Takový normální mystik

To tričko kdysi dostal k Vánocům. Bylo to tričko s indiánem, teď už trošku oprané, ale indián stále neztratil nic ze svého kouzla. Měl zvláštní typ úsměvu a v rukou držel oštěp a za sebou bylo vidět jeho obydlí. Je jediný, kdo má takové tričko. Byl na něj hrdý a rád ho nosil.
Poslouchal hádku, kterou vedla v předsíni jeho matka s jeho otcem.
„Jsem ti říkala, že jsi chlap na hovno, o děti se nestaráš a peníze taky nejsi schopnej vydělat!!! A navíc se taháš s tou cikánskou kurvou!!!“
„No, ta mě alespoň nebuzeruje, jako to děláš ty!!! Přišel jsem si jen pro věci a hned zase vypadnu.“
Bylo slyšet další nadávky a urážky a nakonec bouchly dveře a Jarmila ještě zakřičela:“ Ty hajzle, děti neuvidíš, to si piš.“
Vykoukl z okna a viděl svého otce jak si to kvapí rychle parkem na druhou stranu města. Bylo mu smutno, ale nechtěl brečet. Oblékl si tričko a soustředil se na obrázek indiána na svém a prosil duši toho divocha, aby mu dal sílu. Za chvilku se cítil trochu líp. Že by to opravdu fungovalo a indián mu pomohl? Prosil ho o obyčejné věci a vždycky měl pocit, že je vyslyšený, na rozdíl od svých rodičů. Chvilku ještě pobyl v pokoji, pak tričko svlékl a složil, poděkoval indiánovi a dal ho zpátky do skříně. Vyšel z pokoje a vstoupil do obýváku. Tam viděl sedět svou matku, v puse cigaretu a před sebou otevřenou láhev. Byla to ta láhev, kterou dostala o Vánocích od strejdy Miloše. Měla v očích slzy a svého syna jako by ani neviděla.
Sedl si vedle ní a chtěl jí předat trochu síly, kterou právě získal. Měla však nepřítomný pohled a když si k ní přisedl, aby s přitulil, řekla:
„Tvůj táta je pěknej šmejd, doufám, že nebudeš po něm. Už s náma bydlet nebude, ale my ho nepotřebujeme.“
„A kam odešel?“
Podívala se na něj a nic neřekla, jen ho objala. Cítil její pot, ale připadal si mnohem více v bezpečí. Modlitba k indiánovi zabrala. Co bude dělat až z trička vyroste a bude ho muset vyhodit? Pak už mu nikdo pomáhat nebude.

-----
Recenze na internetu byla poměrně krátká, ale autor si rozhodně nebral servítky. Pavel ji četl znovu a znovu. „Poslední dva dny byly opravdu katastrofa. Ve středu se mi podařilo dostat na jeden večírek, kde vystupovalo několik striptérek, které se k sobě lísaly na dost vlezlou popovou hudbu. Stále jsem čekal něco trochu ostřejšího, ale bohužel jsem se nedočkal. Hudba skončila, holky odešly a já tam seděl jako kokot s drinkem před sebou a sám. Odešel jsem s večírku něco před půlnocí. Druhý den jsem se vydal na autorské čtení jistého Pavla Jiráska. Tip jsem dostal od
(1)
kamaráda s tím, že se jedná o duchovní poezii křesťanského zaměření. Tomu to údajně sdělila nějaká jeho známá, pravděpodobně ctitelka daného autora, jak jsem pochopil později. Říkal jsem si, že by to mohlo být něco, co by mi ten včerejší večer trochu vylepšilo. Poezii mám totiž opravdu rád a mystika? No, to by mohlo být taky fajn. Pan Jirásek vypadal opravdu charismaticky, upravený knírek a bradka, štíhlá postava a společenské oblečení. Všiml jsem si, že devadesát procent publika tvoří ženy mladší třiceti let a několik starších, pak jsem zahlédl také i nějakého muže většinou ale doprovod přítomných žen. Pak ale začalo opravdu peklo. Pan Jirásek s vážnou tváří předstoupil před publikum a začal svůj přednes. Jeho básně se hemžily samými jednorožci, grálem, kosmickým Kristem, slovem Láska v mnoha pádech a formách a dalšími rádoby mystickými symboly. Básně nedávaly žádný smysl, byl to jen sled slov nahodile poskládaných bez nějakého zajímavějšího uchopení. Pak Jirásek četl procítěně a velmi si užíval svého postavení a obdivu publika. Každá báseň byla proložená hudbou na klavír, byla to taková volná improvizace. Klavíristku jsem pořádně neviděl, ale její hudební projev byl o mnoho lepší než zmíněné básně. Po asi deseti minutách jsme s kamarádem museli odejít, protože jsme se začali smát a rušili bychom tím ostatní. Určitě už se nedám na podobnou akci ukecat. Opravdu mě překvapuje, jak takoví jedinci mohou mít tak velkou fanouškovskou základnu.“
„ Zmrdi, vůbec nepochopili o čem to bylo! “ Pavel praštil pěstí do stolu až se starší pár v kavárně otočil a udiveně se něj podíval. Jedna dívka s piercingem v obočí se dokonce začala smát. Pavel se snažil uklidnit a cucal zázvorový tonik a podupával pravou nohou. Takovou práci mu to dalo! Na těch básních pracoval několik let a pak přijde nějaký debil jako tenhle Michal Sander a je v to v pytli. Teď se to bude šířit Facebookem a dostane se bůhví ke komu. Takhle mu pošpinit jméno! Co ho trochu uklidnilo byly další recenze na Sanderově blogu, které byly v podobně sarkastickém duchu. „Pan Sander bude pěkně nenávistný vulgární materialista.“ pomyslel si Pavel, když si přečetl několik dalších článků týkajících se jiných esoterických témat. Vypadá to, že pan Sander bude klasický „hater“ kritizující všechno a všechny a neschopný sám vytvořit něco zajímavého.
Zavřel notebook, dal ho do tašky a vykročil k baru. Zaplatil za čaj a usmál se na servírku. Jmenuje se Gábina. Zná ji už několik týdnů a přišel čas ji poznat více. Není to úplně jeho typ, ale tvářičku má hezkou. Nejvíc se mu na ní líbí rty. Fantazie mu při pohledu na ní jela na plné obrátky. Uvědomil si, že se trochu slizce usmívá.
„ Nešla bys zítra na oběd?“
„ Zítra nemám čas, jsem v práci, ale možná bychom mohli na večeři.“ kývla hlavou.
Všiml si, že má pihu nad levým okem, přidávalo jí to na zajímavosti. Na večeři? Tak to ani nečekal,
(2)
že by chtěla. Kde sebere peníze? Měl by ji přeci pozvat.
„ No, super, v kolik?“
„ Co takhle v sedm, vyzvedni mě tady.“
„ Budu tady a těším se.“
Zabralo to. Při troše štěstí si užije zase trochu nezávazného sexu. Nedělá přece nic špatného, je to normální. Je mladý a potřebuje se občas uvolnit, zvlášť po tomhle stresu dneska. Navíc, tyhle mladý kočičky se dají docela dobře zpracovat a třeba mu přispěje i nějakou tu stovečku na jeho novou knihu. Vždyť přece říkala, že se jí tahle moc líbila a ty básně jsou velmi duchovní. Jednu jí věnoval, samozřejmě že s věnováním. Možná bude chtít další pro kamarádky.
Cestou domů Pavel přemýšlel o své minulé inkarnaci v Indii, kde působil jako velký a slavný guru, ke kterému vesničané chodily pro rady a duchovní podporu. Nemusel pracovat a mohl se nechat obsluhovat. Každý mu totiž nosil dary a ženy se staraly o jeho obydlí a také o jeho tělo. Blbý je to, že tady v Praze o něčem takovém neslyšeli a přitom by mělo být úplně normální nemuset chodit do práce, když je člověk na takové vysoké duchovní úrovni jako on. Ještě, že má Soničku. V posteli jim to moc neklape, ale chápe ho jako nikdo jiný. Zahřálo ho u srdce, není nad to mít nějakou blízkou duši, která ještě navíc umí poskytnout zázemí. Určitě mu přispěje i nějakou korunkou, když jí řekne, že jde zítra na sraz s kamarádem.

