle! To musíme zdokumentovat! (K paní Tiché) Paní Tučná! Takový případ se podařilo zachytit jen kdysi v Kalifornii! Proces, při kterém entita z „druhé strany“ vtiskne svoji podobu na hmotný podklad a stane se tak viditelnou i pro lidské oko! Právě se díváme do očí samotné smrti! Hrůzné a příšerné tváři jakési dávno zemřelé vetché stařeny, která se chce spojit s tímto světem!
Paní Tichá: To je fotka mojí matky!
Arnold: (Na chvíli se zamlčí) Ehm… Vaše matka, samozřejmě… A ona… je ještě živá?
Paní Tichá: Ano! (Bezradně a se slzami v očích)
David: (Přiběhne s foťákem) Mám ten foťák! Co blejsknout?
Arnold: Prozatím to necháme tak…
David: (Nechápe)
Arnold: (K paní Tiché) Takže, jestli dovolíte, rozmístíme po bytě kamery, které zachytí jakýkoliv pohyb či přesun energie. A necháme to jet celou noc. Já a tady Pošuk na to dohlédneme osobně. Vy zde zůstanete, nebo raději přespíte jinde?
Paní Tichá: Už jsem se domluvila s maminkou, že dneska přespím u ní.
Arnold: Skvělé! (podívá se na hodinky) Za půl hodinky se nám bude stmívat, takže my se dáme do práce.

Po půl hodině
(V místnostech jsou rozestavěny kamery. Oba pánové drží po jedné termokameře. Venku už je tma.)
Arnold: Takže, paninka už odešla, všechno je připraveno. Já budu v ložnici a ty v kuchyni. Snímá nás několik kamer, neobvyklé tepelné výkyvy zaznamenají termokamery, které máme s sebou. Připraven?
David: Jasný, šéfe.
Arnold: Tak, běž na své místo.
David: (Odchází do kuchyně.)

Po další půlhodině
V ložnici
Arnold: (sundává si od oka kameru a hlásí do vysílačky) Tady bystrý orel. Prozatím klid. Přepínám.
V kuchyni
David: (Sedí u stolu a cpe se konzervou fazolí) Tady spící orangutan. (hltá fazole) Taky klid. Přepínám.

Po hodině
V ložnici
Arnold: (přejíždí termokamerou po místnosti a hlásí do vysílačky) Pořád se tu nic neděje. (popojde si, přičemž se v záběru na stěně za jeho hlavou objeví kříž točící se na hřebíku stále dokola) Vzduch čistý, přepínám.

V kuchyni
Ozve se hlasité říhnutí.
David: (Krčí nos znechucen svými plyny) Tady je vzduch… taky čistý. Přepínám.

V ložnici
Arnold: Hlavně buď pořád v pozoru a neusni. Přepínám.

V kuchyni
David: (nasazuje si sluchátka od mobilu) Můžete se spolehnout, šéfe. Přepínám.

Po další hodině
V kuchyni
David: (Spí na židličce, mohutně chrápe, ze sluchátek mu právě hraje ukolébavka „Princi můj maličký, spi“)
Vtom se od stolu začíná sama odsouvat další židle. Přidávají se šuplíky od kuchyňské linky, které se otevírají do rytmu ukolébavky. Zapíná se mixér a rozsvěcuje lampa. David spí.

V ložnici:
Arnold: (Prochází s termokamerou pokojem a narazí na piano v rohu místnosti. Několikrát poklepe na poslední klávesu a od piana se vzdálí. Klávesa však hraje dál. Arnold to zpozoruje.) Co to? (Přiblíží se znovu ke klaviatuře, položí prst na hrající klávesu, párkrát jí zmáčkne. Když přestane, hraje sama dál.) Co je to za křáp?
Duch: (Objevuje se na scéně a pomalu se blíží zezadu k Arnoldovi.)
Arnold: (Ducha ještě nevidí, snaží se odkrýt kryt piana, s termokamerou v ruce mu to jde ale těžko.) Sakra, co je to za blbý italský šmejdy! Jak bych to… (ohlédne se za sebe a spatří ducha.) Á! Vás mi tu seslalo samo nebe! Prosím vás, mohl byste mi to podržet? (Vrazí duchovi termokameru do rukou. Odklopí kryt piana.) Prosím vás, pojďte s tou kamerou blíž, zamiřte tadyhle dovnitř… sakra odkud to jenom hraje… (otočí se k duchovi a kameru mu sebere) S dovolením, podívám se hloubš… (Duch pomalu mizí ze scény. Arnold i s kamerou má hlavu strčenou v pianu.) To je divný… (vyleze z piana, chvíli se na něho zadívá. Tón se stále opakuje. Vtom najednou Arnold do piana kopne. Tón hrát přestane.) Neřád jeden zaseklej. (Zaklapne poklop piana.) A strašení pořád žádný… (Pokračuje dál v prohlídce místnosti s termokamerou. Duch už zmizel.)

Druhý den ráno
V kuchyni. Paní Tichá, Arnold a David. Arnold drží v náručí kazety z kamer.
Arnold: Deset hodin nepřetržitého záznamu. Deset hodin důkazů, které nikdo nemůže zpochybnit.
Paní Tichá: Já věděla, že se tu něco děje!
Arnold: (Upustí kazety do koše.) A všechno úplně zbytečně!
Paní Tichá: Cože?!
Arnold: Byli jsme celou noc vzhůru a nešpitla tu ani myška! Naprosto klidný dům bez jakéhokoliv strašení, paní Trhlá! Bylo by úplně zbytečné se na ty záznamy dívat.
Paní Tichá: Jmenuju se Tichá!
Arnold: Ale to máte jedno. Podivejte, hlavní je, že se tu nemusíte ničeho bát. Za to vám ručím! Mějte klidné spaní a já s Tlusťochem už půjdeme.
Na schodišti
Arnold s Davidem sestupují schodiště paneláku, v němž je byt paní Tiché.
David: (Hlasitě si zívne.) Zase nic… my na ty duchy prostě nikdá nenarazíme.
Arnold: Ále, brachu, já myslím, že jednou se nám to určitě povede. Musíme jen vytrvat!
Schodištěm se začne ozývat stále se opakující tón jedné klávesy piana z bytu paní Tiché.
Arnold: Á! Paní Tlustá už si hraje!
Ozve se dlouhý ženský výkřik.
David: Co to?
Arnold: Hmm, já nevěděl, že dělá do opery…