![]() ![]() ![]() ![]() |
Po bílých vlnách dál,
tam kde se pojí s mraky,
klenbami vzdušných katedrál,
jen těsně pod oblaky.
Jak jižních moří král
bych sedlal čínské draky.
Kdo by se výšek bál
a cestoval jen vlaky,
když obzor se blízký zdál
a lodě na něm taky?
Co dnes bych za to dal,
žít sen, však nevím jaký.
Kdo by dnes se mnou stál
a pozoroval straky,
šera se nenadál
a přes hřbet křivolaký,
vedle mne kráčel dál
vstříc vlnám pod oblaky?
tam kde se pojí s mraky,
klenbami vzdušných katedrál,
jen těsně pod oblaky.
Jak jižních moří král
bych sedlal čínské draky.
Kdo by se výšek bál
a cestoval jen vlaky,
když obzor se blízký zdál
a lodě na něm taky?
Co dnes bych za to dal,
žít sen, však nevím jaký.
Kdo by dnes se mnou stál
a pozoroval straky,
šera se nenadál
a přes hřbet křivolaký,
vedle mne kráčel dál
vstříc vlnám pod oblaky?

Zamila
Ježiš, ta je krásná ... Přesně můj styl, jen místo cukru voda :-) Ty víš moc dobře, že tahle poezie je mi nejbližší, tohle fakt obdivuji. Skvěle zní, krásné vypadá jen tak napsaná - a hned by ji měl někdo vydat. Je těžce profesionální. Máš můj obdiv ...

vanovaso: Děkuji za komentář. Je naprosto v pořádku, že komentuješ tak, jak to cítíš. Nechci vůbec zastírat, že straky jsou tam proto, že se rýmují. Kdyby se rýmovaly sojky, byly by tam. Rád pozoruji ty i ty, ale i kdyby se rýmovali orli, které běžně nepozoruji, byly by stejně jako straky jenom synonymem.

také mi přijde naděje spíše schovaná, spíše cítím smutek z toho nedosněného snu a k tomu ještě pocit osamocení, ale možná se mýlím... ten pocit však znám... líbí se mi , i když třeba straky se mi tam nehodí, ale začínám si zvykat na nový systém komentářů tady, a tak píšu i já , jak to cítím...

Timothy A. Postovit
Yana: Nemůžu nesouhlasit.)

Timothy A. Postovit: Hm, vyvolává u mě báseň podobné pocity jako u tebe, jen ta naděje je tam hodně schovaná :-)

Timothy A. Postovit
Yana: Jiří Turner: Tak už je mi to jasné. Sny o snech, to mě nenapadlo a asi je to mým věkem. I když bych rád podotkl, že mně osobně báseň ani pocit omlácenosti ani pocit nějaké časové tísně nenavozuje. Je jemná, zasněná a plná naděje. A to je hlavní.)

Yana: Ani nevím, jak na takový komentář odpovědět. Kdybys mi ho řekla osobně, uviděla bys, že se rdím. Děkuji.

Líbí se mi takové melancholické básně i když se dělám že jsem nad věcí, čtu ji opakovaně a není v ní místo které mi nezní, není v ní verš, který by mi nepřišel na svém místě a líbí se mi i rýmování, takové dílo u mě není hodno kritiky

Timothy A. Postovit: Yana: Je to tak, sny o snech přichází asi tak nějak s časem :)

Timothy A. Postovit: myslím že tomu nerozumíš proto, že tvé sny mají dost času na splňování, kdežto náš čas už tak dlouhý není a to si myslím že je vyjádřeno v druhé části, tedy v poslední sloce, jsme tím životem už trochu omlácenější než ty

Ani já to asi neumím dobře vysvětlit, celá ta básnička je jakýsi sen propojený s jakýmisi emocemi. Těší mne, že se ti líbí.

Timothy A. Postovit
Nádherná opravdová poesie s velkým P, na můj vkus. Jediné čemu moc nerozumím je fakt, že jste podle mě v básni dost podrobně popsal specifika toho snu a pak najednou píšete, že vlastně nevíte jaký je.. ale to je spíš můj dotaz. Vytknout se tomu nic nedá, protože je to nádhera!)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Po bílých vlnách dál : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Haiku - nehaiku
Předchozí dílo autora : Jak psanci komentují psance 2