-----
Pavel si vykračoval Nerudovkou a užíval si podzimního počasí. Podzim - to je teprve inspirace pro básníky! Ty barvy a to listí na chodníku, navíc trocha mlhy a déšť – prostě živlová proměna jako v alchymii. Kolik básní má vlastně o podzimu? No moc nich není. To by měl tedy rozhodně napravit.
Dům, kde se Soňou bydlel, byl trochu ponurý, ale to je přesně to, co mystik potřebuje. Protože v temnotě svítí světlo. V předsíni ucítil své oblíbené vonné tyčinky. Hmmm, Sonička je zlatíčko. Jsou na sebe prostě napojení. Tyhle tyčinky totiž uklidňují a navíc působí jako afrodiziakum. No asi se bude muset překonat a poskytnout jí zase trochu tepla. Soňa stála u dřezu a oplachovala salát. Podívala se na něj s tím svým oddaným a obdivným výrazem, který mu dělal tak dobře.
„ Budeme mít zeleninu na kari a salát. To máš rád.“
S vděčností si sedl a nahoru poslal krátkou děkovnou modlitbu za Soňu. Nikdo jiný neumí tak dobré papání, samozřejmě bez masa, zvlášť polívčičky a štrúdlíček a taky občas nějaká ta korunka kápne. Cítil se hned klidnější a spokojenější. Po večeři zalezli do postele a Soňa se k němu přivinula.
(3)
„ I když je tak stará, tak stejně působí jako holčička.“ pomyslel si Pavel a políbil ji. Uvědomil si, že je sice křehká, ale má taky suchou má kůži na rukou, ale potřeba je potřeba. Stále se mu jako žena celkem líbí, má rád její vlasy a její štíhlou postavu, kterou by ji mohly závidět mnohem mladší. Pomiloval ji vášnivě, jak to měla ráda. Usnula mu v náručí. Pozoroval její tvář a všechny vrásky, které se tam zrcadlily. Teprve ty ukazují, kolik je jí let a to bohužel žádný make-up nezakryje. No teď od ní odejít nemůže. Nemá nic lepšího a žádná se zatím takhle dobře o něj nestarala.
Usnout nemohl, opatrně se zvedl a šel ke knihovně, vzal si svůj oblíbený lexikon magie a zamířil ke gauči v obýváku. Byl nahý, ale to mu nevadilo. Kůže může alespoň dýchat a navíc tělo je nebeský šat, tak není třeba ho neustále něčím zakrývat. Otevřel knihu a pustil se do čtení. To vydržel asi do dvou do noci, pak si dal meditaci a šel zase zpátky k Soně. Najednou si přál, aby měl postel jen pro sebe a vlastně i celý byt. Byla by to taková pohoda nemuset pořád řešit ty „vztahy“. Navíc by si mohl občas pozvat domů nějakou obdivovatelku a pěkně ji udělat. Samozřejmě, že by byla mnohem mladší a taky hezčí a byla by to ona, která by mu musela být vděčná za všechno, co pro ni dělá. Hmm, při té představě ucítil vzrušení a přemýšlel jestli si na internetu nenajde ještě nějaký pěkný filmeček s nadrženýma holkama. Pak si řekl, že mu to za to nestojí, chce se mu dost spát a tak se zachumlal do peřin a usnul. Ráno vstávat nemusí, do práce chodí pravidelně jen Soňa.

-----
Probudila se ještě před zazvoněním budíku a nechtělo se jí z její vyhřáté postele. Pohladila svého milence po tváři a políbila ho do vlasů. Vypadal krásně. Škoda, že se nemůže s ním ještě pomilovat a musí spěchat do práce. Zatoužila po jeho dotecích a přitulila se k němu. Alespoň dalších pět minut, tohle si ještě může dovolit. Pavel měl zavřené oči, ale když odcházela, protáhl se a ospale zamručel: „Kup mi něco dobrého až půjdeš domů z práce.“ Koupila by mu všechno. Udělala by pro něj cokoliv. Snad by pro něj i umřela. Byl pro ni celý svět. Nikdy neměla milence a nikdy ji moc nezajímal sex, až teď s ním to je jiné než s manželem, který zemřel před několika lety a který byl o dost starší než ona. Každý den se těšila až z práce půjde domů a najde ho zase v posteli a budou se spolu milovat. Nebylo to tak často, jak by si přála, ale i tak byly spokojená. Moc toho přes den neudělal, to ji trochu trápilo, že je na všechno sama a on se jen poflakuje a peníze, které občas vydělá na brigádě, hned někde zmizí. Snaží se být ale tolerantní a velkorysá, protože ho nechce ztratit.
Venku pršelo. Rozevřela deštník a šla opatrně, aby si neumazala svoje nové kalhoty. Ty si koupila pro něj. Možná jsou takové trochu upnutější, ale postavu na to ještě má. Nikdo by jí nehádal šedesát let. Nikdo by nehádal, že Pavlovi je třicet pět. Vypadají vedle sebe dobře. Ona vypadá
(4)
mladší a on starší. Všichni to říkají. Všichni to chápou. Vždyť je přeci v pořádku mít mladšího přítele a naplno si užívat života. Teď je to docela normální a prý i moderní. Jediný, kdo to nechápe je Luděk, ale to je jeho problém.

-----
Galerie byla dnes velmi studená a když otevřela svou poštu, zděsila se, kolik dostala mailů. Navíc ji o víkendu čeká vernisáž a tak se musí pečlivě připravit. Autor, který tady bude vystavovat je poměrně známý,jeho obrazy jsou velká plátna připomínající malby jeskynních umělců, čiší z nich sex a animální energie. Soňa se zamyslela, když se probírala jeho katalogem. Vzpomněla si na Pavla a povzdechla si. Dnes ráno měla chuť se podívat do jeho kabátu, jestli tam není něco, co by tam nemělo být. Jednou tam byla vizitka na erotický klub někde ně Žižkově. Fantazie jí jela naplno a přestavovala si, co všechno s těma holkama dělá a kde na to asi bere peníze. Neměla odvahu se ho na nic ptát a uklidňovala se tím, že možná vizitku jen někde našel nebo mu ji z legrace dal kamarád a nic se vlastně nestalo.
„Dobrý den. Omlouvám se, že jdu pozdě.“
Soňa odpověděla Renatě na pozdrav a společně začaly diskutovat nad novou výstavou. Renata si všimla, že Soňa má nové kalhoty. Nic neřekla, ale pomyslela si, že se nějak moc zařezávají do její zadnice, která už opravdu není tak moc pevná.

-----
„Ahoj, jak ses dnes měla?“ uvítal ji s milým úsměvem. Jindy, když čte, tak ani nevzhlédne od knihy. Tak moc se umí koncentrovat na jednu věc.
Nečekala ale, že by ho zajímalo, co v galerii dnes proběhlo a tak řekla velmi obvyklé:
„Dobře, díky. Co jsi dnes dělal ty?“
„No, četl jsem si o Stalinovi. Je to hrozný, co dělal a kolika lidem ublížil. Prostě mi přijde dobrý o tom přemýšlet, aby se už podobný věci neopakovaly. Takový hajzlové, to je prostě hrozný.“
Někdy nechápala jeho slova. Bydlí tu už tři roky a za tu dobu se nic nezměnilo. Dny tráví čtením, pak jde na procházku, pak tvoří, občas si někam vyjde, i když neví vlastně s kým to je.
„ Koukal ses na nějakou práci na internetu?“ vyhrkla. Cítila jak moc je po dnešním dnu unavená a ještě víc jí zdrchalo, když našla další složenky ve schránce, složenky, které musí do konce týdne zaplatit. Jenže bere až za čtrnáct dní.
„Neměl jsem čas. Neboj, já ale pracuji, duševně a duchovně. Pro mě je nepochopitelný, jak naše kultura může po lidech jako jsem já chtít, aby šli pracovat. V Indii například prostě ty sádhuové
(5)
mají svoje žáky a ti se o ně starají a lidi jim platí za modlitby. Vždyť jsem ti už říkal, že jsem v minulém životě byl jeden z nich a postoupil jsem duchovně dost vysoko a teď nebudu dělat práci pod mou úroveň. Jedině kdyby přišlo něco opravdu zajímavého.“
Tyhle slova slyšela už mockrát, mockrát je taky vyprávěl všem okolo až se za něj styděla. Smutně se na něj usmála a šla ke kávovaru. V podobných chvílích uvažovala jestli tohle má zapotřebí. Najednou ucítila jeho ruce kolem svého pasu a jeho rty ve svých vlasech. Otočila se k
němu a pohlédla mu do očí. Pak ji začal líbat a dopadlo to vždycky tak, jak to dopadne, když se s ním chce pohádat a vyžaduje, aby udělal nějakou změnu ve svém životě. Pak se mu vždycky omluví za to, jak byla na něj ošklivá.
„Dal bych si kafíčko a nemáš něco dobrého?“ usmívá se ní sladce a znovu ji pohladí po vlasech.
Nerada vstává z vyhřáté postele, ale udělat to musí, protože ho miluje. V kuchyni je všechno tak, jak to zanechala ráno. Alespoň to nádobí mohl umýt. Ve skříni ukrojí kousek koláče, který mu upekla včera. Udělá kafe sobě i jemu. Pak všechno dá na tác a vrátí se do ložnice. Pavel spí a Soňa si sedá na pelest postele. Najednou si připadá hrozně sama. Vezme tác do kuchyně a sedne si ke stolu. Ochutnává koláč. Dobrý jako obvykle. Sní kousek a upije svou kávu. Přemýšlí o budoucnosti. Co bude až si Pavel najde nějakou mladší. Sedá si k internetu a otevírá Pavlovu složku. Heslo zná už dávno. Nachází změť textů a pak jeho básně, které ji tolikrát recitoval a ke kterým skládala hudbu na klavír. Nic jiného tam není. Možná je něco v mobilu, možná nějaké smsky od „kočiček“, jak jim Pavel s oblibou říká. Nemá odvahu hledat jeho mobil a vůbec už ne číst jeho smsky. Zvědavá je hrozně, ale možná je lepší nic nevědět.

-----
Jarmilu v noci probudila zimnice, vstala tedy z postele a šla do kuchyně. Přes židli ležel svetr, do kterého se zabalila. Bylo jí hned trochu líp. Nejspíš nastydla dnes v tom dešti, když chodila celý den. Byl to den blbec, spousta práce a neměla ani čas se najíst. Otevřela lednici a vyndala rendlík se šunkofleky, moc tam toho nebylo, ale ohřála si to a pomalu jedla. Pak otevřela pivo a skoro na ex ho do sebe nalila. Nakonec šla k lékárničce. Kde jsou kurňa ty prášky na spaní? Potřebuje se pořádně vyspat, aby zítra byla schopná vstávat a vůbec se vypravit do práce! Sezobla malou pilulku. Pak sezobla pro jistotu ještě jednu.
Ráno se probudila na linu v kuchyni, na noční košili zvratky. Do prdele, to byl nápad míchat ty prášky s alkoholem, nějak jí to nesedlo! No ale vždyť to nebylo poprvé. Pak si všimla, že nad ní někdo stojí. Byl to její syn.

