 30.09.2014 18 1265(20) 0 |
Na netu jsem zachytila diskusi o lidech, kteří dobrovolně opustili tento svět. Ano, sebevrazi. Článek odsuzoval podobné jednání, ukazoval na sebevrahy prstem a na všechny strany křičel.. „zbabělci, srabové!“
Nemluvíme spolu, nesdílíme svoje strachy a radosti, svoje pocity.. Žijeme vedle sebe a ani netušíme, co se v člověku vedle nás děje a tak krásně umíme odsuzovat. Přitom milý pohled, laskavé slovo.. kolikrát jen to stačí k dalšímu nádechu.. Vnímat život kolem sebe je důležité, ale pomoci, když máme pocit, že bychom mohli, je nezbytné..
Život je nevyžádaný dar, je to zkouška naší svobodné vůle, víry, naší emoční síly.. Každý si s sebou nese svůj kříž jen tak dlouho, dokud je schopný ho sám nést..
Ten, kdo se rozhodl skončit se životem v mých očích není zbabělec.. Je třeba dost odvahy, zanechat tu všechno, z čeho se ostatní dovedou radovat.. a všechny, kteří ho mají rádi. Je třeba dost síly k tomu, způsobit ostatním podobnou bolest, kterou cítí on sám a ostatní jen nechápavě kroutí hlavou.. pokud vůbec tuší..
Je velmi smutné, když už si člověk nedokáže poradit se životem, ať už z jakéhokoli důvodu.. a těch může být nesčetně.. Obyčejný zkrat, nešťastná láska, nemoc, vztahová krize, ztráta práce, deprese, pocit viny.. Najednou žije se svou bolestí v duši, která ho denně svírá, s bolestí, že pokud si sáhne na život, ztratí vše.. a přitom všem cítí tak ohromnou bezmoc ze života.. A brána pekel se otevírá..
Zůstat? Odejít? Tak kde je ten slibovaný ráj?? Kde??
Nezjednodušujte, neodsuzujte, nevíte, čím si prošli, co je zlomilo.. Noste si je v srdci a nesnažte se je pochopit. Buďte rádi, že jste nestáli tak blízko konce, protože kdyby ano.. chápali byste..
Nemluvíme spolu, nesdílíme svoje strachy a radosti, svoje pocity.. Žijeme vedle sebe a ani netušíme, co se v člověku vedle nás děje a tak krásně umíme odsuzovat. Přitom milý pohled, laskavé slovo.. kolikrát jen to stačí k dalšímu nádechu.. Vnímat život kolem sebe je důležité, ale pomoci, když máme pocit, že bychom mohli, je nezbytné..
Život je nevyžádaný dar, je to zkouška naší svobodné vůle, víry, naší emoční síly.. Každý si s sebou nese svůj kříž jen tak dlouho, dokud je schopný ho sám nést..
Ten, kdo se rozhodl skončit se životem v mých očích není zbabělec.. Je třeba dost odvahy, zanechat tu všechno, z čeho se ostatní dovedou radovat.. a všechny, kteří ho mají rádi. Je třeba dost síly k tomu, způsobit ostatním podobnou bolest, kterou cítí on sám a ostatní jen nechápavě kroutí hlavou.. pokud vůbec tuší..
Je velmi smutné, když už si člověk nedokáže poradit se životem, ať už z jakéhokoli důvodu.. a těch může být nesčetně.. Obyčejný zkrat, nešťastná láska, nemoc, vztahová krize, ztráta práce, deprese, pocit viny.. Najednou žije se svou bolestí v duši, která ho denně svírá, s bolestí, že pokud si sáhne na život, ztratí vše.. a přitom všem cítí tak ohromnou bezmoc ze života.. A brána pekel se otevírá..
Zůstat? Odejít? Tak kde je ten slibovaný ráj?? Kde??
