Kdy to všechno skončí?

Těším se, až ráno vstanu
a zpátky se dostanu.
Tam, kde jsem jako malý žil.
Na místo, kam jsem své srdce lil.
Tady já byl král
i když to na mě celý svět hrál.

Před pár lety
jsem poznal i jiné světy.
A tak jsem byl v poutech slibu,
ale i já udělal jsem chybu.
Poslal vítr jiným směrem,
napsal příběh prázdným perem.

Tohle už nešlo nikdy vrátit
a mohl jsem klidně do zdi mlátit.
Bylo to pro mě znamení,
že každá chyba je krok k učení.
Utekl jsem hrobníkovi z lopaty,
ale smůla začala se mi lepit na paty.

Od té doby to bylo jako na váze
jakoby přede mnou stály hráze.
Konečně, když potkal jsem lásku,
tak poznal jsem první vrásku.
Všechno, ale skončilo
a tak se moje srdce loučilo.

Ptám se v duchu sám:
„ Je tohle svět, kde být mám? “
Raději bych se propadnul do země,
ale je to stále ve mně.
Jsem jediný, kdo to nechápe
a stále po dechu lape.

Čekám na den,
kdy světlo výjde ven.
Nebude ničím výjimečným,
ale jen jediným statečným.
Kdy tohle všechno skončí?
Kdy se pláč s úsměvem sloučí?