(6)
„Maminko, jsi v pořádku? Měl jsem o tebe strach.“
Pokusila se vstát, ale zamotala se jí hlava. Syn jí pomohl na nohy, ale byl to pro něho docela výkon. Jeho slabá konstituce mu nedovolovala tahat takový „náklad“. Neměla chuť nic vysvětlovat a chtěla ho rychle uklidnit.
„Holky už vstaly?“
„Ne, ty spí. Já jsem se šel vyčurat a našel jsem tě tady ležet.“
„ Už je mi dobře. Zamotala se mi jen hlava a upadla sem. Udělej mi, prosím, čaj.“
Odešla rychle do koupelny, svlékla si košili, opláchla se a vzala si župan. Vrátila se do kuchyně a
pozorovala ho jak lije vodu do konvice a dává ji na sporák a jak připravuje hrnek na čaj. Vzal ten, který ji koupil k narozeninám a který prý vyráběly nějaké postižené děti nebo co. Ten hrnek neměla moc ráda, nelíbila se jí barva a špatně se z něj pilo. Byl takový neforemný a těžký. Nic ale neřekla a počkala až kouřící čaj ležel před ní. Pomalu usrkávala a syn ji bedlivě sledoval.
„Koukej se chystat do školy! Já už to dneska zvládnu.“
„Dneska je sobota. Škola není.“
„No jo, já si dělala legraci. Dneska půjdeš nakoupit, není tu žádný chleba ani máslo, prostě nic. Napíšu ti seznam.“
Neříkal nic a jen se na ni díval. Ignorovala jeho pohled a začala psát nákupní seznam. Pak šla ke kabele a vytáhla svou starou černou portmonku. Zjistila, že je tam posledních dvacet korun. Kurva, výplata bude až ve středu! Vrátila peněženku do kabely a podívala se na syna.
„Máš nějaký peníze v kasičce?“
„Ne, včera sis ode mě brala osmdesát korun na víno.“
„Hmmm, tak nic. Půjdeš k Samcovi a poprosíš ho o dvě stovky, nakoupíme jen to nejdůležitější.“
„Já tam ale nechci jít! Samec na mě vždycky divně kouká a navíc smrdí a bojím se Apače.“
„Apač Ti prdel neukousne. Samce poslechne, když na něj zařve a ten smrad přežiješ. Koukej už mazat!“
Vypadalo to, že syn začne brečet, ale pak se výraz jeho obličeje změnil a on bouchl dveřmi když šel za sousedem.
Jarmila se loudala do koupelny. Ve skříňce našla cigarety, jednu si zapálila a labužnicky popotahovala. Ještě, že je sobota a nemá dnes šichtu. Mrkla se na sebe do zrcadla, vyčistila si zuby a umyla si obličej. Malovat se teď nebude, je to fuk, když bude doma a večer zajde do Besedy. Možná tam potká Tomáše, ten by jí mohl na nějaké to vínko pozvat. Usmála se na sebe. Nakonec to nevypadá na vůbec špatný den. Když vyšla z koupelny, stál tam syn a podával jí dvoustovku. Usmála se na něj a chtěla ho pohladit po vlasech. Ucuknul a zmizel v dětském pokoji.
(7)
„A koukej si uklidit a utřít všude prach!“ zakřičela na něj ještě.

-----
Luděk nervózně poposedával na židli v kavárně a otevřel už po několikáté časopis, ale nedokázal se na článek o vraždě Otýlie Vranské před osmdesáti lety příliš soustředit. Časopis vložil zpět do batohu. Pak viděl přes sklo mámu, která kráčela v elegantních lodičkách pomalu ke kavárně. Pršelo a tak se snažila jít tak, aby si neušpinila kalhoty a tak, aby se co nejvíc vyhnula loužím. Díval se ni a a skoro si i říkal, že takhle z dálky vypadá na čtyřicet. Možná by neměl strkat
nos do jejího života ale kdo jí má říkat pravdy když ne její rodina?
„Čekáš dlouho?“
„Ne, to je v pohodě. Dneska mám klidnější den. Jen bych rád stihnul interview s jedním sochařem. Usmála se na něj.
„Co piješ?“
„Mochito, prý tady ale mají dobrý francouzský červený víno.“
Kývla na číšníka a objednala si dvě deci. Pohodlně se usadila proti němu a on si všiml, kolik make-upu má na tváři. Z dálky vypadá jako mladá žena, ale zblízka je vidět, jak na tom je. Navíc když se to přežene s make-upem... Nic ale neřekl.
„Prý se chcete s Julií sestěhovat.“
„Jo, plánujeme to. Je nejvyšší čas. Je ve třetím měsíci.“
Vykulila na něj oči.
„Vždyť přeci ještě studuje a to jste plánovali nebo co?“
„Prosím tě, ty s tím naděláš. To dítě rozhodně chceme. Má už jen napsat a obhájit diplomku a to zvládne i na mateřský. Jen teď řešíme to bydlení.“
„A co jste vymysleli?“
„Mami, říkal jsem si, že přeci nemůžeme být tři v tom jedna plus jedna, kde teď bydlím. To bysme si lezli po hlavě. Dítě prostě potřebuje prostor. Dejvice jsou v pohodě, ale je to tam prostě malý.“
„Snad nemyslíš, že byste šli ke mně?“
„Ne, nic takového jsme neplánovali. Jen nás napadlo, že by snad šlo si ty byty vyměnit. Přeci jen ty jsi vdova a nepotřebuješ už tak velký byt.“
Cítila jak jí stoupá krev do tváři a jak uražená je.
„Nejsem sama! Mám Pavla!“
„No, na Pavla jsem zapomněl, ale toho já vůbec neberu. Je to hajzl, kterej tě jen využívá a snad si nemyslíš, že s tebou zůstane do smrti! Potřebuje tě jako pokladničku a jako maminku, ale brzy si
(8)
určitě najde přítelkyni přiměřenou svýmu věku. Všichni to vidí, jen ty pořád čekáš, že s tebou zůstane a bude se o tebe starat až budeš stará nemocná bába.“
Vyrazilo jí to dech. Měla chuť mu dát facku za ta drzá slova, která slyšela, ale nezmohla se na nic. Cítila v očích slzy. Luděk vyhrabal z batohu cigaretu a zapálil si. Koukal na svou matku, jak brečí kvůli člověku, kterého viděl snad dvakrát v životě, ale hned mu bylo jasný, o čem to mezi nima je. Ten vychcan si myslel, že budou kamarádi nebo co a choval se k němu, jako kdyby se už kdovíjak dlouho znali. Musel ho jasně usadit a byla z toho tenkrát pěkná hádka. Svoje řekl a teď už je to na mámě. Snad už se konečně probudí z těch svých romantických iluzí.

-----
„Máš to tady hezký. Skoro bych tu chtěl bydlet“, řekl Natálii Pavel.
Natálie se pohodlně posadila na posteli a vzala do prstů sklenici šampaňského. Koupila ho cestou z práce, protože dnešní večer si chtěla moc hezky užít.
„Jsem ti říkala, že je mi tu smutno a můžeš tu kdykoliv přespat a kdybys kopnul do zadku Soňu, tak bychom spolu mohli zkusit i bydlení.“
Přitáhl si ji k sobě a užíval si jejího těla. Líbilo se mu to s ní. Začali spolu spát asi před měsícem a vždycky se těšil na to až bude v ní. Naprosto ho uspokojovala. Dokonce i tak, že už neměl potřebu sledovat svoje oblíbené lesbické černošské porno.
„Jsem ti říkal, že ji nemůžu opustit. Má jenom mě a visí na mě. Minule udělala tak strašnou scénu, že jsem se bál, že si něco udělá. Pak mi brečela na klíně a musel jsem ji utěšovat.“
„Normálně tě vydírá. Je to mrcha a navíc stará!“
„Možná jo, jenže ty nevíš, co mi slíbila. Řekla, že až umře, tak zdědím její byt na Malé Straně a to by se fakt šiklo. Nemám vlastní bydlení jako ty.“
Natálie se zamračila, vyklouzla z jeho náruče, rozsvítila a vstala.
„Jdu se oblíct. Je mi zima.“
„Když já se ještě chci jednou milovat, víš že jsem tvůj vikomt a ty jsi moje komteska.Víš, co jsem ti dnes přinesl? Koupil jsem ti v antikvariátu erotickou povídku Červení mniši. Je dost dobrá. Můžu ti z ní chvilku číst jestli chceš.
„Ty seš prostě úchylnej.“
Znovu k němu vlezla do postele a nechala rozsvíceno, dala mu hlavu na rameno a poslouchala s rozkoší příběh o tom, jak se novinářka nechává drsně zasvěcovat do afroditiných sexuálních mystérií.
(9)

