Bílá gerbera

Dřevěné dveře
/od domu s byty/
s číslem popisným
198
a jediným rozsvíceným oknem.

Zvonek se rozlehl domem
/domácí však spí dál/
a po schodech vyšla
do třetího patra dívka
s bílou gerberou ve vlasech.

A pak v bytě
objala dívku v pánské košili
a políbila ji do vlasů
a místnost zaplnilo tolik něhy, laskavosti a lásky
co by se ani celému světu za nehet nevešlo.

A ta dívka v košili
krájela rajčata - zrovna když ji
druhá dívka objala
a ona si zaryla nůž do dlaně
/omylem/.

Do očí jí vyhrkly slzy
/šťastné bolesti/
a když zamrkala
jedna se jí usadila na řasách
/jako šikovně navlíknutý korálek/.

Pak ji kolem krku
zavázala šátek
/co jí přivezla z Maroka/
a do ucha pošeptala
ty slova, po kterých toužila
/"Jsi můj heroin."/.

A pak večer
když ležely v modrém povlečení
a dýchaly vůni svojí kůže
pošeptala jedna druhé do ucha
slova
/"Tohle není hřích, a jestli ano, pak jsem hříšník."/.

Druhý den
nechala jí dívka jen list papíru
/s dopisem na rozloučenou/
a nahrávku s kytarou
na křesle z džínoviny
a odešla.
/Zapomněla svou gerberu./