Panenka velitele Helmutha Steinera, 2.část - Seznámení s posláním

Seznámení s posláním

Ráno ji probudilo odemknutí dveří a Helmuth v celé své kráse. Znovu si prohlédla jeho uniformu, temně černou, všechny ty železné kříže a jiná vyznamenání, ale hlavně čapku s lebkou a vyleštěné holínky, z těch měla největší respekt.
„Vstávej, mein Liebling, příště tě budit nebudu, umyj se a přijď do kuchyně. Připravíš snídani a já ti vysvětlím tvé poslání:“ sdělil jí se zářivým úsměvem a odešel pryč. Eliška se při slově poslání otřásla hrůzou. Umyla si obličej, v rychlosti se osprchovala, učesala své husté blonďaté vlasy a nejistě šla do kuchyně za svým věznitelem. Helmuth spokojeně stál v kuchyni, se založenýma rukama a vychutnával si její vyděšený příchod. Postavila se před něj do porozu.
„Tak jsem tady, herr SS-sturmbannfuhrer, čekám na vaše rozkazy.“
„Ale jdi ty, jaké rozkazy??? Ty to přece budeš dělat ráda, ne? Když ne, tak tě to naučím!“ Opět ten ostře ledově modrý pohled s pevně sevřenými rty. Eliška si všimla dlouhého řetězu, který ležel na zemi, Helmuth její obavy v očích zachytil a cynicky se usmál.
„Chápeš správně, pusinko, ten je pro tebe.“ Vzal jeho konec, opatřený hrubý želízkem a zacvaknul jí ho kolem útlého kotníku.
„To abys mi náhodou neutekla, nerad bych o takový klenot přišel, až nabydu pevné důvěry k tvému počínání, řetěz ti sundám, ale do té doby se bez něj nehneš, rozumíš?“
„Ano, můj veliteli…“ hlesla tiše.
„No vidíš, jak nám to spolu hezky jde“ zašeptal a pohladil jí prsy, vzedmuté v uniformě služtičky. Opět na ni dostal chuť, ale přemohl se a šel se projít po táboře. Eliška zatím pomalu připravovala snídani. Nebýt toho řetězu, toho že se jí Helmuth zmocnil násilím a tady ji uvěznil a že se všechno odehrávalo v koncentračním táboře, bylo to jako ukázka spokojeného manželství. Manžílek Helmuth šel na procházku, okouknout pracovní záležitosti a ženuška Eliška zatím připravuje snídani. Pak se hezky pomilujou, s Waltherem u hlavy a dýkou u krku, jak to má manžílek rád, dá ji pár ran bičíkem, znovu půjde za prací a ona začne vařit oběd. Skoro se z toho Elišce udělalo mdlo. Mlčky krájela zeleninu, chystala šunku, bílý chléb, sýr a uvařila konev kvalitní kávy, kterou našla ve skříni. Jídlo silně vonělo a Eliška už byla nesmírně vyhladovělá, náročným transportem a přemírou sexu. Však neodvážila se polknout ani kousek, měla pořád strachy sevřené hrdlo, dělalo jí potíže mluvení, natož aby byla schopna něco pozřít. Nachystala vše na jídelní stůl a mezitím se Helmuth vrátil. Pochválil ji za vzorně prostřený stůl a pokynul jí, ať se taky posadí. Eliška si strnule sedla naproti něj a pozorovala ho, jak se pustil do snídaně. Helmuth polknul a opět po ní šlehnul modrým pohledem.
„Papej, mein Schatz, co opravdu nesnáším, jsou vychrtlé holky, tak se snaž, abys vypadala pořád tak jako teď, ano?“ Eliška přikývla a nalila si šálek horké kávy. Dychtivě jej vypila, horký nápoj jí dělal moc dobře, dokonce jí vehnal ruměnce do tváří.
„No, vidíš, už začínáš chytat pěknou barvu, tak jez už konečně!!!“ přitvrdil v hlase a semknul rty pevně k sobě. Eliška už zjistila, že tohle je prvotní příznak jeho výbuchu vzteku, tak se snažila ho moc neprovokovat. Poslušně si vzala obložený chléb a celý ho spořádala. Hlad už byl nesnesitelný, takže přemohl i její nevolnost z nervů.
„Tak jsi hodná holčička, pěkně se napapej, ať mě potom můžeš hezky rozveselit…“ Eliška ztuhla, tím rozveselením určitě nemyslel zpěv nebo karetní hru, zadek ji pořád příšerně pálil a lůno měla celé otlačené a na další sexuální řádění neměla ani pomyšlení. Těžce polkla a do očí jí znovu vhrkly slzy.
