Pro poetu

Neplač můj snílku bláhový
pro dávno odvátá slova
pro touhy prázdných rán
neplač a začni psát znova

Ty nemáš vůbec zdání
jak tvoje verše voní
svou hořkosladkou příchutí
v polibcích pod jabloní

Jak v proudu hříšných slov
chvátá můj přerývavý dech
když srdce tvoje krouží
inkoustem vášně po listech

Když láskou na kost obnažený
načmáráš na cár papíru
ticho do kterého svlékáš
mou duši tkanou na míru

Jak sladce naše ústa bolí
pro první nejněžnější hřích
já oddám se ti za cokoli
jen miluj mě v básních svých