-----
Bar Metro ohlašoval svým návštěvníkům, že dnes jsou dva panáky rumu za cenu jednoho a že dnes hraje irská kapela. Jarmila vešla dovnitř, popotáhla si svou sukni, která končila těsně pod rozkrokem a zkontrolovala si punčocháče. Žádný defekt neobjevila. Měla dnes chuť se trochu uvolnit. Z práce byla vyčerpaná jako vždycky a navíc jí ještě z platu vzali pět set korun za to, že prý špatně doručila nějakou zásilku. Prý si na ní stěžovala paní Slimáková, která čekala na dopis od dcery a ten prý omylem skončil v jiné schránce. Kdo si ale má ksakru dávat na tohle pozor? Ta druhá špatná schránka totiž byla na jméno Sliváková.
„Tak co to bude?“ zeptal se tlustý barman.
Jarmila se pohodlně usadila na barovou stoličku, upravila si vlasy a řekla:
„Dám si kafe a rum.“
Za chvilku měla obojí před sebou. Jarmila pomalu usrkávala svoje pitivo a vytáhla poslední cigarety, které jí ještě zbyly ze zásob. Kolik peněz do toho strká, měla by přestat! Rozhlídla se kolem a neviděla nic, co by ji zaujalo. Irská kapela se skládala z mladé zpěvačky a staršího kytaristy. Rozhodně to neznělo moc irsky, spíš to bylo takové klidné klasické country. Jarmila se zaposlouchala a ani si nevšimla muže, který přišel zezadu k ní. Otočila se teprve, když ji chytil za rameno.
„To mi nedělej, dost jsem se lekla.“
„Tak sorry, dlouho jsem tě neviděl? Jak se vede?“
„Stojí to za hovno. Tonda už s náma nebydlí, odstěhoval se k té cikánce.“
„Není to cikánka, jen tak vypadá,“ zazubil se Tomáš.
„ To je fuk. Je to hajzl. Jsem ráda, že je v prdeli a máme s dětma svatej klid. Ty jeho automaty už nás stály pěkný peníze. Tak ať ho teď sponzoruje nějaká jiná.“
Tomáš na to nic neřekl, ale bylo vidět, že pozorně naslouchá. Nebyl to rozhodně ideál chlapa, ale byla s ním legrace a když člověk trochu vypil, tak působil i sympaticky. Jarmila si navíc všimla, že zhubnul a nějak jinak si češe vlasy a docela mu to sluší. I oblečený byl čistě a měl ostříhané nehty.
„Vypadáš dobře.“
„Hmm, díky za kompliment. Dáš si se mnou panáka?“
Samozřejmě že neodmítla a za chvíli se dobře bavili. Vlasta jí sdělil, že má nové místo v hotelu, dělá tam řidiče pro VIP, vozí je po městě, prostě je takový lepší taxikář. Prý to docela vynáší a navíc se mu podařilo přestat s kouřením. Na smrad v autě totiž nikdo není zvědavý.
„No a budu se ti ještě líbit, když si zapálím?“
„Klidně si dej, mě se líbíš vždycky. A co děti? Jak se jim vede?“
(10)
Jarmila popsala svou rodinnou, pracovní a finanční situaci a večer pěkně ubíhal. Vždycky se jí líbilo, když se mohla někomu svěřit a obrazně se vyplakat na rameni. Bylo kolem jedné, když ji vedl k sobě domů. Noc byla fajn, jen utekla rychle. Ráno si ještě dali společně trochu čaje a Jarmila spěchala domů. Doma našla vyděšené děti. Nejstarší dcera jí vynadala, že prý měli strach, kde je a jestli se jí něco nestalo.
„Když jsem byla v tvým věku, tak jsem se uměla postarat o mladší sourozence a rozhodně jsem nešílela, když se máma šla večer trochu pobavit a zpozdila se.“
Třináctiletá Růženka práskla dveřmi a za chvíli Jarmila slyšela Psí Vojáky osolené hezky nahlas. Pavel byl zalezlý ve svém pokojíčku a Jarmila za ním neměla potřebu chodit. Po dlouhé době si zase připadala jako žádoucí žena. Tento pocit si chtěla udržet co nejdéle.

-----
Hustě pršelo a Soňa měla sice deštník, ale takový ten skládací, který moc praktický není a lítá ze strany na stranu. Vítr byl opravdu silný a navíc dlouho nejela tramvaj. Když se konečně objevila, byla tak plná turistů, že se Soňa vmáčkla na dveře a skoro ani nemohla dýchat. Bylo tam přetopeno a navíc se ni lepil nějaký obtloustlý chlapík, který dost funěl. Byla ráda, když vystoupila na Malostranském náměstí. Šla pomalým krokem nahoru ulicí, kde bydlí už třicet pět let. Boty na podpatku měla plné vody a šlo se jí dost špatně. Navíc nálada, kterou měla, rozhodně nebyla právě povznášející. Přemýšlela, co řekne doma Pavlovi. Dům ji přivítal rozsypanými odpadky za dveřmi. Fuj, kterej dobytek tady dělá tohle! Neměla ale sílu něco uklízet a něco řešit, rychle spěchala do patra do svého bytu. Pavel doma nebyl. Vysvlékla se a vlezla si do vany, kde uvažovalo o Luďkových slovech a o tom, proč ji tak rozzlobily. Vždyť to má přece dávno srovnaný a ví proč s Pavlem zůstává!
Usoudila, že bude nejlepší jít do postele a všechno zaspat. Tam si vzala sebou čaj, hlad neměla. Probudilo ji odemykání dveří někdy kolem půlnoci. Pavel se vrací domů. Vlna žárlivosti se ozvala někde v hloubce, tam, kam ji kdysi pohřbila. Dělala, že spí. Pavel viditelně nebyl v náladě, že by šel hned spát. Slyšela, jak otevírá lednici a bere si jídlo, pak slyšela proud vody a nakonec vrzání židle v kuchyni. Určitě bude ještě chatovat na internetu! Měla chuť vstát a jít za ním a říct mu něco o tom, že ho živí a stará se o něm a vyžaduje alespoň kapánek slušnosti, že by jí třeba mohl říct, kam šel a kdy se vrátí. Neudělala ale nic. Byla najednou hrozně slabá a připadala si hrozně stará. Navíc cítila, že má teplotu a dostává zimnici. Zabořila se ještě více do peřin a za chvíli se jí podařilo usnout.

(11)
-----
Natálie se podezřele podívala na zašlou konvičku, kterou ji přinesli v čajovně. Ochutnala čaj a říkala si, že udělala chybu, že si neobjednala něco „klasičtějšího“. Tohle byl nějaký záhadný kouřový čaj, kterému se prý říká uzený a Pavel ho moc chválil. Čajovna se pomalu plnila lidmi a Pavel seděl vepředu u stolečku a před sebou svoje básně. Vedle něj seděla ta jeho bréca a tvářila se „velmi vznešeně“ - tak jí to alespoň připadalo.
Pavel je seznámil hned jak přišla. Šla sem s vědomím, že tu bude s ní, o to víc ji překvapilo, jak moc žárlí a jak moc by si přála, aby tu Soňa nebyla a netvářila se takhle blbě.
Navíc ten polštář, na kterém sedí, ji pěkně tlačí do zadku. Jak přicházeli další lidé, viděla, jak si
si Pavel třese rukou s docela velkým počtem žen mladších i starších. Občas se tu objevil i nějaký muž, ten ale vypadal, že patři do jiné než heterosexuální skupiny. Natálie však hodnotila v duchu hlavně Soňu: „Hmmm, vlasy upravené od kadeřníka, ruce taky docela slušně pěstěné, horší už jsou
ty upnuté džíny a taky ta příšerná zastaralá bílá halenka. Dál se v hodnocení nedostala, protože Pavel začal procítěně číst svou poezii a Natálie se ponořila do jeho slov. Milovala jeho hlas, i když smysl básní nikdy moc nechápala. Svět duchovních symbolů ji byl prostě zavřený. Občas její mysl chytila něco, co se týkalo slov jako je „láska, touha a rozkoš“ a to bylo asi tak všechno. Naštěstí ten přednes netrval tak moc dlouho.
Usrkávala pomalu svůj čaj a začínala mu docela přicházet na chuť. Soňa navíc básně prokládala hrou na zvláštní zvonečky a nějaký záhadný xylofon, což začalo Natálii docela uspávat. V čajovně bylo příjemně teplo a v krbu hořel oheň. Vedle ní seděla hubená dívka velmi obyčejného obličeje, která z Pavla nespouštěla oči. Popíjela zvláštní nápoj z tykve. „No, tak od týhle mimoňky fakt žádný nebezpečí nehrozí,“ ušklíbla se v duchu.
Když byl konec, všichni zatleskali, Pavel se uklonil a poděkoval a zároveň všechny vybídl, aby si koupili jeho čerstvě vydanou knihu, prý za velmi dobrou cenu. Pak ještě byla volná zábava a nakonec si přisedli konečně k ní.
„Máš pěkný džíny, značkový?“
„Ne, ty jsou normálně z výprodeje. Je těžký sehnat moje číslo, mám 38 a malý zadek.“
To určitě! Ty máš určitě alespoň čtyřicítku a navíc ty džíny jsou fakt hrozný. Ty se snad nosily v osmdesátkách!
„Prý pracuješ v bance, říkal Pavel.“
„No jo, je to dobrá práce. Jsem ráda, že jsem se tu dnes stavila. Do čajoven moc nechodím.“
„To já pořád. Je to tu fajn a člověk se tu zklidní, skvělé místo na meditaci. S Pavlem konkrétně sem chodíme rádi. Znají nás tu a nebyl problém tuhle akci domluvit. Vlastně kdysi tu pracoval můj syn,
(12)
ještě když studoval a ukázal mi to tady.“
„Hmmm, kolik mu je?“
„Ten už je dospělý, čekají teď s přítelkyní miminko.“
„Pěkný. Taky něco píšeš?“
„Ne, ale dělám gobelíny. Měla jsem několik výstav i v cizině. Tady je moje vizitka. Budu mít snad další výstavu příští rok.“
„Tak to se přijdu určitě podívat.“
„Dej mi na sebe kontakt, zavolám ti až to bude aktuální.“
„Jasně.“
Natálie vytáhla svůj diář z kabelky a na kousek papíru načárala svoje mobilní číslo. Litovala, že sebou nemá svoje exkluzivní vizitky vytištěné na křídovém papíře. Ty zůstaly bohužel v práci. Rozhodně na žádnou výstavu nepřijde. Koukat na její gobelíny? Není blázen. Uvažovala, jestli
tahle stará bréca tuší, že s Pavlem už nějaký ten týden šuká a to pěkně divoce.