„Co zase brečíš???!!“ zařval Helmuth a bouchnul pěstí do stolu, až nádobí poskočilo „já jsem ti zachránil život, jsem tedy tvůj anděl strážný, tak se na mě aspoň usměj!!!! Ten tvůj mučednický výraz už mě pěkně sere!!!!“ Eliška si utřela slzy a vykouzlila ten nejhezčí úsměv, co uměla.
„Bolí mě zadeček, proto pláču, jinak jsem šťastná, pane veliteli…“ řekla třesoucím hlasem. Helmuth se posměšně zasmál.
„No lhaní ti moc nejde, ale pořád je to lepší, než ten tvůj zoufale utrápený výraz. Když jsi teda šťastná, tak pojď ke mně…“ Rozpřáhnul ruce a posadil si Elišku na klín. Zajel jí rukou na ztýranou mušličku a prsty zanořil do měkkého lůna. Eliška s sebou trhla a celá ztuhla.
„Uvolni se“ zašeptal jí Helmuth do ucha a olíznul ušní lalůček „ty ale krásně voníš“ Eliška rychle dýchala, vnímala jeho prsty ve své štěrbince a znovu cítila, že se jí to nesmírně líbí. Povolila ztuhlost svých nohou a mírně roztáhla stehýnka od sebe. Helmuth přestal a drsně ji čapl za vlasy.
„Tak, a teď mi ukážeš, jak moc jsi mi oddaná, meine Liebste, klekni si na zem!“ Eliška zalezla pod stůl a nechápavě se na něj dívala.
„Jak moc jsi mi oddaná, mein Elis? Jak moc mě ctíš jako svého Vůdce? Odpověz!!!“ vyštěkl na ni.
„Nejvíc na světě…“ špitla Eliška a snažila se znovu strachy nerozbrečet. Helmuthovi se zle zablýskalo v očích, to znamená, že má zase sadistické choutky.
„Tak mi olízej holínky, dělej!!!“ významně si bičíkem poklepal po pravé naleštěné botě. Eliška na něj hleděla s děsem v očích, on to vážně nemá v hlavě v pořádku, ale švih koženou rákoskou ji přinutil k poslušnosti. Objala mu pravou nahoru a jazykem začala leštit kůži, ze které byly holínky ušité. Chutnaly po odporném armádním leštidle, Helmuth ji lačně pozoroval, jak byla rozkošně ponížená a znovu se dostával do stavu železné tvrdosti. Chvíli ji ještě nechal činit údržbu svých bot a pak si dychtivě rozepnul pásek od vojenských kalhot. Eliščinu hlavu si přitlačil do rozkroku. Tváří se mu otírala o ztopořené přirození, které bylo zřetelně cítit i přes tuhou látku vojenských kalhot.
„Však už víš, co máš dělat, oder nein???“ zašeptal vzrušeně. Eliška mu rozepnula poklopec a začala mu bodák pořádně honit celou svou malou dlaní. Helmuth nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Né do ruky, pěkně do pusinky!!! Otevři pusu nebo ti ji budu muset otevřít já a to se ti věru líbit nebude!!!“ houknul výhružně a znovu pevně sevřel rty. Eliška poslušně pootevřela pusinku a objala rty krví nalitý žalud, jazykem začala jemně přejíždět po uzdičce a sála ho, jako sladké lízátko. Helmuth blaženě vrněl a něžně jí čechral vlasy, pak se už neovládl a vrazil jí ho až do krku. Eliška se začala dávit a chtěla ho vyplivnout, ale Helmuth jí prsty zacpal nosánek, a když se musela nadechnout ústy, strčil jí ho tam až po koule. Za chvíli si Eliška na tuhle nepříjemnou praktiku zvykla. Helmuth jí pevně sevřel hlavu v dlaních a nadrženě jí šoustal hrdlo, jako by bylo jejím lůnem. Sténal silnou rozkoší a se zvrácenou hlavou a slastně přivřenýma očima hltal plnými doušky tuhle drsnou rozkoš. Ještě nikdy se žádné nezmocnil tak, jako Elišky. Byla jeho hračkou, mazlíčkem na hraní, nástrojem na ukojení jeho nenasytné touhy po sexu a předmět k vybití drsných sexuálních choutek. Někdy si říkal, jak to taková křehká boubelka všechno zvládne? Ale zvládne, o to se už postará. Eliška ho poslušně vykouřila až k samému vrcholu, kdy ji horkým semenem zaplnil celou pusu. Chtěla jej vyplivnout, ale Helmuth ji zacpal pusu i nos, takže musela polknout. Popleskal ji po tváři a zapálil si cigaretu. Ta sexuální vášeň už mu začínala lézt na mozek, nemohl se Elišky ani za nic nabažit, chtěl na ni praktikovat všechny prasárny, co na děvčatech ve feldbordelu, všechny drsné chutě, choutky a úchylky, ze kterých se jiným ježily chlupy. Vytáhnul Elišku zpod stolu, típnul cigáro a vysadil ji na stůl. Jemně ji roztáhnul kolena od sebe a začal něžným hlazením laskat její napjaté tělo.