Nezjednodušujte, neodsuzujte, nevíte, čím si prošli, co je zlomilo.. Noste si je v srdci a nesnažte se je pochopit. Buďte rádi, že jste nestáli tak blízko konce, protože kdyby ano.. chápali byste..
26.10.2014 - 19:40Máta: i já chápu tebe.. vlastně myslím, že chápu oba pohledy.. Jsem ráda, že to dopadlo dobře..;)
26.10.2014 - 19:35Amelie M.: Ano, to chápu, ale v tu chvíli to pro mě bylo takové, trochu jako zrada obzvlášť u někoho kdo je ti tak blízko a je pro tebe tak důležitý, a ještě když se vyřešila docela těžká krize. Ten pocit byl z pohledu pozůstalého. Tenkrát mi bylo patnáct... Teď už na to taky koukám jinak.
26.10.2014 - 19:19Máta: zajímavé, vše, co jsi napsala.. díky za to.. jen chci říct, že to není asi vůbec o tom "ty mě dokážeš opustit, když já tu jsem?" atp. Jsou stavy, kdy se myšlení natolik zatemní, že..
26.10.2014 - 08:12Dnes velmi zajímavé a těžké téma k zamyšlení. Nikdy jsem žádného sebevraha neodsoudila, nikdy jsem o tom proč to udělal nevěděla dost, jen když se o to neúspěšně pokusil mě někdo více než blízký, cítila jsem se zrazená, já jsem tu a ty mě chceš opustit? Trocha sobectví... Možná jsem si uvědomila vlastní chyby, vinu, to pak člověku vyskočí v hlavě "A nebylo to kvůli mě?" a zoufale chce vědět, že nebylo... Nechápala jsem... možná aspoň trochu pochopila, když jsem se dozvěděla proč vlastně, i když úplné zoufalství jde snad pochopit těžko. Vím, jak daleko jsem schopná dohnat své postavy, aby o sebevraždě dokázali přemýšlet, aby to dokázali udělat. Možná mě podvědomě fascinuje ta hranice, za kterou už nelze jít dál, jaké je to sáhnout si na život, kde je ten bod zlomu, kde už sebesilnější člověk přestane bojovat, kde zbývá poslední kousek vůle, na to aby překoval pud sebezáchovy, zvedl zbraň a stiskl spoušť, aby dokázal škočit, vrazit nůž do vlastního těla... aby si sám sobě naservíroval smrt... Jak daleko bych musela být dohnána já abych to už neustála?
Otázky a odpovědi na ně zase končí otazníkem. Díky ti.
Otázky a odpovědi na ně zase končí otazníkem. Díky ti.
03.10.2014 - 12:16taron: milá taron, vyrazila jsi mi svou otevřeností v tak citlivé oblasti dech.. co říct..? asi, že je dobře, že jsi našla nějaký záchytný bod.. at už ve víře v Ježíše, či v komkoli nebo čemkoli jiném.. každý bychom v životě takový záchytný bod měli mít.. protože nikdo nevíme, co bude po životě, o tom se můžeme jen dohadovat, ale prostě nevíme.. a at si říká, kdo chce co chce, pravdou je, že někdy prostě opravdu stojí za to, žít, třeba jen pro krásně modré nebe, úsměv dětí nebo pocit, když pohladíš kočku po jejím hebkém kožíšku.. a byla by škoda tu šanci zahodit.. ;)
..sebevražda, je kontroverzní téma, plné bolesti zvlášť pro ty, kterých se to přímo dotýká.. sama jsem dlouho přemýšlela, jestli o něm psát.. až mě k tomu rozhodnutí zcela náhodou dokopaly reakce v jedné diskusi na netu a i poté jsem přemýšlela, zda článek raději nesmazat.. mezi moje přítelkyně patří i ženy, které přišly tímto způsobem o dítě.. a srdce mi drásá hrubé a odsuzující komentáře jiných, bez špetky empatie.. navíc vím, co opravdově znamená slovo deprese.. jednoduše, není to legrace a nikdo, jak píšeš, by neměl soudit, pokud neprošel stejnou cestu, jako ten druhý..
