Poslední

propletu v prstech prameny bezmoci,
znovu a znovu mi prokluzují.
všichni jsme pramenů navěky otroci,
sveřepě bojují, však neobstojí.

nelze si vybírat, to je moc snadné,
jen sčítáme chvilky do rozednění.
stavím si hráz. Již teď vím že spadne.
Jejím osudem vždy bude prolomení.

zloději běhají po snech a představách
hrají si, skáčou a neví co tropí.
já věděl a stál jsem tak na vahách,
proto mé úmysly neobstojí.

jdu a nekoukám po hlavách
prosím, nechte mě projít.