přidáno 27.04.2015
hodnoceno 6
čteno 1012(12)
posláno 0
Seděl jsem na louce plné neznámých květin,
té bílé, snad kopretině, květ otrhal,
miluje mě.
Poslední lístek se vyslovil a tiše padá do rosy,
ráno a chlad flirtují s letním sluncem,
medituji sám.
Vzepjatý kůň za mrak se vydává, stín zve,
pojď běhat po kopcích, travou a kvítím,
povezu tě.
Vítr ho odehnal, než stačil jsem odpovědět,
zase sám, jen včela a motýl,
sním sen.
Pojď a propleť své prsty s mými, ulehneme
a budeme se milovat, jen ptáci to uvidí
a budou závidět.

přidáno 02.05.2015 - 17:25
Ignácius J. Reilly: Moc hezké povídání:)
přidáno 29.04.2015 - 20:16
děkuju, děkuju, děkuju všem ;)
přidáno 29.04.2015 - 19:44
Romantické, takové staré, vznešené, krásné.
přidáno 29.04.2015 - 18:04
pěknej příběh.. :-)
přidáno 28.04.2015 - 13:28
Uuuu, to je nádherný snění, to moc dobře znám :)
přidáno 27.04.2015 - 12:44
Hezky si sníš :).

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V zahradě snů : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Byl jsem hluchý
Předchozí dílo autora : U babičky

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming