Tajemství křídel - Hrozba z jeskyní - Prolog

Cerius zaržál strachem, když se před jeho stáním objevila Medeira s mečem v ruce.,, Tohle bude těžké... '' poslala mu dívka smutnou telepatickou zprávu.Nebylo to tak dávno co se otevřel jejím myšlenkám, ale už si zvykl na její hlas ve své hlavě. Dívka rozrazila dveře a poprosila okřídleného hnědáka aby šel za ní. Moc se mu nechtělo, ale taky nechtěl aby bez něj provedla Medeira nějakou hloupost.Vyšli před stáj a hnědák pochopil co se stalo.
Na zemi ležela blonďatá žena v bílém rouchu,po kterém se v oblasti hrudníku rozlévala krev.
,,Cerie, pomož jí prosím.''Rozezněl se Medeiřin hlas v hnědákové hlavě.
,,Nemůžu, je mi to líto, ale tohle způsobil její milovaný. Rány lásky mi není souzeno léčit.''
Medeira na nic nečekala a rozběhla se k matce.
,,Mami,prosím neumírej,prosím!'' zhroutila se dívka na umírající ženu.
,,Každý musí jít. Vy... musíte...varovat....dívku v …. černém.Sbohe..m'' rozloučila se matka s dcerou a naposledy vydechla.Dívka zaslepená smutkem a zlostí se postavila na nohy.
,,Vylez! Vím, že tu jsi!'' zařvala Medeira a její hlas se odrazil od stěn stájí.
,,Copak slečinko? Nějaký problém?'' odpověděl jí muž,který vyšel zpoza sloupu.Na tváři se mu rozlézal slizký úsměv,který Medeiře již tolikrát předtím naháněl husí kůži,ale dnes to bylo jiné,dnes se ho nebála.
,,Proč si to udělal?! Pro mne otcem již dávno nejsi,ale ona tě stále milovala a jako manželka ti byla věrná! Tak proč ?!''
,,Nebyla nic než jen bezvýznamnou Caleajkou,tak nač se její smrtí tolik zaobírat?'' zasmál se muž.
Medeira už toho měla po krk. Popadla meč,který ležel vedle matčina těla a rozběhla se ke svému otci. Ten se zatvářil jako kdyby viděl ducha a zmohl se jen na to zoufalé ,,Co to děláš? Jsi moje dcera! To nemůžeš!''
To, ale Medeiru nezajímalo a mečem divoce sekla do mužova boku.Meč projel masem a zastavil se o páteř.
Muž zařval a Medeira vytáhla meč. Muž klesl k zemi a pod ním se rozlila kaluž krve.Medeira se rozhodla ukončit jeho trápení rychleji a proklála mu mečem srdce,pak se zhroutila k zemi.
Ještě nikdy předtím nezabila a ani nikdy nechtěla. Jenže on si nic jiného nezasloužil.
Před matčiným tělěm se objevil velký světelný portál a oba mrtví se začli zvedat.
,,Tohle je naše šance.''řekla Medeira Ceriovi, ,,Jinak se dívka v černém varovat nedá.Ona sídlí tam...tam za tím portálem.''Dívka vstala a pod tíhou svých činů se málem zhroutila zpět k zemi.Nakonec se přeci jen překonala a vyhoupla se mezi Ceriova křídla.
,,Jeď prosím,jeď! '' poprosila dívka hnědáka a ten se vydal k portálu,právě včas aby zabránily tělu Medeiřiny matky v průchodu.
,,Promiň mami,ale místo je jen pro dva.Promiň,prosím,promiň mi to.'' řekla dívka a z očí jí znovu vytryskly slzy.Právě odsoudila svou matku k věčnému toulání po Nebi.
,,Skoč,jen skoč'' pobídla dívka hnědáka a ten skočil skrz portál.To co viděl se mu nelíbilo o nic víc než být svědkem otcovraždy.
Na i tak ponurý kus země pod nimi dopadalo ještě ponurejší a tmavší světlo vycházející z poza tmavých mraků.Staré seschlé stromy na břehu ostrova vrhaly stíny na tmavou půdu a poslední uschlý lístek se pomalu snášel k zemi.Cerius měl tušení,že ať se teď stane cokoliv neskončí to dobře buď pro něj nebo jeho jezdkyni a úplně nejhůř možná pro oba.Přesto,ale plachtil blíž až na okraj ostrova na mýtinu bez kytek a bez rostlin,zbyla tu už jen hlína a kamení.
Cerius si oddechnul, ''Konečně budu zase na zemi,ikdyž ne že by se mi tahle buhvíjak zamlouvala.'' Natáhl pravou přední nohu tak daleko jak jen mohl a už si myslel,že stojí,když mu kopyto proletělo hlínou a on začal nekontrolovaně padat prázdnotou.