Poznámky k sebevraždě vol. 4

Bylo to šestej týden mý vojenský služby.
Bylo mi devatenáct - mladej a blbej.
Přijel jsem domů a těšil se,
že tátovi, mámě a ségře povyprávím,
jak samopalem práskám do plechovejch panáků.
Seděl jsem u stolu a padal na mě prach -
v baráku už neměl kam jinam padat.
Pak přišel táta.
Nad hlavama nám lítaly satelity
a pod nohama utíkal svět.
Říká: čekáš na ostatní, co?
Akorát že tady už nikdo jinej nebydlí.
Nad hlavama nám lítaly špionážní satelity
a stejně věděly hovno, co se v nás odehrávalo.
Pod nohama nám utíkal svět
a vůbec nic se nedělo.