Když jsem tě potkala počtvrté

když jsem tě potkala poprvé
plavili jsme v řece koně
měsíc se jim válel ve hřívách
malý černý kocourek zpíval na břehu
tak třaslavým hláskem
v srsti se mu leskl měsíc i noční voda
byli jsme blízko a zároveň daleko
každý na svém břehu

když jsem tě potkala podruhé
sbíral jsi pro mě na louce květy
slunce se ti lesklo v černých vlasech
měl jsi před sebou celé století
já hřála staré kosti před poslední cestou
u nohou mi vrněla strakatá kočka
a ty jsi ji hladil
hlavu složenou v mé naškrobené zástěře

když jsem tě potkala potřetí
byl jsi básníkem
z úst ti padali beránci
a stoupali lehce k nebi
dostal jsi však do vínku příliš krátkou svíčku

když jsem tě potkala počtvrté
byla jsem šedou kočkou
ty pruhovaným kocourem se žlutýma očima
noci bývaly vlahé
my pěli na střeše serenády
myši si na půdě zděšeně zacpávaly uši
za domem šuměla řeka
koně jeden po druhém pádili po obloze
za kopyty jim stříkala voda
bylo to černé a stříbrné
a tehdy
tehdy to bylo nejkrásnější