Tajemství křídel - Hrozba z jeskyní - Kapitola I.

Nad palácem,nadliských rozměrů začlo vycházet brké ranní slunce.Paprsky se odráželi od tabulek oken rámovaných popínavým břečťanem.Pro obyčejného člověka jako jsem já nebo vy,byl tenhle palác spíše horou než čímkoliv jiným.Snad jen jeho obyvatelé věděli,kde se nachází dveře a kam zasunout klíč.Jedna taková dívka se právě probudila ve svém pokoji ve středu hory.
Nebyl to zrovna pokoj jaký byste očekávali od náctileté dívky,povlečení bylo černé,dřevěná skříň byla taky černá a dokonce i kytka na stole byla zbarvená do černa.Avšak dívka,která se převalovala na posteli byla pravým opakem celého pokoje.Jistě měla na sobě černou noční košily,její havraní vlasy se vinuly po načechráném černém polštáři a krátké nechty ladily s přikrývkou,ale její pleť byla bělejší než sních.Žádná barva.
Dívka na posteli zrovna otevřela oči,když se dveře jejího pokoje rozletěli dokořán.Do pokoje vstoupila dáma střední postavy,oblečená v černých,skoro až plesových,šatech posetých zářícími drahokamy.Vlasy,černé jako noc, měla vyčesané vysoko na temeni hlavy a sepnuté sponou z kostí.Její obličej byl ostře řezaný a vlídně rozhodně nevypadala,navzdory tomu však řekla až podivně nasládlou větu:
,,Santani, zlatíčko, dnes je tvůj velký den! Všechno nejlepší k patnáctinám!''.
,,Ano,tvůj velký den možná,ale pro mne to žádná sláva není.'' řekla Santani a pomalu se zvedla z postele.
,,Ale vždyť dnes konečně nastupuješ do praxe. To je velká událost v našich životech, uvidíš bude se ti to tam líbit.'' opáčila dáma v černém.
,,To si povíme až přijdu po stoletech strávených na tom proklatém Přechodním ostrově osamotě,na návštěvu.'' podle jisker v jejich očích byla Santani pěkně rozhorčená, ale v tónu jejího hlasu to nebylo vůbec znát.
,,Dobře, o tom si tedy promluvíme později,teď se převlíkni a do patnácti minut chci, aby si seděla u stolu na tvoji narozeninovou snídani.'' řekla Santanina matka úsečně a majestátně vyšla ze dveří.
Dívce,která nyní stála opřená o vyřezávanou černou židli se hnaly slzy do očí.Přemýšlela co se s matkou stalo,normálně spolu vycházely dobře,ale když přišla řeč na Santanin nástup do praxe,skončila jejich rozmluva hádkou.
Santani se na ostrov vůbec nechtělo.Byl to přece jen ostrov,kde bude kromě těch vzácných chvil, kdy nesmrtelní umírají, úplně sama.Být sama sto let na jednom malém ostrově, byla dívčina nejhorší noční můra už od dob jejího raného dětství. A přesně ta noční můra se teď stávala skutečností. Proč třeba nemůže jít Cariss s ní? A nebo Thea?.Ne, ona si směla vzít jen jejího chameleona Huga.
,,Musím být silná,musím být silná...'' začla si dívka odříkávat svou mantru a vydala se ke skříni.Každou rokou vzala za jednu kovovou lví hlavu a otevřela dveře skříně dokořán.Byla tu spousta krásných šatů,ve všech odstínech černé, avšak pro dnešek a dalších stot let už jí budou stačit jen jedny,ty které byly úhledně poskládané na dně skříně.
Dívka si přes hlavu stáhla noční košili a oblékla si ty šaty.Boty nebyly třeba,snad jen černý lesklý pás ve tvaru písmene vé,který se vinul kolem Santanina krku a držel šaty na svém místě.Se šaty a pásem přišla taky stříbrná čelenka a náušnice s modrým diamantem.Santani se nejdřív dotkla čelenky,která se jako krev po otrávení jedem, zbarvila do černá.Dívka si s čelenkou ještě chvíli pohrávala mezi prsty a ta měnila odstíny od té nejtmavší černé až po tu která už byla skoro modrou.Když čelenka nabila skoro šedou barvu,Santani s ní přestala točit a nasadila si ji do vlasu.Některé prameny zůstaly před čelenkou,ale tím se teď nechtěla zabývat.Vzala hřeben,který ležel na stolku a vyčesala si vlasy do drdolu.Pak si ještě pohrála s barvou náušnic a zastrčila si je do ušních dírek.