-----
„Ahoj Růženko, co je nového s mámou?“
„Je zase v nemocnici. Vypadá to špatně, cukrovka a rakovina, no co bys chtěl. Doma už ji mít nemůžeme. Má pořád záchvaty a voláme několikrát týdně záchranku. Je to na nervy. Doktor říkal, že je to s ní dost špatný.“
Pavel necítil vůbec nic. Připadalo mu, že se mluví o nějakém cizím člověku. Mámu viděl naposledy před měsícem a zdálo se mu, že je na tom líp. Sice dost zhubla, ale energie měla ještě na rozdávání. Tak teď tohle! Přemýšlel, co se v takových chvílích říká a co se dělá.
„Přijel bych do Krumlova o víkendu a zašel bych za ní do nemocnice.“
„Jo, jasně, přijeď. Měli bychom se taky sejít s Dany a domluvit se, co bude s bytem.“
„Jak, co bude s bytem?“
„No, až máma umře, jak to uděláme. Pochybuju, že bys nás byl schopen vyplatit a dělit si byt na třetiny půjde asi těžko.“
Pavel cítil, jak mu proudí krev do hlavy a jak ho ovládá vztek.
„Ty a Dany máte přece kde být! Já ale ne! Potřebuju nějaký bydlení, kdybych se chtěl odstěhovat z Prahy a vrátit se domů.“
„Hmmm, no, nějak to vyřešit musíme, finančně se vyrovnat nebo tak.“
Růžena byla vždycky kráva a na prachy! Pavel by ji nejradši poslal někam, ale nějak to nedokázal. Je vlastně jediná, kdo se o mámu v poslední době pravidelně staral a stále se stará.
(13)
„No dobrý, to se nějak udělá. Máma tu ještě je a třeba se z toho dostane.“
„To těžko, Pavle. Je na tom blbě. Tipuju to tak na měsíc.“
Její cynismus a chlad ho ničil, jenže necítil vůbec žádný smutek, jen zvláštní beznaděj z toho, jaké to bude až máma umře. Vlastně už dlouho ji nevnímal jako někoho blízkého. Byla pro něj cizí osoba, od té doby, co odešel do Prahy. Pak se návštěvám docela vyhýbal. Maximálně tak jednou za měsíc a to se vždycky těšil až zase odjede. Koukat na starou ženskou, která chlastá, hulí a honí chlapy, to se nedá. Navíc byla tak hrozný vulgární materialista!
Jediné, co ho teď napadlo je to, že smrtí mámy tratí i poslední zbytek jistoty, kterou měl v tom, že si mohl občas vyrazit do Krumlova a mít tam nějaké zázemí, které mohl nazvat svou jeskyní poustevníka. Svůj pokoj si striktně zamykal, měl ho vyzdobený křížem, různými rosenkruciánskými symboly, byla zde knihovna s jeho oblíbenými tituly a další jemu milé věci, spousta dárků, které dostal od svých lásek a které si schovával a když je vzal do ruky, znovu něco
ožilo a on si vzpomněl na okamžiky, které prožíval s tou kterou blízkou duší. S nostalgií si vzpomněl na doby, kdy mu holky psaly zamilované dopisy, teď už chtějí jen sex.

-----
Natálie seděla v zasedačce a před sebou papíry k prezentaci. Přemýšlela o Pavlovi. Vždycky byla na sex a podle toho taky vybírala svoje partnery, ale tohle je něco speciálního. S ním je to opravdu mimořádné, nejlepší. Je jí s ním prostě dobře, jenže ty chvilky si musí krást jednu po druhé a už jí to nebaví. Brala to jako nezávazně, ale teď už to nejde. Chce ho jenom pro sebe!
Koukla se na hodinky. Měla ještě půl hodiny čas. Zašla si k automatu na kávu a potkala tam Timothyho. Usmál se ní. Dlouho už po ní jede, to ví. Problém je, že je tak neatraktivní, že by si o něj neopřela ani koště – vysoký, hubený, se zrzavými vlasy a předkusem, navíc ta jeho vůně, to je prostě hnus. Když odcházela cítila, že se kochá pohledem na její nohy na vysokých podpatcích. Prasák jeden! Naštvaně se vrátila do zasedačky. Prezentace se jako vždy povedla. Je prostě profesionálka, navíc sexy a sebevědomá a všichni jí to žerou. Až je to někdy docela nuda. Po práci se rozmýšlela, jestli zavolá Pavlovi a zrovna, když to chtěla udělat, přišla smska s textem: „Jedu do Krumlova. Až se vrátím, tak se uvidíme.“ V tu chvíli ji z představy, že si bude bude muset odříct na několik dní milování, klesla nálada na bod mrazu.
-----

Jarmila odpočívala po odpolední službě. Jako obvykle upíjela černou kávu a prohlížela si časopisy. Bolely ji nohy a to hodně. Však se taky něco nachodila. Měla říct Pavlovi ať jí koupí
(14)
francovku, ale nějak si na to nevzpomněla, když odcházel. Byla ráda, že si konečně našel holku.

Už se bála, že je snad homosexuál nebo co. Když se o tom teď tolik píše a kolik slavných lidí už se k tomu prý i přiznalo.
„To se mají fakt čím chlubit! Úchyláci!“pomyslela si.
Uslyšela klíč v zámku a pak hlasy v předsíni. Byl to Pavel a někdo další. Že by jí konečně přišel ukázat tu svou kočku? Pavel vešel do kuchyně, koukl na svou mámu a řekl: „Čau, jdu Kájovi ukázat nějaká svoje cédéčka.“
„Brý den,“ řekl Kája.
Jarmila odpověděla na pozdrav a zvědavě si Káju prohlížela. Pavel o něm nikdy nemluvil, ale vypadal docela mile. Je fajn, že si našel na té střední nějaké nové kamarády. Vypadá slušně a navíc má pěknou postavu. Jarmila nechápala, co to do ní vjelo. Je snad nějaký pedofil nebo co? Vždyť je mu sedmnáct, proboha! No ale co, prý je moderní mít mladšího milence. V duchu se té přestavě oddala a bylo to pěkné.
„Ty jo, máš dobrou mámu. Vypadá celkem dobře.“
„Ty jo, všimnul sis, jaký má vytahaný břicho a hrozný křečový žíly? A taky má hemeroidy. Nepřál bych ti jít po ní na záchod, když byla na velký. To je hroznej smrad.“
„Ty vole, takhle mluvit o mámě.“
Pavel se ušklíbl a nic neřekl. Přístoupil k polici.
“Tady jsou ty cédéčka, podle žánrů, tak se mrkni, co tu je. Můžu ti něco půjčit, ale nesmíš mi to zničit.“ Kája vstal ze židle a začal se prohrabovat v cédéčkách.
„V kolik máme být v tom klubu?“ zeptal se Pavel.
„Holky tam budou někdy kolem devátý, tak máme ještě dost času. Už jsi ji píchal?“
„Už se k tomu schyluje. To víš s pannama je to těžký.“

-----
Otevírání rakve si nepřál nikdo z pozůstalých. Ani Pavel tu odvahu neměl. Rakev byla obalená věnci a přišlo pravdu dost lidí. Nikdy by nevěřil, že máma měla tolik přátel. Zahlédl i Tomáše, který vypadal stále stejně, jen vlasů mu ubylo. Vnitřně se cítil prázdně. S obřadníkem se domluvili už před týdnem.
„Bratr má připravený projev, tak stačí, když to jenom uvedete a ukončíte. Hudbu jsme si vybrali a stačí jen tak tři skladby.“
Zvláštní bylo, že Pavel necítil žádnou trému ani rozpaky. Těšil se na to až pronese slova, která si
(15)
připravil. Jeho text byl opravdu silný a emotivní. Pečlivě si ho připravil. Když přijel do Krumlova,
mámu už nezastihnul živou. Prý to měla rychlý. Přivezli jí do nemocnice a druhý den už byla v bezvědomí a pak za dva dny na to umřela. Prý byla prolezlá rakovinou skrz naskrz.
Škoda, že nechtěla na sobě duchovně pracovat! Přinesl jí přeci tolik duchovních knih a domluvil jí i léčení u známého léčitele. To se jí ale holt nechtělo, musela by se tolik změnit!
Sedělca před sebou viděl rakev a všude kolem ty hrozné věnce. Seděl vedle Růženky a jejího manžela. Všiml si, jak mají oteklé oči od pláče.
Pak zazněly první tóny písně, kterou pečlivě vybrali. V hlavě se mu vynořilo několik vzpomínek na mámu, kupodivu docela hezkých, jak ho objímá a jak mu vaří jídlo. Jak s ním jde kupovat dárek k narozeninám a jak mu čte z jeho oblíbené pohádkové knihy. „Tváří v tvář smrti je těžké zachovat mysl prázdnou. Jsou to ale jen vzpomínky a všechno je pryč,“ pomyslel si.
Když hudba skončila a přišla řeč na jeho proslov, zhluboka se nadechnul, vstal a předstoupil před pozůstalé. Tréma z něj spadla a on si užíval pozornosti, kterou si koneckonců zasloužil. Po pohřbu se šlo k Růženě domů na oběd. Bylo to rodinné setkání, které si už dlouho nepamatoval. Zítra ho čeká jednání ohledně dědictví. Pak bude mít ještě asi dva týdny čas a musí se ségram domluvit, jak to bude dál. Byl rozhodnutý neustoupit a zachovat se jako chlap, i kdyby ho to mělo stát všechno. Nesmí mu všechno vzít! Mají toho dost a on nic!