„Ty jsi mě potěšila a teď já potěším tebe, jak přesně se ti to líbí??“
„Něžně“ zašeptala Eliška se zavřenýma očima. Helmuth ji láskyplně objal v náručí, šeptal jí, jak je nádherná, líbal ji na skráně a rty, až se Eliška samým překvapením rozplakala. Tentokrát jí Helmuth nenadával, něžně jí slíbal slzy a jemně ji konejšil ve svém mužném objetí.
„Proč pořád pláčeš? Já ti neublížím, nejsem zas takový barbar, jak si myslíš…“ zašeptal jí do ouška a poodrhnul jemnou látku hedvábných kalhotek. Kundičku měla celou promočenou, jen dychtivě čekala na jeho germánský bajonet, až ji zase pořádně projede a přivede k palčivému orgasmu. Helmuth neváhal a její touhy jí splnil, chvíli ji nateklým žaludem dráždil slastí zduřelý poštěváček, až se Eliška zalykala vzrušením a pak do ní drsně proniknul. Pořádně jí protahoval nadrženou dírku a její slastný křik tlumil hlubokými polibky. Když už Eliška cítila, že mu brzy exploduje v náručí, udělal Helmuth něco naprosto nečekaného. Při slastných přírazech si sundal vojenský opasek a začal ji vší silou škrtit. Eliška se začala bránit, nehty zarývala do pevné kůže, ale Helmut měl obrovskou sílu. Stále jí dával obrovské přívaly rozkoše, škrcení její silnou slast ještě umocňovalo, svíjela se v orgasmu i pudu sebezáchovy jako užovka, obraz se jí rozostřel a začala vidět Helmutha rozmazaně, pak skoro vůbec a nakonec v silném vyvrcholení a z nedostatku kyslíku upadla do mdlob. Helmuth ji pořádným proplesknutím probudil k životu. Eliška se zmátožila, motala se jí hlava a bylo jí zle. Helmuth si loknul tvrdého šnapsu a plivnul jí ostrý destilát do obličeje.
„Už jsi vzhůru, mein Schatz?? Já jsem ti říkal, jak ten tvůj kňouravý pláč nesnáším! Klidně řvi, ale nekňourej!! Nebo tě příště už uškrtím!“ zasyčel nenávistně a přikázal jí, ať se k němu otočí prdelkou. Eliška si vytřela chlast z očí a dávivě kuckala, až se nakonec pozvracela na zem. Helmuth ji vztekle shodil do zvratků na podlaze, pořádně jí v nich vymáchal tvář a šel si za svými povinnostmi.
„A až se vrátím, bude tady čisto a ty budeš vykoupaná a spokojeně připravená mě pořádně uspokojit, jasné???? A uvař oběd, víc po tobě nechci, mein Schatz, tak se snaž!“ Prásknul dveřmi a zmizel.
Absolutní ponížení
Eliška se pomalu sesbírala ze země, ze svých vlastních zvratků a dala se do úklidu, vzorně vytřela podlahu, vyleštila stůl a odšourala se do kuchyně uvařit svému vězniteli oběd. Opláchla si ve dřezu tvář a rezignovaně se dala do přípravy jídla, na nožce jí tlačil řetěz, který byl ale dostatečně dlouhý, aby se mohla volně pohybovat po celé pracovně. Inu ten nácek to má vážně dobře vymyšlené. Když byla s vařením u konce, šla se do koupelny okoupat a připravit pro svého velitele, aby neměl pražádný důvod ke vzteku, který by si pak na ni mohl z chutí vybít. Napustila si horkou lázeň a uvelebila se v ní, do vlasů vetřela šampón, aby smyla kyselý zápach a zavřela na chvíli oči, poněvadž byla nesmírně vyčerpaná a tvrdě usnula. Probudila ji až vychladlá voda a Helmuth, který se mezitím vrátil zpátky. S úlekem se posadila a z obličeje setřela pěnu, tak tohle bude znamenat trest nejvyššího kalibru. Helmuth k ní přišel a vytáhl z vany špunt, pak si přisedl na okraj vany, Elišku napadlo, co by asi dělal, kdyby ho laškovně stáhla k sobě do vody, ale honem tu myšlenku pustila z hlavy.