Pak předstoupila před zrcadlo.V zrcadle stála sebevědomá a krásná dívka.Drdol na hlavě ji přidal na letech a zbylé pramínky lemovaly její tvář.Dominantu obličeje tvořily černé oči s dlouhými řasami mezi kterými započínal kořen úzkého,malého nosu.Pod nosem se nalézali úzké černé rty.
,,Kéž bych se jich nikdy nedotkla'' povzdechla si Santani a pokračovala ve studování sama sebe.Přes klíční kosti jí putoval véčkový pás,který se zapínal doprostřed horního lemu šatů.Horní část byla už na přelomu černo-šedé,takže když se jí Santani dotkla,barva se nezměnila.Jen vlnovky z malinkatých drahokamů se zbarvily do černa.V pase byl našitý pruh z černé látky který vepředu sbíhal do špičky.Z něho visely kusy látky v různých odstínech šedé.Navzdory tomu,že to byly jen cáry různých látek,velikostí a tvarů,měli šaty své kouzlo.Dívka se rozhlédla po pokoji a zapískala.Chvíli se nic nedělo,ale pak něco dopadlo na Santanino rameno.
,,Hodný kluk.'' pochválila dívka svého chameleona a vydala se ven z pokoje.
Pomalu se ploužila chodbami a kachličky ji studily do bosých nohou.Prošla kolem starověkých sloupů posetých runami,které říkali jak minulost tak i předpovídali budoucnost.Na světě nebylo moc lidí, ani nelidí,kteří dokázali tyto zápisy přečíst.A ti,kterým se to přeci jen povedlo se z toho povětšinou zbláznily.Dnes už tak nikoho nelákalo, zabývat se jejich významem, avšak runy sami o sobě vydávali zvláštní energii,kterými vás vábily k sobě a vnukali vám plány na sestrojení nových vynálezů ale také vám mohli ukázat váš největší strach ještě v temnějším světle,než jse si ho již představovali.
Santani pokračovala dál chodbou,až došla k mramorovým schodům,po kterých sešla dolů.Měla tyhle schody ráda,protože byly ochráněny kouzly a žádná magie na ně již nepůsobila.A tak když Santani stoupla na první schod z bílého mramoru,po kterém se rozlila černá barva.Ta avšak vzápětí zmizela.Kdybyste stáli dole před schody vypadalo by to,že si s sebou dívka nese temný okrouhlý stín.
Dívka pokračovala chodbou až došla k velkým těžkým dveřím.Zhluboka se nadechla a pak dveře otevřela.Před ní se rozléhala velká síň s okny od stropu až po podlahu.Vše bylo vyvedeno v béžových a červených barvách.Také bylo vše chráněno kouzly a tak jen kolem Santani se tvořil černý kruh.Na pravé straně stál orchestr a před ním se nacházel dřevěný taneční parket.Nalevo pak byl postavený velký hodovní stůl z tmavého dřeva s červeným ubrusem.Všichni Santanini přátelé a její matka ji už netrpělivě očekávali.Bylo tu také pár lidí,které dívka neznala.
,,Dobré ráno'' pozdravila Santani mírně veselým tónem, kterým se snažila zamaskovat svůj smutek a hněv.Vydala se ke stolu a sedla si vedle hnědovlasého mladíka.Nebyl to přeci jen úplně typický mladík,hlavně tedy asi proto že mu z konečků prstů občas šlehali plameny,ale taky pro své netypicky krátké vlasy.Většina mužů v paláci měla vlasy dlouhé poramena a někteří dokonce ještě delší než jejich protějšky.Jenže Cariss byl prostě Cariss a ať už všichni v paláci dělali něco právě tím jedným ''správným'' postupem,Cariss si zvolil úplný opak.Možná právě proto ho Santani tak bezhlavě milovala.
,,A teď...teď když jsme konečně dohromady ho musím opustit.''pomyslela si smutně Santani a ze všech sil se snažila zadržet slzy.
,,Santy! Vypadáš nádherně.'' ozval se za ní vysoký hlas.To byla Thea.Ta taky nebyla kdovíjak typickou dívkou,ale to vlastně nebyl v paláci nikdo.Na jejích trávově zelených vlasech sídlilo hnízdo se sýkorkou,která právě seděla na vajíčkách.Santani byla zvyklá na motýly a vážky, ale hnízdo to už přece jenom musela být námaha nosit ho na hlavě.Na sobě měla Thea šaty ze světle zelené látky.Když byla menší měli šaty kolem pasu pruh popínavého břečťanu jenže ten se během let rozrostl a tak již teď pod ním nebyla zelená látka skoro vidět.Dívka se posadila vedle Santani a pozdravila Carisse.
