 07.02.2015 8 947(16) 0 |
Zda není lepší býti květinou
Utrhl jsem květině list, přemýšlím, zda ji to bolí.
Utrhl jsem květině list, myslíš, že někomu to poví?
Cítím se, jako ta květina, taky mne kousek chybí.
Cítím se, jako ta květina, bezmocný a necelý.
Takhle to prostě v životě chodí, lidé nám dávají a berou.
Takhle to prostě v životě chodí, ale Ti lidé mě s tím vážně serou.
No nevybereš si, zda být člověkem či květinou.
No nevybereš si, zda být alfou či omegou.
Sedím tu naproti té květině, řešíme spolu, kdo je tu na vině.
Sedím tu naproti té květině, křičí na mě, že jsem svině.
Takhle to prostě v životě chodí, lidé nám dávají a berou.
Takhle to prostě v životě chodí, ale Ti lidé mě s tím opravdu serou.
Upřímně se jí omlouvám, opravdu mne to mrzí.
Upřímně se jí omlouvám, navzájem si utíráme slzy.
Potřeboval jsem někoho, kdo mi porozumí.
Potřeboval jsem někoho, kdo mě nezradí.
Takhle to prostě v životě chodí, lidé nám dávají a berou.
Takhle to prostě v životě chodí, ale Ti lidé mě s tím fakt serou.
Šeptám té květině, neboj se, listy Ti dorostou.
Šeptám té květině, mě mé srdce ne, neb nejsem rostlinou.
Nahnu se nad ní, dám jí trochu vláhy.
Nahnu se nad ní, nade mnou se pohnou váhy.
Takhle to prostě v životě chodí, lidé nám dávají a berou.
Takhle to prostě v životě chodí, ale Ti lidé mě s tím nadále serou.
A tak jí povídám, jak jsi mi ukradla srdce.
A tak jí povídám, jak potkal jsem Tě na cestě k Mekce.
Svěřil jsem se, jak strašně mi chybíš.
Svěřil jsem se, jak do snů se mi plížíš.
Takhle to prostě v životě chodí, lidé nám dávají a berou.
Takhle to prostě v životě chodí, ale Ti lidé mě s tím pořád serou.
Ta květina, tak překrásná orchidej.
Tak květina, její vůně – to mi povídej.
Rozhodl jsem se, zasadil jsem ji na kopec.
Rozhodl jsem se, děkuji za pokec.
Takhle to prostě v životě chodí, lidé nám dávají a berou.
Takhle to prostě v životě chodí, ale Ti lidé mě s tím stále serou.
Víš, lásko, nyní vím, že není lepší býti květinou.
Víš, lásko, nyní vím, vždy se najdou tací, kteří Ti kus vytrhnou.
A tak, buďme tím, čím nás stvořili.
A tak, milujme se, dokud nás nepohřbili.
Víte… Takhle to prostě v životě chodí, lidé nám dávají a berou.
Víte… Takhle to prostě v životě chodí, a mě s tím Ti lidé, i po těch letech, serou.
Utrhl jsem květině list, přemýšlím, zda ji to bolí.
Utrhl jsem květině list, myslíš, že někomu to poví?
Cítím se, jako ta květina, taky mne kousek chybí.
Cítím se, jako ta květina, bezmocný a necelý.
Takhle to prostě v životě chodí, lidé nám dávají a berou.
Takhle to prostě v životě chodí, ale Ti lidé mě s tím vážně serou.
No nevybereš si, zda být člověkem či květinou.
No nevybereš si, zda být alfou či omegou.
Sedím tu naproti té květině, řešíme spolu, kdo je tu na vině.
Sedím tu naproti té květině, křičí na mě, že jsem svině.
Takhle to prostě v životě chodí, lidé nám dávají a berou.
Takhle to prostě v životě chodí, ale Ti lidé mě s tím opravdu serou.
Upřímně se jí omlouvám, opravdu mne to mrzí.
