Byl jsem hluchý

Znám už ten pocit,
kdy v sametovém snu,
snaží se léčit, lékař duše,
amatér.
Stála jsi při mně a modlila se,
jak smuteční vrba,
nad temnou tůní,
kde voda mrtvěla.
Ta voda dobrá pro ruce,
z nichž smyješ prach cest,
mrtvá ale pro život.
Ta slova co jsem slyšel,
živá byla
a hluchý k tobě,
do té vody padat je nechal,
nekonečným časem
s vytrvalostí chrta.
Náhle čas potemněl
a stál v prostoru,
čekal jsem na jiskru,
co pochodeň zažehne,
slepého probudí.
Lehounkou ozvěnou,
vracelo se ke mně to volání,
řekla jsi, kdo jsem,
že jsem se mýlil,
řekla mi, jak se cítím,
řekni mi teď, jak cítit se mám.