-----
Spolužačky vypadaly úplně jinak. Některé však ani svými róbami nemohly zamaskovat svoje nedokonalé postavy. Těm přitažlivějším se dostávalo na maturitním plese zasloužené pozornosti. U baru to vrkalo a na parketu bylo mnoho párů ve víru tance.
Pavel se cítil ve svém živlu. Tancovat uměl dobře a děkoval za to, že je obdařený i určitou formou kouzla, která některým jeho nudným spolužákům docela chyběla. Zapovídal se s blonďatou slečnou, kterou potkal u Kájova stolku. Prý je to jeho sestřenice. Byla roztomile stydlivá a Pavlovi se dařilo ji okouzlovat seznamem literatury, kterou má přečtenou k maturitě. Tancovali spolu a on si užíval vůně jejích vlasů.
Kája vyzval k tanci Jarmilu. Ta byla moc potěšená. Pak při posezení u skleničky zjistila, že má s Kájou docela dost společného. Bylo jí s ním dobře a přemýšlela nad tím, jak to udělat, aby spolu mohli být sami. Myšlenka na to, že se to jaksi nehodí svádět kluka, který je starý jako její syn, ji už dávno opustila. Je plnoletý, tak co!Domluvili se na příští týden, že se staví na návštěvu.
„Jo a prosím, neříkej mi pořád paní Tréglová, jmenuju se Jarmila. Mohli bychom si tykat.“
Kája se usmál a souhlasil. Přiťukli si na to další skleničkou šampaňského.
(16)

-----
Soňa dokončila hovor a položila sluchátko na stůl. Pavel zněl po telefonu klidněji než by čekala. Vzpomněla si na to, jak jí před lety zemřela máma. Byla to pomalá smrt, kdy postupně ztrácela kvůli Alzheimerově chorobě kontakt se světem. Umírat už začala vlastně ve
chvíli, kdy přestala poznávat i svoje děti. Trvalo to ještě ale rok a půl v eldéence než tělo zcela vypovědělo službu. Poslední týden už byla v bezvědomí. Soně trvalo dva roky než se z toho vzpamatovala. Chodila na terapie a brala léky. Byla už tehdy dávno sama a Luděk už byl taky mimo domov.
Pak jednou v čajovně, kde byla na přednášce o numerologii,potkala Pavla a ten jí dal nový smysl života. Byla na duchovní cestě opravdu krátce, on jí vysvětlil, jak je to s karmou a jak někdo musí trpět a prožít si těžký konec života, aby se mohl znovu zrodit ve větším světle a s důležitou zkušeností pro nový život. Trvalo měsíc a už u ní bydlel, spát spolu začali až po půl roce. Toužila po něm už dávno předtím, ale snažila se ho brát jen jako svého nájemníka a duchovního přítele. Až
jednou, když seděli vedle sebe a poslouchali společně hudbu, objal ji kolem ramen a ona ucítila velkou touhu a chuť pokračovat dál.
S láskou teď rovnala jeho věci a srovnávala jeho knihy u postele. Najednou něco vypadlo z lexikonu symbolů, který měl plně na kraji. Byl to malý linkovaný papírek a na něm nějaká básnička – milostná avšak velmi pubertální. Končila slovy – „to je milostná óda pro Tebe, ty můj nadržený samečku. Tvoje Natálie.“ Hned si vzpomněla na dívku s výrazným obočím, se kterou se jí tak pěkně povídalo v čajovně a kterou ji tenkrát Pavel představil jako svou blízkou kamarádku. Už tenkrát ji mohlo dojít, jak to vlastně je! Teď vypadá jako úplně blbá kráva!

-----
Dalších několik dnů strávil Pavel doma v Krumlově a každé ráno si dělal svůj rituál, který ho uklidňoval. Nejdřív se vysprchoval a pak si oblékl svoji oblíbenou košili. Byla to košile, kterou si sám ušil s přírodního hedvábí. Byla trochu nevzhledná, ale rozhodně pohodlná a volná. V pokoji zapálil vonnou tyčinku u obrázku archanděla Michaela a pak si přečetl meditaci z rosenkruciánské knihy. Ukončil to modlitbou a pak vždycky cítil jak se v něm rozhostil klid. Uvědomoval si, kolik času trávil „světskými“ věcmi a jak moc mu tohle chybělo. Stýskalo se mu po Soně a po její laskavé povaze a taky občas po Natálii. Cítil, že pokračovat takhle nepůjde. To bylo prozření, kterého se mu dostalo. Ve svém pokoji se cítil dobře, všechny věci, které tu měl mu připomínaly minulost a šťastná i nešťastná období v životě. Máma mu kdysi vyprávěla, že ta postel na které spí je ta, na
(17)
které byl zplozen. Někdy si říkal, jestli je dobré na ní spát nebo ne. Jak to vlastně působí na jeho
auru? Jenže máma věci nevyhazovala, nikdy neměli dost peněz a tak nábytek připomínal všechny věci, které se tam kdy staly.
Jednání u notáře proběhlo v poklidu a Pavel druhý den navštívil Růženku a její rodinu. Byl pozvaný na oběd. Zároveň tam bude prý i Dany a domluví se, co a jak bude s bytem po mámě. Pavel na chodbě ucítil pach masa. Jak vysvětlit Růženě, že maso už tři roky nejí, protože si nechce zhoršit karmu a zanést si tělo. Oběd tedy vypadá, že bude muset vynechat a to měl takový hlad!
Káva po obědě s domácím koláčem mu ale udělala dobře a náladu docela spravila. Seděl pohodlně na gauči a užíval si domácí pohody, kolem sebe zbytek rodiny. Naproti němu seděl Radek, manžel Růženy. Pavel se musel v duchu uchechtnout tomu, jak přibral. Byl to docela štíhlý a pohledný muž než ho Růžena vykrmila. Ona prostě neumí vařit zdravě! No ale mají se dobře. Všiml si nového nábytku, který zrovna nebyl z Ikey, ale viditelně z nějakého lepšího studia. I v kuchyni se jim rozrostla řada spotřebičů a taky mají nový stroj na espresso, ten určitě nebyl levný.
Růžena si přisedla ke svému muži a pomalu řekla: „ Tak a teď je na čase to nějak začít řešit. S Ráďou už jsme něco vymysleli a chceme vám říct, co si myslíme, že by bylo nejlepší řešení.“

-----
Večer Pavel zašel s Radkem do hospody. Radka měl docela rád. Byl takový jednodušší, ale zase docela upřímný. Pavel měl vždycky pocit, že ho Růžena uhnala. Růža holt není po mámě, ta si umí vybrat. Radek umí vydělat peníze, protože řemeslník má práci vždycky.
„Růženu to docela vzalo, že máma umřela. Bude se z toho vzpamatovávat asi dlouho.“
„To bych neřek. Ona má takovou hroší kůži, jako měla máma. No a jak vám to vlastně všechno funguje?
Pavel miloval poslouchat ostatní, když vyprávěli o svých vztazích. Zvlášť ho zajímalo, jak jim to klape v posteli, na to se přímo nezeptal, i když si vzpomínal, že ještě za studií na univerzitě, když Ráďa s Růženou jen chodil, tak se občas na nějaký ten lechtivý filmeček podívali. Teď už mu to připadalo opravdu hodně dávno.
„Co ti budu povídat. Růžena je dobrá máma. Stará se o domácnost, v práci taky dost vydělá a vaří dobře. Láska prochází žaludkem, nebo ne?“
„Něco na tom bude. Jenže mě baví ještě i občas si zapíchat.“
„Tak tohle je trochu problém. Nějak mě to s ní už po těch letech nebaví. Je to pořád stejný. Rozvedený kamarád mi vyprávěl, jak je to super si zase užívat života. Byl prý v bordelu a tam
(18)

píchal nějakou exkluzivní, která prý to dělala i s Jackem Nicholsonem. Bylo to prý něco.
Jenže potom si připadal tak nějak pošpiněně a tak si rychle našel nějakou pannu. On má dost prachů a tak nějakou uhnal a ta mu prý zase ten pocit čistoty vrátila, když se s ní vyspal.“
„Hmmm, zajímavý. Pannu jsem měl jenom jednou. Škoda.“
Pavel se zasnil. Představa, že si najde krásnou, mladou a neposkvrněnou ho velmi vzrušila.

-----
Natálie seděla u stolu v kuchyni a dívala se na svoje pěkně upravené nehty. Kdyby to nebylo proti jejím zásadám, snad by se je začala z nervozity i kousat, ale to prostě ne! To už by bylo moc! Pavel se jí neozval už pět dní, neodpovídá na smsky ani nebere telefon. Dnes mu volala snad desetkrát a stále nic, žádná zpráva. Natálie přemýšlela, co udělala špatně. Napadaly ji hrůzné představy, co všechno se s Pavlem asi stalo. Snad si něco neudělal? Smrt mámy to dokáže zacloumat s každým. Jenže vždyť oni se moc rádi neměli. Slyšela od něj na její adresu dost nechutné věci. Někdy si přála, aby jí to radši ani nevyprávěl. Naposledy to bylo o tom, jak si začala s jeho spolužákem přímo na maturitním plese: „ Normálně mi to zatajil a pak jsem je přistihnul doma. Ne zrovna při tom, to rozhodně ne, ale narazil jsem na Káju v koupelně, když jsem přišel dřív domů. Měl jsem být se svou přítelkyní, ale pohádali jsme se a domů jsem se dostal tak o dvě hodiny dřív než jsem počítal. Kája byl překvapený a vypadal dost vykuleně, jako panic, který se poprvé vyspal s ženskou. Máma mi samozřejmě nic neřekla, prý Kája jen přišel na kafe.“ Natálie se otřásla a myslela na to, jaká asi ta Pavlova máma byla. Pak si stoupla na balkon a vykouřila další cigaretu. Před spaním ještě zkontrolovala mobil jestli tam není nová zpráva. Nebylo tam nic. Usnula neklidným spánkem.
Druhý den v práci prožívala utrpení a dokonce ji ani nebavily drby, které vyprávěly její kolegyně na obědě. Vždycky se dobře bavila když ty obtloustlé slepice poslouchala ale dnes ne, vůbec ji to nezajímalo. Cítila se mizerně. Nechala se proto pustit z práce dřív a lehla si doma do postele. Usnula asi na hodinu, když ji probudil telefon. Neznámé číslo. Zvedla ho a ozval se hlas, který poznala, protože už ho slyšela: „Ahoj, tady Soňa od Pavla. Nevíš, co je s Pavlem? Vůbec se mi neozývá.“ To volá ta stará kráva! Potlačila v sobě nutkání poslat ji někam.
„Ahoj Soňo, taky mi nebere telefon,“ řekla zoufale. Dál už mluvily jako dvě přítelkyně, které obě mají strach o někoho, kdo jej jim velmi drahý. Natálie usínala s pocitem, že ta Soňa je docela fajn ženská a Pavel že je pěknej hajzl, když nedá o sobě vědět lidem, kterým na něm záleží a mají o něj strach.