Když mi v náručí téměř zemřel syn.. pamatuji, jak jsem v nemocnici, kam nás dovezla záchranka, vybírala okno, které mi pomůže to skončit.. Je to bolest, která zatemní veškerý rozum a všechny smysly.. člověk přestane vnímat, že má ještě další dítě, lidi, kteří ho mají rádi atd.. Někdy je těžký, udržet se na nohou.. moc těžký.. Měli jsme štěstí.. oba.
Děkuju Ti za komentář.. a at je jen líp ;)
..sebevražda, je kontroverzní téma, plné bolesti zvlášť pro ty, kterých se to přímo dotýká.. sama jsem dlouho přemýšlela, jestli o něm psát.. až mě k tomu rozhodnutí zcela náhodou dokopaly reakce v jedné diskusi na netu a i poté jsem přemýšlela, zda článek raději nesmazat.. mezi moje přítelkyně patří i ženy, které přišly tímto způsobem o dítě.. a srdce mi drásá hrubé a odsuzující komentáře jiných, bez špetky empatie.. navíc vím, co opravdově znamená slovo deprese.. jednoduše, není to legrace a nikdo, jak píšeš, by neměl soudit, pokud neprošel stejnou cestu, jako ten druhý..
Když mi v náručí téměř zemřel syn.. pamatuji, jak jsem v nemocnici, kam nás dovezla záchranka, vybírala okno, které mi pomůže to skončit.. Je to bolest, která zatemní veškerý rozum a všechny smysly.. člověk přestane vnímat, že má ještě další dítě, lidi, kteří ho mají rádi atd.. Někdy je těžký, udržet se na nohou.. moc těžký.. Měli jsme štěstí.. oba.
Děkuju Ti za komentář.. a at je jen líp ;)
03.10.2014 - 08:56Amelie M.: Děkuji ti a všem, co se angažovali, za možnost přemýšlet...děkuji.
03.10.2014 - 08:54Amelie M.: Smutné téma...a jak píše Yana ve své básní, já už mrtvá byla...jakož mnoho z nás..., probudil mě k životu Ježíš, to je jediné, co mne zachránilo, jinak nic jiného už pro mne nemělo smysl...ani rodina, děti, přátelé, zvířátka, příroda a zahrada, co jsem tak milovala , naprosto nic. A teď si díky Ježíši toto vše vychutnávám, občas pravdaže se trochu nazlobím a tak - ale mám sílu bojovat dál. Nikdy bych neodsoudila nikoho, kdo si vzal život a myslím, že jsem nesoudila ani nikdy dříve, ale to nevím, raději to nebudu tvrdit...snad jsem to nikdy předtím nedělala a když, tak doufám jen z neznalosti, ne ze zloby a škodolibosti...chci jen napsat, že ke mě se záchrana dostala, prakticky na poslední chvíli, kdy jsem ještě byla schopná se znovu vrátit, bez tohož, aniž by byl poškozen můj mozek dlouhým " nedokrvením kyslíkem"...prostě myslím, že jsem zcela normální, protože jak psala Yana, někdo se do života vrátí, ale už postižen ( tělesně, psychiatricky) ...měla jsem to štěstí, co jiní neměli...a za to přece nelze odsuzovat, jen děkovat...
a zachránit může kdokoli, opravdu každý z nás, milým úsměvem, pohlazením....tolerancí...pomocí jakoukoliv...
výčitky? No..to je další těžké téma, viz vanovaso, výčitky mohou být, jak jsi psala až bránou do pekel, pokud se správně nezpracují...
vždy říkám, nevíme, co druhý prožil, čím si prošel a prochází, proto našlapujme opatrně, aby jsme náhodou nebyli tou poslední kapkou...
máš to krásně napsané, až mě z toho mrazilo...
a zachránit může kdokoli, opravdu každý z nás, milým úsměvem, pohlazením....tolerancí...pomocí jakoukoliv...
výčitky? No..to je další těžké téma, viz vanovaso, výčitky mohou být, jak jsi psala až bránou do pekel, pokud se správně nezpracují...
vždy říkám, nevíme, co druhý prožil, čím si prošel a prochází, proto našlapujme opatrně, aby jsme náhodou nebyli tou poslední kapkou...
máš to krásně napsané, až mě z toho mrazilo...