Upřímně se jí omlouvám, navzájem si utíráme slzy.
Potřeboval jsem někoho, kdo mi porozumí.
Potřeboval jsem někoho, kdo mě nezradí.
Takhle to prostě v životě chodí, lidé nám dávají a berou.
Takhle to prostě v životě chodí, ale Ti lidé mě s tím fakt serou.
Šeptám té květině, neboj se, listy Ti dorostou.
Šeptám té květině, mě mé srdce ne, neb nejsem rostlinou.
Nahnu se nad ní, dám jí trochu vláhy.
Nahnu se nad ní, nade mnou se pohnou váhy.
Takhle to prostě v životě chodí, lidé nám dávají a berou.
Takhle to prostě v životě chodí, ale Ti lidé mě s tím nadále serou.
A tak jí povídám, jak jsi mi ukradla srdce.
A tak jí povídám, jak potkal jsem Tě na cestě k Mekce.
Svěřil jsem se, jak strašně mi chybíš.
Svěřil jsem se, jak do snů se mi plížíš.
Takhle to prostě v životě chodí, lidé nám dávají a berou.
Takhle to prostě v životě chodí, ale Ti lidé mě s tím pořád serou.
Ta květina, tak překrásná orchidej.
Tak květina, její vůně – to mi povídej.
Rozhodl jsem se, zasadil jsem ji na kopec.
Rozhodl jsem se, děkuji za pokec.
Takhle to prostě v životě chodí, lidé nám dávají a berou.
Takhle to prostě v životě chodí, ale Ti lidé mě s tím stále serou.
Víš, lásko, nyní vím, že není lepší býti květinou.
Víš, lásko, nyní vím, vždy se najdou tací, kteří Ti kus vytrhnou.
A tak, buďme tím, čím nás stvořili.
A tak, milujme se, dokud nás nepohřbili.
Víte… Takhle to prostě v životě chodí, lidé nám dávají a berou.
Víte… Takhle to prostě v životě chodí, a mě s tím Ti lidé, i po těch letech, serou.
16.11.2016 - 14:46Ach..:-) Ty čteš mé myšlenky snad:-):-):-) Já si mnohokrát přála být květinou, ale umělou. Nic necítit, nic neprožívat a snést všechnu trpkost světa ...
Ale pak jsem si uvědomila, že mé srdce je zahradou pro všechny lidské květiny:-):-):-)
Tvá květina píše Svou nádhernou vůní a barvitostí života:-)
Ale pak jsem si uvědomila, že mé srdce je zahradou pro všechny lidské květiny:-):-):-)
Tvá květina píše Svou nádhernou vůní a barvitostí života:-)
10.02.2015 - 23:39Nelíbí se mi to. Buď chceš bejt romantickej nebo sprostej. Vyber si, ale nekombinuj. Jedna z mála věcí, co tu díky tomu ani nepřečtu do konce.
08.02.2015 - 11:46je v ní něha, přízemnost i vyrovnání s realitou života tvá báseň mne potěšila a srovnala zároveň:-) prima:-)
07.02.2015 - 19:55Květiny neuměj psát. ;-)
Jinak báseň se mi líbí, přirovnání ke květinám je pěkný a vcelku originální.
Jinak báseň se mi líbí, přirovnání ke květinám je pěkný a vcelku originální.
07.02.2015 - 19:53vanovaso: Děkuji za komentář :) Báseň se opakuje úmyslně. Je totiž stejně tak možné ji recitovat, jako zazpívat ;) S obsahem poslední slok bohužel souhlasím - při přihlédnutí na dnešní svět, je v ní vše.
07.02.2015 - 19:49jj, docela ti rozumím, mohla být kratší i když já mám také delší dílka, ale tady se často opakuješ , ale nadchla mě poslední sloka , ta by mi úplně stačila - je v ní vše...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zda není lepší býti květinou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Moudra do šedé oděná
Předchozí dílo autora : Příběh nešťastné lásky