(19)

-----
Pavel se klepal vzteky a Soňa brečela zkroucená v křesle. Vypadala jako malá porcelánová panenka z pohádky. Měl by o tom napsat nějakou báseň. Byla by o tom, jak malá panenka žila ve světě, který byl moc zlý a toužila po lásce a jak se jí stále té lásky nedostávalo. Dostávala ji míň a chřadla a nakonec se rozbila. Nebo to už někdo napsal?
Přešel do vedlejší místnosti a začal si rovnat do velké tašky svoje věci. Bylo toho dost málo, jen oblečení a hygienické potřeby. Věděl, že Natálie ho ráda uvidí a konečně bude mít hezké milování každý den. Myšlenka na její krásné, sexy tělo, ho vzrušila. Pak ale na něj zase padl smutek z toho, že to tady bude muset opustit. Staré domy mají něco do sebe, psalo se tu úplně samo, tuhle atmosféru už těžko v novém domově najde. Novostavby jsou prostě prázdné a čekají teprve na své nové obyvatele, aby jim dali život.
A přitom to mohl být tak hezký večer. Pavel koupil na nádraží drahou kytici a několik belgických pralinek. Stálo ho to jeho poslední peníze. Těšil se až bude Soně vyprávět o tom, jak se domluvili se ségrama o penězích. Růženka souhlasila že ho vyplatí! Bude to celých 250 tisíc, jenže najednou to prý nepůjde. Bude mu to splácet dva tisíce měsíčně na účet a 50 tisíc mu může dát v hotovosti už příští měsíc. Přišlo mu to jako fajn nápad. Uvažoval, co všechno si za ty peníze koupí. Něco chtěl dát i Soně. Vždyť je něj tak hodná.
Dopadlo to ale úplně jinak. Čekala ho doma s dost drsným výrazem a vyrazila ze sebe větu:
„Co ta Natálie, vy spolu spíte nebo co?“
„Občas ano. Já jsem Ti ale říkal, že věrný být nedokážu a pro svou inspiraci potřebuji žen více. Jen díky nim můžu opravdu tvořit.“
„Dobře, tak si sbal věci a vypadni! Mám tě už dost. Luděk měl pravdu. Jsem blbá stará kráva, která si myslela, že může mít mladého zajíčka!“
„Luděk nic nechápe, neví, jaké máme mezi sebou pouto. Jak se naše duše potřebují!“
„To jsou všechno kecy! Ty potřebuješ jen moje prachy a bydlení. Jinak na mě kašleš.“
Snažil se ji uklidnit, ale nepomohlo nic. Místo toho začala křičet spoustu nadávek, které v ní uzrály za tu dlouhou dobu, kterou tu bydlel. Pak vletěla do ložnice a začala vyhazovat jeho věci ze skříně na postel. Při tom stále křičela tak, že to musel slyšet celý dům. Trvalo to nekonečných deset minut. Pavel se ani nehýbal, byl jen pozorovatelem její bolesti.
Když odcházel byla stále stočená v křesle. Vzpomínal, kde podobný obraz už viděl a pak si uvědomil, že to bylo před pěti lety, když se Růžence narodilo třetí dítě a viděl jak zvláštně spí v dětské postýlce, ve velmi nepřirozené poloze, stočené jako šneček v rohu. Jenže to mimino
(20)
bylo na rozdíl od Soni v takovém zvláštním klidu a měl pocit, že ho má ochraňovat. U Soni cítíl, že
kdyby ji teď objal, situaci by ještě zhoršil, a nedej bože, by ještě došlo i na fyzické násilí. Tak na tohle se fakt může vykašlat. Otevřel hlavní dveře a šel vstříc své nové, krásné budoucnosti.

-----
Nudil se a tak dny trávil tím, že zkoumal obsah šuplíků v Natáliině moderním obýváku a taky obsah její spíže – tam ale toho nebylo moc, což ho docela zklamalo. Na nákupy ven se mu nechtělo, protože je tam opravdu hnusné počasí a navíc po prozkoumání obsahu peněženky, by ten nákup vypadal opravdu žalostně. No nic, bude se muset obejít s tím, co najde v lednici a v zásobách. Napadlo ho, že by mohl udělat Natálii radost a něco uvařit. Vyndal rýži a nějaké koření a společně je začal vařit. Nakonec přidal trochu jablečného octa. Ochutnal to. Bylo to nic moc, ale trochu ho to zasytilo. Pak si zase zalezl do postele a dřímal. Vnímal jak moc je psychicky vyčerpaný. Zážitky posledních dnů mu daly zabrat. Hodně myšlenek, které teď měl, se týkalo mámy a taky peněz, které měl dostat. Natálii to ale říkat nebude. Jsou to přeci jen jeho peníze. Jen kdy už je konečně dostane?
Natálii slíbil, že si najde práci, ale předem věděl, že na internetu nenajde nic, co by odpovídalo jeho schopnostem a talentu. Poslední práce, kterou dělal byla brigáda lepení plakátů. Byla to docela zábava a fajn parta lidí. Pak už ale žádné nabídky nepřišly. Vlastně neměl nikdy žádnou stálou práci. Když dokončil školu, odjel do Anglie, kde pracoval tak různě a zlepšoval si jazyk. V Čechách pak peníze utratil a půl roku na to potkal Soňu a ta ho vzala k sobě. U ní vždycky věděl, že bude mít pochopení pro jeho cestu. U Natálie si už tak moc jistý nebyl.
Probudilo ho otevírání dveří a klapání podpatků. Natálie vtrhla do ložnice jako tajfun a bylo vidět, že má za sebou náročný den. V očních koutcích měla nějak výraznější vrásky než obvykle a celkově vypadala vyčerpaně. I vlasy – jindy opravdu pěkně upravené – měla dnes nějaké zplihlé. Sedla si k němu na postel a zeptala se:
„Tak co jsi tu celý den dělal?“
Nečekala na odpověď. Zvedla se a odešla do koupelny. Vrátila se ven v županu a pak si sedla k nočnímu stolku a začala si česat vlasy.
„Moc se mi po tobě stýskalo. Moc pracuješ a málo se mi věnuješ. Víš, jak moc tě miluju.“
„Někdo taky musí vydělávat peníze, abychom mohli z něčeho žít. A ty jsi slíbil, že si začneš hledat práci. To byla podmínka, abys tu mohl bydlet.“
„Jenže i tohle, co tu dělám má svůj smysl. Ty nechápeš význam nicnedělání. Vypadá to, že nic nedělám, ale já na sobě vnitřně tvrdě pracuju. A taky jsem Ti dneska uvařil jídlo.“
(21)
Natálie se na něj překvapeně podívala a najednou byla přívětivější. Za chvilku byla vedle
něj v posteli a další hodinu měli zaplněnou příjemnou činností.
„Hmmm, to bylo fakt krásný. Tak a teď se jdu najíst.“
„Chtěl jsem Tě poprosit o nějaký penízky. Vrátím ti je, neboj.“
„Za ten dnešek si je zasloužíš,“ usmála se na něj a sáhla po kabelce, která byla na křesle. Vytáhla pětistovku a položila ji na jeho noční stolek.
„A nekupuj si za to blbosti.“
„Už jsem ti říkal, jak moc tě miluju, že jo? A víš, co jsem si říkal? Byla jsi někdy v Panenském Újezdě? To je takové pěkné mystické místo. Tam bych si tě chtěl vzít, pokud budeš souhlasit, samozřejmě v kostele.“
„Ty jsi magor. Myslíš, že si vezmu někoho, kdo se nechává vydržovat ženskou, jenom proto, že mě dobře opíchá?“
Říkala to ale se smíchem. Ten nápad se svatbou jí přišel opravdu v tu chvíli skvělý. Když ale ochutnala pokrm, který ji Pavel údajně s láskou připravil, měla chuť mu peníze sebrat. Jedině takt jí bránil v tom to nesníst. Musí ho trochu motivovat. Třeba příště v tom vaření už bude lepší a taky si už konečně sedne k tomu netu a něco se sebou udělá. Byla pevně rozhodnutá to ukončit, pokud si do měsíce něco nenajde a nezačne se chovat zodpovědně.

