Sonet o lásce

Opak tvrdí snad jen filozof či bloud
Síť zrady, klam, přec kříží neúčinně
pravé lásky směr. Ta bezpečně zná plout,
ji neváže zlo pochyb na mělčině

Věčným je otiskem svých podob, tvarů
ji neodvane bouře, nezakryje prach,
je světlem bludné bárky na stožáru
či maják vzdálený, ač zdá se na dosah

Byť času srp setne červeň tvářím, rtům
za kroku hodin posledního dne
láska dál, beze změn, míří k obzorům
k těm koncům věků, až cíle dosáhne

A jestli trapný omyl jsem zde prezentoval
pak nikdy nepsal jsem a nikdy nemiloval



Let me not to the marriage of true minds
Admit impediments. Love is not love
Which alters when it alteration finds,
Or bends with the remover to remove:

O no, it is an ever-fixed mark,
That looks on tempests, and is never shaken,
It is the star to every wandering bark,
Whose worth´s unknown, although his height be taken.

Love´s not Time´s fool, though rosy lips and cheeks
Within his bending sickle´s compass come,
Love alters not with his brief hours and weeks,
But bears it out even to the edge of doom.

If this be error, and upon me proved,
I never writ, nor no man ever loved.