Panenka velitele Helmutha Steinera, 1.část - Vyvolená

Panenka velitele Helmutha Steinera

Vyvolená

Tehdy byl deštivý, smutný a vodou rozmazaný den. Transport přijel ke koncentračnímu táboru, vlak zastavil a němečtí vojáci v těžkých okovaných botách běhali kolem, dupali a neustále řvali: „Raus, raus!!!!“ Lidé vypadávali z vagónů rovnou na zem, do rozšlapaného bahna a Němci je za stálého drsného křiku mlátili pažbami pušek do hlav a zad.
„Raus!!!! Schnell!!!! RAAAAUUUUSSSS!!!“ zarývalo se Elišce do uší, v davu ztratila maminku i mladší setru, sama měla už 25 let, ale teď plakala strachy jako malá holčička. Vojáci jim poručili seřadit se do řady a začala selekce. Na obloze lítaly blesky a hřměly hromy a Elišce to připomínalo zlověstné jednotky SS. Lidé zoufale křičeli hrůzou, umlčet je dokázala až palba ze samopalu. Nastalo hrobové ticho a na scénu vyšel velitel koncentračního tábora SS-sturmbannfuhrer Helmuth Steiner, mimořádně cynický a také bohužel velmi pohledný muž. Posunul si brigadýrku s lebkou do týla a z obličeje unaveně setřel dešťovou vodu. Tahle každodenní scenérie ho už přestávala nějak naplňovat, pořád jenom transport, selekce, plyn, kremace a tak pořád dokola, začínal z toho být unavený, nutně potřeboval živou vodu do žil. Mlsně se porozhlédnul po novém úlovku a do ocelově modrých očí mu padla malá baculatá blonďatá Eliška. Jeho upřený pohled cítila na dálku, sklopila vyděšený pohled k zemi a modlila se, ať už si ji přestane všímat, ale když pak potom své vystrašené oči upřela na obraz před sebou, stál Helmuth před ní. Drsně ji chytil za bradu a pohlédl jí rovnou do očí. Aber, aber, to je fešanda, myslel si v duchu, z jejích zlatých vlasů a bujných ňader, které ji zůstaly i po náročném transportu se mu skoro podlomily nohy v kožených holínkách. Eliška si ho vystrašeně prohlížela, byl vysoký, o hlavu vyšší než ona, možná víc, měl ostré rysy ve tváři, úzké rty, však Elišku nejvíce upoutala hranatá brada a safírově zářivé oči, které na ni hleděly zpod štítku čapky s totenkopfem.
„Du bist sehr schon, ty jsi moc krásná“ zašeptal vztekle „bist du Jude???“ řekl najednou ještě vztekleji a pevně jí sevřel ruku v zápěstí.
„Nein, kommunist…“ zakuňkala Eliška a slzy strachu ji tekly po tváři, její rodina nebyla židovského původu, ale byli komunisté a proti Hitlerovi, její tatínek tiskl nepřátelské letáky a tak skončili na tomhle odporném, bohem zapomenutém místě.
„Ja, das ist gut“ řekl Helmuth spokojeně a násilím odvedl Elišku bokem, k davu mužů a statnějších žen. Eliška nechápala, co se s ní chystá udělat, v žádném případě, ani v nejhorším snu by ji nenapadlo, že v ní našel zalíbení a zachránil ji před zplynováním cyklonem B. Dozorce se na něj nechápavě díval. Helmuth po něm blýsknul očima.
„Co tak čumíš, potřebuju služku a písařku, rozumíš?“ zasyčel na něj a vztekle ho chytil pod krkem, takové zvědavé tupohlavce z duše nesnášel.