-----
Karel mlel něco o nové galerii, kterou otevřel tento rok v Paříži, a divoce gestikuloval rukama. Soňa seděla naproti a marně se snažila soustředit. Dnes je to přesně 42 dní, kdy se za Pavlem zaklaply dveře. Každý z těch dní byl nesnesitelně dlouhý. Udělala by všechno, aby se zabavila a zapomněla. Proto je tu dnes s Karlem.
„No, už jsem ti vlastně všechno řekl. Je to samá práce, ale i radost. Jen na soukromí mi nezbývá moc času. Budu teď jezdit častěji do Prahy na aukce, tak bychom se mohli vídat častěji.“
Zazubil se a ona si všimla jeho dokonale rovného chrupu – umělý samozřejmě nebo jak mu to proboha udělali? Vypadá to opravdu velmi přesvědčivě. No a ten oblek, vrchol vkusu.
„No u mě normálně, chci teď udělat nějakou další výstavu gobelínů. Jen nevím, jestli o to bude ještě dneska zájem.“
„To bys měla, Soničko, to bys měla. Byla si v ročníku výtvarně nejlepší. Škoda, že si svůj talent neuplatnila v cizině jako já. Tady se prostě uměním vydělat nedá. A co jinak? Neříkej mi, že jsi po smrti manžela zůstala sama.“
Měla chuť mu říct, že je mu do toho kulový, ale místo toho se mu začala svěřovat se svým
(22)
příběhem.
„No víš, jak bych Ti to řekl. Ten tvůj Pavel by mě taky zajímal, víš, že jsem na mladší, jenže on asi
není na kluky, viď? Ne, to byl vtip. Neboj se, on se určitě vrátí. Pojď, dáme si ještě něco k pití.“
Nakonec to byl docela hezký večer. Karel umí člověka pobavit. Vyprávěl jí taky o svých vztahových peripetiích a jeho dobrá nálada by nakazila snad všechny. Doma to na ní zase padlo. Je doba dlouhých stínů, tak tomu vždycky říkal Pavel. Prý je to období v roce, kdy se prodlužují stíny venku i uvnitř. Zase si připadala jako ta nejhorší z nejhorších. Proč se vůbec takhle hádala? Měla mu naslouchat a být tolerantnější! Snad posté si přehrávala scénu, která se tu před měsícem a půl odehrála. Od té doby s ní Pavel už nekomunikuje. Zkoušela mu volat, několikrát, ale vždy to vypnul. Psala mu omluvné smsky, na které neodpověděl. Kde bydlí, to neví, ale kdyby to věděla, tak by za ním zašla a řekla mu, jak moc ji mrzí, co se mezi nimi stalo, a že to chce vzít zpět.

-----
V noci se mu udělalo psychicky opravdu zle a nevěděl, co se děje. Ten strach přišel s nečekanou intenzitou a sílil každou sekundou. Chvílemi si říkal, že mu pukne hlava. Chtěl vykřiknout, ale nešlo to. Před očima viděl obličej své matky, jak je hrozně napuchlý a ošklivý. Zkoušela mu něco říct. Vypadalo to, že se topí nebo jen nemůže dýchat. Z posledních sil se posadil a šel do koupelny. Bál se rozsvítit a podívat se do zrcadla. Sedl si na okraj vany a snažil se zhluboka dýchat. Za chvíli už byl klidnější a vidiny trošku zemdlely. V kuchyni se napil vody a pak se vrátil do postele. Byl rád, že tu není sám. Za pár hodin se rozednilo a světlo zmírnilo jeho temnotu.
Marně se snažil další dny Natálii vysvětlit svoje stavy. Trvala na tom, že musí zajít k doktorovi. Dny trávil v posteli a bojoval se svými vidinami. Nemohl vyjít na ulici, byl tak zranitelný. Když byl doma sám, dokonce zatahoval závěsy a zavíral okna. Natálie mu po dvou týdnech utrpení nabídla konzultaci u psychiatra. Prý tam půjde s ním. Nesouhlasil. Byla naštvaná, ale respektovala to. Místo toho se modlil a prosil Boha o uzdravení. Pak udělal rituál, kdy si představil, že matku nechává jít a to opravdu pomohlo. Její duše ho přestala pronásledovat a on mohl klidně spát. Přesto ale podezíral Natálii z toho, že mu není schopná dát to, co potřebuje, tedy oporu a jemnou péčí. Zastesklo se mu.

-----
Přišel zrovna když dělala nový návrh na další gobelín na výstavu. Bylo tam několik kolibříků a květiny – samé jemné motivy. Pustila ho dovnitř s tím, že si jde jen pro svoje věci, které zapomněl a nevěděla, co by řekla. Pavel ji jen pozdravil a sedl si od obýváku.
(23)
„Vypadá nějak jinak,“ pomyslela si a potlačila nutkání se ho dotknout.
„Máš hlad?“
„No, něco bych si dal.“
Šla do kuchyně a ohřála rizoto od oběda. Posypala ho parmezánem a naservírovala před něj. Vděčně se pustil do jídla. Teď si všimla ještě toho, jak zhubl a oblečení měl taky takové nějak pomačkané.
„No a co jinak, jak se máš?“
Začali si povídat a Soně se vracela barva do tváří. Už dlouho se necítila takhle živá. Čas letěl a najednou byl večer.
„Nebude tě někdo shánět?“
„Neboj, my máme takový volný vztah a mohu si dělat, co chci a kde chci.“
Sedl si vedle ní na pohovku a začal jí líbat do vlasů. Nebránila se. Pak ji objal kolem ramen a ona se mu schoulila do náručí. Pak zazvonil jeho mobil.
Telefon si šel vyřídit vedle a podle toho, jak se tvářil, když se vrátil, usoudila, že se rozhodně nejednalo o nic příjemného.
„Mohl bych tady přespat?“
Samozřejmě neřekla ne a byla ráda, že tu zůstane s ní. Po dvou měsících samoty potřebujete vlídnou náruč. Bylo to tak dlouho, co ho necítila vedle sebe.
Ráno ho našla v kuchyni, jak připravuje palačinky. Překvapilo jí to. Kupodivu chutnaly celkem dobře. Pomalu uždibovala a on ji pozoroval.
„Včera jsem zjistil, že tě miluju a chci se k tobě vrátit.“
Byla to krásná slova. Přesně taková chtěla slyšet.
„Vy jste se s Natálií rozešli?“
„Jo, přesně. Nechápe mě a nerespektuje mou svobodu. Je to prostě ještě mladá nána, která neví, o čem život je. S Tebou je to něco jiného. Ty mě chápeš.“
Tak tohle byl opravdu balzám na duši. Věděla, že by měla dělat trochu drahoty, ale nešlo to. Místo toho se rozplakala.
„Tak moc jsi mi chyběl. Modlila jsem se, aby ses ke mně vrátil. Dokonce jsem byla u kartářky a ty mi potvrdila, že mě miluješ. I ten byt jsem si nechala, Luďěk ho chtěl s přítelkyní se mnou vyměnit, ale já věděla, že to nemám dělat.“
„Ještě, že jsi to neuděla, ty stará krávo,“ pomyslel si.
„Jsi prostě úžasná. Pojď ať tě můžu obejmout. Taky jsi mi moc chyběla.“
Jeho něžnostem se nebránila, jen ji v hloubce trochu zamrzelo, že ten gobelín asi nikdy neudělá,
(24)
protože teď už nebude mít čas.

-----
Není nic krásnější probouzet se vedle toho, kterého milujete. Soňa měla pocit vítězství. Říkala si kolik pravdy je na tvrzení, že pravá láska potřebuje svobodu. Ona ji umí poskytnout, proto se k ní Pavel vrátil. Teď už ví, že on ji miluje, tak jak ona miluje jeho. Jako už mnohokrát předtím vstala z postele velmi tiše, aby ho neprobudila.
Oblékla si lehký kabát a vyšla do prosluněného dne. Venku začínalo jaro. Chtělo se jí zpívat. Láska prostě dává křídla. Práce jí utíkala rychle a po cestě domů mu koupila nějaké dobroty ve zdravé výživě. Usmívala se na všechny a na všechno.
„Tak to vypadá, že se ta pipina zase vrátila k tomu svému gigolovi,“ pomyslela si Renata, ale nahlas
řekla: „Dneska ti to moc sluší. To máš rande nebo co?“

-----
Zkoušel Natálie volat ještě několik dní, ale už s ním komunikovala jen o kufru, který si má vyzvednout. Udělal to, když nebyla doma a klíče jí nechal ve schránce. Nikdy nepochopil, proč ho opustila. To jí fakt tak vadilo, že se stavil za Soňou a že jí nedal vědět, kde je? Vždyť je přece svobodný a může si dělat, co chce! Žádnou žárlivou ženskou nepotřebuje, Sonička je jiné kafe. Nemá sice tolik peněz, ale o to nejde. Se sexem se to dá vyřešit jinak. Tyhle myšlenky mi kolovaly hlavou, když se prohraboval knižními novinkami v knihkupectví s esoterickou literaturou. Jako obvykle si prošel oddělení magie, pak hermetismu a skončil u kabaly. Do ruky se mu dostala malá knížečka o magických pečetích. Stála jen dvě stě a to se dá.
U pokladny se usmál na prodavačku a ta jeho úsměv opětovala. Byla vyšší postavy, celkem štíhlá, ale s pevným poprsím. Namarkovala mu knihu a při tom si všiml jaké má hezké dlouhé prsty – ty určitě umějí věcí! Příště až tu zase bude, tak jí řekne o číslo. Mohli by spolu jít na oběd a mohl by ji zasvětit do rosenkruciánských mystérií. Vždyť je přeci docela pokročilý, co se týče duchovního pokroku. Muži jsou od toho, aby mohli duchovně postupovat a ženy jsou od toho, aby jim proto vytvářely to odpovídající zázemí. Díky tomu potom můžou získat od muže opravdovou duchovní inspiraci. Vždyť přeci podle buddhismu, žena je stejně níž než muž a osvícenou bytostí se stanete až když dosáhnete mužské inkarnace, pak teprve máte šanci postupu. Pavel si připadal spokojeně a děkoval bohu za to, že se narodil v mužském těle.

(25)