Moje lechtivá story :)

Když jsme začali chodit s mým mužem, otukávali jsme se navzájem skoro dva roky.. Nejdřív jsme byli kamarádi, potom to přešlo v láskyplný cit, jenže.. Ten můj šampion měl jednu vadu a to.. byl děsně nesmělej. Myslela jsem, že ho budu muset snad znásilnit, abychom se pohnuli někam dál.. Takže jsem jednou využila chvíle, kdy jsme si vyjeli na jednu lesní cestu a poprosila ho o masáž zad.. Parádička.. do té chvíle, než jsem se otočila a jemu málem vypadly oči. Každopádně tím se rozjely naše milostné eskapády, ze kterých máme spoustu vtipných vzpomínek.. třeba tuhle..

*****

Měli jsme spolu perfektně vybavené embéčko.. na oknech záclonky, lůžková úprava, sešité deky a spacáky, to kdyby nám byla zima. Pokaždé, když jsme chtěli někam vyrazit, byl tak trošku problém najít místo bez lidí. Jednou jsme zajeli na opuštěnou cestu, vedoucí k letišti. Stáli jsme v zákazu vjezdu, ale sázeli jsme na to, že tam nikdo nejezdí, což by byla pravda, kdyby..

V tom nejlepším jsem měla pocit, že vidím v dálce světýlko.. Zacloumala jsem šampionem a zařvala.. "támhle někdo jdee!!!!" Můj flegmouš tomu nehodlal věnovat větší pozornost a tak jsem musela napnout všechny síly, abych ho ze sebe shodila a začala jsem se rychle oblékat.. Měla jsem to tak tak.. světýlko mi za chvíli oslnilo tvář se slovy..

"Tady státní policie.. ve vedlejší vsi vykradli stodolu, děláme namátkové kontroly.. Otevřete nám prosím kufr." Ehm.. Miláček si omotal spacák kolem pasu, vysoukal se z auta.. v tom se začali policajti děsně smát a ten jeden povídá.. "No snad ho ani vidět nechceme.. Pokračujte!"

Tak jsme tedy pokračovali, no :)

*****

Další vtipná příhoda nás potkala na jiné osamělé cestě, u stohu sena.. Zaparkovali jsme, lehce zaházeli auto senem, zatáhli záclonky a oddali se radovánkám v domnění, že tady to nemá chybu. Po chvíli slyšíme funění a já říkám.. "Drahouši.. tady je snad nějakej úchyl bo co..!" Ne, nebyl to uchyl, byl to lovecký pes, který k nám vedl v závěsu svého páníčka, myslivce.. Naštěstí myslivec měl také pochopení..

*****

Při dalším hledání vhodného místa k radovánkám se role obrátily. Pro změnu jsme zajeli na lesní cestu, když v tom jsme si všimli jiného auta, ze kterého vyběhla starší paní, cestou si navlékala kalhoty, skočila na kolo a frnkla..

*****

Anebo si vzpomínám, jak mě drahouš zavezl na zaručeně skvělé místo, kde není na hony vidět živáčka. Měl naprostou pravdu! Ta mítinka byla tak podmáčená, že jsme s autem okamžitě zapadli a do rána se opravdu v okruhu deseti km neobjevil nikdo, kdo by nám pomohl! :))


Tak vtipným trapasům zdar :-)