„Jawohl, mein kommandant!“ houknul předpisově dozorce a postavil se do pozoru, s Helmuthem Steinerem si nebylo rozumné zahrávat, měl srdce jako z kamene, studené a ocelové, se smrti měl potěšení, býval elitním vojákem Waffen-SS, ale když otevřeli tenhle nový malý koncentrák, šoupli ho sem jako velitele, asi uznali, že tohle místo mu padne jako ulité. Helmutha se báli úplně všichni, vězni, podřízení, kdekoliv se objevil, tak šířil hrůzu a strach, dokonce i holky z polního bordelu a to byly zvyklé na ledacos, z něj měly husí kůži, kdykoliv se v jejich království objevil. Bordelmamá vždycky říkala, přišel Helmuth, budeme muset přitopit, s velitelem přišel mráz. Děvčata měly nepříjemné vzpomínky na chvíle s ním, na Elke mířil samopalem MP-40 a přinutil ji tak k orálnímu sexu, celou dobu ji držel ústí hlavně na čele a prstem cvrnkal po spoušti, Elke se tehdá skoro počůrala strachy, až ji pak se smíchem ukázal, že zbraň nebyla nabitá, nechápal, co s ní je? Vždyť to byla přece legrace, říkal jí s cynickým úsměvem. Všechny nové přírůstky v polním bordelu po Helmuthovi pokukovaly, poněvadž se jim líbil, ale rychle splakaly nad výdělkem. Otlačené ruce od provazů, modřiny, krk pořezaný od bajonetu, vytrhané vlasy, přidušená hrdla, to nebylo nic nenormálního v rozkoši podle Helmuthových představ. Bordelmamá na něj byla tuze rozzuřená, že ji mrzačí personál, ale jelikož byl velitelem, musela držet pusu a krok.
Nyní si ovšem vyhlédnul Elišku a hodlal ji zasvětit do všech svých sexuálních snů a tužeb.
Eliška, stále nic netušíc, stála v pozoru a třásla se hrůzou a zimou. Selekce po čtyřech útrpných hodinách skončila a Helmuth se odebral do své pracovny.
„Přiveďte ji ke mně!“ poručil dozorcům a pochodovým krokem odkráčel pryč. Eliška propadla hysterickému záchvatu, viděla, jak maminku se sestrou odvádějí pryč, ale dozorci ji pevně skřípli a pohrozili ji smrtí zastřelením, když se neuklidní. Pak jí sladce vysvětlili, že se nemá čeho bát, že její rodina bude v bezpečí a ona bude dělat veliteli písařku, ale Eliška zřetelně cítila, že jí lžou. Nicméně ostře nabitá zbraň uklidnila její pokus o vzporu během několika vteřin. Poslušně zmlkla a nechala se odvést do jámy lvové.
Helmuth už na ni čekal. Dozorci ji strčili k němu do pracovny, rozloučili se řízným „Heil Hitler“ a šli si po svých. Eliška se přitiskla ke zdi a sklopila  oči k zemi. Helmuth k ní přistoupil a znovu ji uchopil za bradu, teď už poněkud jemněji. Z čela ji upravil blonďatý pramen vlasů a políbil na rty. Elišce ztuhla krev v žilách, tak proto si ji nechal přivést, nebude mu dělat písařku, ale děvku. Do očí ji vhrkly slzy, její tatínek by radši zemřel, než aby jeho dcera dělala kurvu germánskému veliteli, ona sama by radši skočila pod vlak. Helmuth ji chtěl políbit znovu, ale pevně sevřela rty a odvrátila hlavu. To ho rozčílilo, tak on ji zachrání a ona na něj takhle??? Pevně ji chytil pod krkem a zasyčel jí do ucha: „Bude lepší, když mě budeš poslouchat!“ Eliška mu vzpurně pohlédla do očí a plivla do obličeje.
„Nikdy, ty náckovskej parchante!“ zavzlykala zoufale. Helmuthovi se vařila krev v žilách, tak tohle přepískla, princezna. Setřel si plivanec z tváře a ubalil jí takovou facku, až se zhroutila na zem. Pak ji zvedl jako hadrovou panenku a rukou jí sevřel hrdlo, až nemohla popadnout dech. Vysadil ji na malou skříňku u zdi a kolenem rozkopl nohy od sebe. Eliška byla zoufalá, její poslední obranou byly už jen kalhotky a květované šaty. Rozepnul si pásek od vojenských kalhot a přitiskl Elišku na svůj napuchlý rozkrok. Rychle oddechoval a před očima se mu dělaly mžitky s přílišného vzrušení. Eliška ho divoce škrábala po ocelové paži, kterou ji škrtil, a kopala nohama, ale Helmuth jí přiložil esesáckou dýku věrnosti ostřím ke tváři. Začínalo se mu to velice líbit, už to nebylo bezduché znásilňování kurviček v bordelu, teď už to byl lov, lov vzpurné a divoké samičky, kterou nakonec stejně zlomí a přemůže.