Síní se rozlehl cinknutí jak vidlička narazila na skleničku.Všichni se ohlédli za zvukem.V čele stolu stála Santanina matka.
,,Dobré ráno všem.Chci vás přivítat na této výjimečné oslavě patnáctých narozenin mé dcery Santani.Jak jistě víte,dnešek je zároveň i den kdy se nám navrátí má druhá dcera Naira, která dnes odsloužila svých sto let na Přechodním ostrově.Dopoledne tedy oslavíme patnácté narozeniny Santani a po obědě proběhne rituál zplnomocnění a Santani bude eskortováná na Přechodní ostrov,kde její doprava přivede zpět Nairu.Kdybych nebyla bohyní Smrti,řekla bych že doufám,že toto není naše poslední shledání v těchto těžkých časech kdy se ''hrdinové'' vydávají na lov bohů,ale já jsem si jistá,že vás všechny ještě minimálně jednou uvidím,takže tuhle část můžeme diplomaticky přeskočit.Nechť oslava započne!''
,,Téda Mortiam si opravdu nebere žádné servítky, asi deformace z povolání.'' konstatovala Thea smutně.Santani bylo dopláče.Jak jen můžou oslavovat její odchod? Cariss dívku objal kolem ramen a políbil ji na tvář.
,,Přijdu,vždy když budu moct.''Santani mu chtěla odvětit,že na ostrov návštěvy nepustí,ale nenašla na to v sobě dost síly.
Z objetí je vyrušilo podávání snídaně.Harpocrati – němí služebníci bohů s lidskou podobou,kteří se líhli z vajec- začli na stůl pokládat tácy s nejrůznějšími pokrmy. Santani si vzala talíř s ovocnou kaší a v něm přejíždět prstem.Byl to její oblíbený rituál, ptože doháněl ostatní od stolu k šílenství.Když kaše zčernala pustila se dívka do jídla.
,,Santy, podívej.Taky mám černé jídlo'' řekl Cariss ve snaze svou dívku rozveselit a když mu Santani začala věnovat pozornost, vyšlehl mu z prstů plamen a spálil kaši na popel.
Santani se chtě nechtě musela rozesmát.
,,Přece jen se mi to povedlo.'' pomyslel si Cariss.
Po snídani se síní rozezněla hudba a osazenstvo se vydalo tančit.První tanec měl patřit dcerám a otcům, ale protože Santani svého otce neznala a nikdy ho neviděla, věnovala svůj první tanec Carissovy.
,,Doufám,že si na mě někdo vzpomene.'' pošeptala Santani mladíkovi do ucha.
,,Nejde o to kdo si vzpomene, jde o to kdo nezapomene.'' citoval Cariss svou matku,která mu toto řekla když odcházela zpět k lidem. ,, A neboj...já nikdy nezapomenu.Slibuju, '' dodal Cariss chlácholivě.
Dívka se opřela chlapci o rameno a takto spolu tančili dokud orchestr hrál. Pevně ho objala, když jí došlo, že hudba ustala. Došlo to i Thee, která se k objetí přidala.Obě dvě dívky se rozbrečely a dokonce i Cariss neslyšně popotáhl.
,,Santani, zlato, je čas.‘‘ prohlásila Mortiam, stojící vedle objímající se trojice.
,,A co když se ti na ten tvůj čas vykašlu?‘‘ odpověděla Santani odmlouvačně. Z očí se jí vyhrnuly slzy a ona se ještě pevněji přichytila v objetí přátel.
,,Pak nemám jinou možnost…‘‘ řekla chladně bohyně smrti a luskla prsty,načež se vedle objevilo pět Harpocratů. Dva z nich odtáhli Theu a Carisse od dívky,které se další dva chopili ze stran a třetí se postavil za ni.
,,Sbohem‘‘ rozloučila se Santani se svými přáteli, když poznala,že opravdu nemá na výběr.
Harpocraté se s dívkou vydali ke dveřím a za nimi majestátně kráčela Mortiam.Prošli dveřmi a pokračovali chodbou než došli ke kovovým dvěřím s řadou ozdob,které Santani nikdy předtím neviděla.