30.09.2014 - 22:07vanovaso: ano, je to těžké a málokdo se k tomu umí postavit... jednodušší je, odvrátit pohled jiným směrem.. díky
30.09.2014 - 22:07Zamila: je těžké, bojovat s vlastní hlavou, když si zamane.. ;) naštěstí světýlko občas zasvítí i úplně zoufalému..
30.09.2014 - 22:06Yana: ta báseň je přesně to, jak to cítím já.. myslím, že pravdivá.. otevřená.. je škoda, že ji nemáš mezi svými básněmi.. velká..
Děkuji za komentář.. vnímáme to velmi podobně..
Děkuji za komentář.. vnímáme to velmi podobně..
30.09.2014 - 22:02Hm, já ti odpovím básničkou, kdysi jsem ji napsala a nikde neuveřejnila, úplně se mi nelíbí, ale vyjadřuje co si o tématu myslím
Tys ho znal?
Ne, není možné
byl to jen záchvěv
poznání
Ty žiješ, proto
neposoudíš
co zoufalství
k činu dohání
Ačkoli první zemře duše
chudák vlastně už mrtvý byl
když naposledy nadechl se
a vášnivě život políbil.
Vlastně znám pár lidí kteří sebevraždu dokonali, někdy stačilo více vnímavosti okolí, ale někdy cesta dál opravdu nebyla a kdyby tak těžká, přetěžká, vždy to byli lidé nemocní a to nejen psychiatricky, ve dvou případech to byla rakovina
Tys ho znal?
Ne, není možné
byl to jen záchvěv
poznání
Ty žiješ, proto
neposoudíš
co zoufalství
k činu dohání
Ačkoli první zemře duše
chudák vlastně už mrtvý byl
když naposledy nadechl se
a vášnivě život políbil.
Vlastně znám pár lidí kteří sebevraždu dokonali, někdy stačilo více vnímavosti okolí, ale někdy cesta dál opravdu nebyla a kdyby tak těžká, přetěžká, vždy to byli lidé nemocní a to nejen psychiatricky, ve dvou případech to byla rakovina
30.09.2014 - 20:15Jak já tohle znám... Podle mě to rozhodně srabi nejsou, chce to kus odvahy, jak jsi napsala... V životě nastávají chvíle, kdy je člověk tak sám, že by to nejradši zabalil. Ale když si myslí, že to nejlepší už prožil a už už stojí někde na pomyslném mostě, světlo v tunelu přijde v tu správnou chvíli ;-) I kdyby mělo svítit jen na chvíli... Musí nás někdo už naučit radovat se z maličkostí.
30.09.2014 - 18:17Ve všem s tebou souhlasím, jsou to nešťastní lidé, ať už svojí situací zdravotní, rodinonu nebo jak říkáš depresí, která nejde ovlivnit, a nebo třeba vše dohromady, ale já si myslím, že bychom se je naopak měli snažit pochopit,abychom jim třeba mohli pomoci nebo se o to aspoň snažit, výčitky , že jsem udělala málo, jsou horší... vím, o čem mluvím... řekla bych : nenechme je v tom samotné, pomozme jim, i když je to někdy tak neskutečně těžké...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Brána pekel se otevírá : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : psychoagonie
Předchozí dílo autora : Moje lechtivá story :)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
derrry řekla o barunka=o) :Jedna z mých nejoblíbenějších autorek. Ví, co chce říct a ví, proč to říká. Její práce se nedají jen tak přejít.
