 30.12.2013 5 1935(11) 0 |
Snad ještě sčítáš čas
křehnoucím dechem
obláčky menší a menší
až rozpustí sklo
vejdeš
a já tiše zapláču
zapláču tichounce
nejtišeji jak jen dokážu
posbírám kočičí drápky po podlaze
dar netopýrům
a poletím
poletím nad vším tím blikáním
svého malého
maličkého světa
nicotná
a dole budou pomrkávat města
vesničky
bude to moc krásné
jenže co z toho
co z toho
řeknu si
čas pak přebolí
poteče
poteče
poteče
křehnoucím dechem
obláčky menší a menší
až rozpustí sklo
vejdeš
a já tiše zapláču
zapláču tichounce
nejtišeji jak jen dokážu
posbírám kočičí drápky po podlaze
dar netopýrům
a poletím
poletím nad vším tím blikáním
svého malého
maličkého světa
nicotná
a dole budou pomrkávat města
vesničky
bude to moc krásné
jenže co z toho
co z toho
řeknu si
čas pak přebolí
poteče
poteče
poteče
30.12.2013 - 22:53Yasmin
chybí mi tu takové básně. moc. křehký a milý, ať už jsou zpracovaný na jakýkoliv téma. čtu si ji několikrát po sobě a sedí mi tam každý slovo. je to krásný a citlivý.
30.12.2013 - 20:18Nádherná. Hodně neotřelé obrazy, silně emotivní. Moc se my líbí zpracování i myšlenka.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sčítání času : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Když jsem tě potkala počtvrté
Předchozí dílo autora : Noc pro Rosenrot