„Tak já venku dřu jak mezek a ty si tady odpočíváš ve vaně, mein Schatz, no jak mi to vysvětlíš?“ zeptal se mile, ale to neznamenalo, že milý bude i nadále.
„Já.. já, myslela jsem na vás a pak jsem usnula...“ špitla Eliška, celá bledá strachy. Voda už byla pryč a začala jí být hrozná zima. Bradavky ji ztuhly a kůže ji hezky zrůžověla.
„No ty jsi ale rozkošná, v té vaničce pěkně nahatá, jako růže květ, jen radost pohledět.“ zaveršoval vesele a z holínky vytáhl jezdecký bičík. Postavil se do pozoru a rákoskou ji nazvedl bradu. Modrý pohled ji zapíchnul do očí a Eliška už věděla, že se schyluje k dalšímu potrestání.
„Kde jsi teď měla být, meine Liebste?“ řekl sladce a bičíkem ji tlačil do kůže pod bradou.
„Ve vaší pracovně, měla jsem na vás čekat...“ hlesla Eliška provinile.
„A kde jsi teď ????“ zařval už rozzuřeně „ na kolena, a hned!!!“ Eliška si poslušně klekla a Němec ji vztekle švihnul rákoskou po zadku, jelikož byla celá mokrá, tak rána pálila jako čert.
„Tak jak se teď cítíš,hmmm?“
„Nesmírně poníženě...“ Helmuth se na ni překvapeně podíval, tak ona se cítí být ponížená, to ale ještě nezažila tu pravou pokoru.
„Tak poníženě...“ konstatoval zamyšleně „chceš vědět, co je to pravé absolutní ponížení?“
„Ne, nechci...“ odpověděla mu Eliška zcela upřímně. Netoužila po žádných jeho výchovných lekcích. Helmuth přimhouřil oči a cynicky se usmál.
„Ale chceš a taky ho poznáš!“ Rozepnul si poklopec a celou ji s posměšným úsměvěm pomočil. Eliška jen zalapala po dechu, když ji zkropil zlatavý proud německých chcanek, tak tohle už je vážně moc, tohle je příliš, chtěla mu něco od plic říct, ale neměla na to odvahu. Helmuth si po chvíli spokojeně zapnul kalhoty, mrsknul po ní mýdlo a z kotníku sundal řetěz. To aby mu při sexu potom nepřekážel.
„Teď se umyješ, připravíš a do patnácti minut budeš jako z marcipánu, jinak tě pošlu do koupelny, kde se ti tak dobře odpočívat nebude!!!! Rozumělas mi????“ zasyčel na ni drsně a odešel pryč.
Když přišla Eliška do kuchyně, seděl za stolem a čekal na ni. Byla upravená, navoňaná, přesně jak jí přikázal, jen kdyby ten svůj pobledlý a usoužený výraz nechala v koupelně.
„Co jsem ti říkal o tvém mučednickém výrazu?“ zeptal se káravě „ty vážně pokoušíš Satana, holčičko, myslíš si, že mluvím jen tak do větru nebo co?“
Ani samotný Satan není takový parchant jako ty, pomyslela si Eliška v duchu a mdle se usmála. To ale Helmuthovi nestačilo, chtěl, aby se na něj smála tak, jako že ji to všechno těší a že je mu plně oddaná, jenže její výraz mu říkal spíše to, že to sice snáší, ale v duchu si myslí svoje. Pokynul jí, ať si mu sedne na klín.
„Proč mě pořád tak rozčiluješ, můžeš mi to nějak rozumně vysvětlit?“
„Ale já se snažím, poslouchám vás na slovo, neodporuji vám, tak co po mě ještě chcete?“ odporovala mu zoufale, ale tím ho dráždila ještě víc.
„Co po tobě chci??? Tvou absolutní oddanost, teď jsi jenom moje, tak se podle toho koukej zařídit nebo své výhružky opravdu splním, teď mazej nachystat oběd a s úsmevěm, na kyselé ksichty vážně nejsem zvědavý.“ Shodil ji ze sebe a zálibně pozoroval, jak pěkně vytahuje talíře a příbory, jak se jí při tom hezky pohupuje velké poprsí a přemohl ho opětovný chtíč. Vstal a popadl ji kolem pasu.
