Skleněný štít

Ta Tvoje tvář! Za sklem, v šerosvitu,
jí půle ztracena je kdesi v tmách,
snad pohled upřimný Ti zastřel strach
že jiskra přátelství již nesídlí tu

Chladný lesk průhledného štítu,
ve dvou Tě spatřit lze rovinách
Na stěnu jen hozený jsou hrách
slova pro idol, celebritu

snů. Ty beznaděje bláhovcovy
co zvát se chtěl nejen přítelem!
Květ uvadlý na tvrdou padá zem
před půltváří pod závojem vdovy

V té druhé, kde láska staví krovy,
rty žádoucí pouhým nejsou snem,
byť skryté dosud za štítu sklem
a smutku vzkaz? Odvát někde v křoví