„Víš, co? Já už ani nemám hlad, mám chuť na úplně něco jiného, ty samozřejmě taky, že ano?“ Kousnul ji do krku, pak si ji švihem přehodil přes rameno a odkráčel s ní do ložnice. Hodil ji na postel a vytasil tu prokletou esesáckou dýku věrnosti. Eliška ho pozorovala s nevěřícným pohledem, kde se v něm ten sadismus bere? Takový hezký chlap a takový násilník a mučitel, inu, není všechno zlato, co se třpytí. Helmut si vedle ní kleknul a čepelí jí přejížděl po napjaté kůži na krku, Eliška musela úplně zaklonit hlavu, aby jí nepodříznul hrdlo.
„Tak co, už ses mě nemohla dočkat, že, já tebe taky ne!“ zašeptal roztouženě.
Užíval si její strach, ten pocit nejistoty, jestli ji usmrtí nebo ne. Ostří ji pořádně přitlačil k bušící tepně a rukou zajel pod sukýnku. Chvíli ji nežně hladil po stehnech a pak prsty počechral hedvábné ochlupení. Eliška rychle oddechovala, už zase ji přiváděl do varu, jak mohl přesně tušit, co jí způsobí takovou rozkoš?
„Tohle se ti líbí, viď ? Myslíš, že si to zasloužíš? Odpověz“ křiknul najednou drsně a pevně ji stisknul naběhlou špičku poštěváčku v prstech. Eliška zavyla bolestí, ale nemohla se ani pohnout, jinak by jí ostrá dýka podřezla tepnu. Helmuth s rozkoší poslouchal její nářek a opět se ho zmocňoval syrový chtíč.
„Tohle mám nejradši, když takhle křičíš“ zašeptal jí omáměně do ucha a jazykem olíznul bolestí napjatou tvář. Cítil jak se chvějě, nejradši by jí do lůna vrazil celou tu dýku, ale nemůže si přece svou hračku hned tak vyřadit z provozu. Pustil nateklý klitoris a rozhrnul jí bílou košilku. Eliščina bujná ňadra ho potěšila jako obvykle, jazykem začal olizovat bradavky, až celé pěkně ztvrdly, sál je a jemně okusoval a když se dostatečně polaskal, vstal a vytáhl ze skříně provaz. Přivázal Elišce ruce k posteli, pevně v dlaních sevřel její buclatou prcinku a mocně do ní proniknul. Eliška zavřela oči, snažila se soustředit jen na jeho pohyby ve své už pěkně zvhlé štěrbince. Helmuth sténal, strčil ji dýku znovu pod krk a přirážel stále rychleji. Elišce se to začalo opět nesmírně líbit, z drobné pusinky se jí linuly slastné vzdechy a začala jeho tvrdý, horký úd svírat pevněji a pevněji. Helmuth ji rozkošnicky hnětl půlky sešvihané prdelky a zajížděl do rozmočené kundičky stále hlouběji. Eliška mu vycházela vstříc, sama se nadzvedávala, aby mohl proniknout co nejdál, a hlasitě sténala. Helmuth ji přestal ohrožovat nožem, pořádně ji chytil za zadek a tvrdými zásuny jí přivodil další slastný oragsmus. Eliška hlasitě vykřikla a chytla mu penis takovou silou, až měl chvíli obavy, že už ho nikdy nevytáhne ven. Pak jí bleskurychle přeřezal provazy a poručil jí ať si klekne na zem, vrazil ji hlavu do rozkroku a malou pusinku zacpal svým, už pořádně zduřelým ptákem. Aby měl z toho ještě větší potěšení, přiložil ji k čelu Walthera.
„Kousneš mě a ustřelím ti hlavu! Nebudu spokojen a taky ti ustřelím hlavu, to je fér nemyslíš?“ Eliška se podivila nad jeho zvláštním pojetím spravedlnosti, ale kouřila ho, jak nejlépe uměla. Rty objímala nateklý žalud, jazykem přejížděla od vrchu dolů, sála mu špičku penisu tak vášnivě, až se mu dělaly mžitky před očima. Když mu pak jazýčkem pošimrala uzdičku, už to nevydržel a se slatným zasténáním ji vystříkal celo pusinku. Úlevně si oddechnul a pocítil, že mu proklatě vyhládlo.
„Šikovná holčička, teď se půjdeme hezky napapat, jo?“ zašvitořil něžně a odešel do kuchyně. Eliška se za ním mlčky dívala, stále nemohla uvěřit, tomu co se děje... Takové trošku bizarní manželství...