„Přestaň a bude se ti to líbit, rozumíš???“ zašeptal jí do ucha a olíznul tvář, chutnala děsem a hrůzou, každičký pór její kůže vypouštěl do vzduchu spoustu adrenalinu a Helmuth ho cítil a chtěl ho všechen, chtěl se jí zmocnit jako dobyvatel. Drsně ji políbil, jazykem prozkoumal její rozkošnou pusinku a už se nemohl dočkat, až jí mezi rtíky strčí svou ocelovou zbraň, ale to až příště, teď chtěl její lůno. Prudce jí roztrhnul květované šaty a vykoukly na něj plné a bujné prsy. Helmuth okouzleně vykulil oči, protože takovou krásu už dlouho neviděl a popadl je do dlaní. Jemně je hnětl, cítil ztuhlé bradavky a i hebkost kůže kolem. Eliška rychle dýchala a vyděšeně ho pozorovala, on ji fakt znásilní a ona s tím nic neudělá. Cítila přes kalhotky jeho zocelený penis, jak mu pulzuje a dere se ven, jeho zrychlený dech, jeho dlaně snad po celém svém těle. Když se Helmuth nabažil osaháváním jejích nádherně tvarovaných křivek, esesáckou dýkou jí roztrhnul kalhotky. Konečně uviděl to, co toužil zahlédnout po celou dobu. Její mírně ochlupená voňavá kundička byla před ním nachystaná v celé své kráse.
„Neee…“ zaúpěla Eliška, když si uvědomila, že už ji neuchrání nic a z očí ji znovu vyhrkly slzy. „Ale ano!“ usmál se Helmuth a strčil jí prsty do strachem sevřené dírky. Jemně ji promnul poštěváček a Eliška začala cítit slastné vzrušení. Nechtěla ho ale přijmout zrovna od něj, od esesáckého velitele, ale její tělo si myslelo něco jiného. Začala tiše sténat a pomalu, ale jistě vlhnout. Helmuth zrychlil pohyby prstů a začal ji líbat na krk a na pootevřené rty, Eliška už mu polibky opětovala, podlehla jeho síle a intenzitě vzrušení. Když Helmuth uznal, že je dostatečně vlhká a nadržená, chytl ji za zadeček a razantně do ní proniknul. Zajel do ní až po kořen, samotného ho to dost překvapilo. Eliška hlasitě zasténala a rukama ho objala kolem krku, nechtěla, ale vzrušení bylo tak silné, že si její tělo dělalo, co chtělo. Helmuth začal pořádně přirážet, projížděl její štěrbinkou jako dobře namazaný píst, rukama jí svíral prdelku a hlasitě sténal. Měl rozkoší přivřené oči a nedokázal se absolutně ovládat. Eliška mu v záchvěvech slasti tahala z ramen výložky a zarývala mu nehty do zad. Ač si to nechtěla připustit, lepší sex ještě nikdy nepoznala. Vzdychala Helmuthovi do ucha, až ji musel rukou zakrýt pusu, aby nepřilákali nějaké zvědavce. Z Helmuthovy pracovny se často ozýval zoufalý nářek, však slastné ženské vzdechy nikdy.
„Líbí se ti, to co???“ šeptal jí a zasouval svůj bodák do její rozvlhlé štěrbinky čím dál tím hlouběji.
„Ano, veliteli“ sténala Eliška jako smyslů zbavená. Náhle z ní Helmuth vyklouznul.
„Otoč se, dělej! Schnell!“ zařval na ni. Eliška se opřela o skříňku a vyšpulila na něj prcinku. Helmuth neodolal a pořádně ji plácnul přes půlky, až se celá zatřásla. Chytil ji pevně pod krkem a nabral ji zezadu. Druhou rukou jí hnětl prsy a dráždil naběhlý poštěváček. Moc dobře věděl, co se ženám líbí, za tu dobu jich dostal hodně, jen některým ženám se vůbec nelíbilo, to, co jemu. Eliška se zalykala vzrušením, Helmuthův penis v ní vyvolával slastné stahy a její hladová kundička svírala jeho germánský bodák čím dál tím silněji a v častějších intervalech. Helmuthovi se stmívalo před očima, ještě jednou ho takhle lačně spolkne a bude mít jeho semeno až v krku. Zrychlil tempo svých přírazů, až Elišce přeskakoval hlas a sevřel jí pusinku ještě pevněji. Eliška se blížila slastnému vyvrcholení, začala se pod ním svíjet jako had, strhla si jeho dlaň z úst a s hlasitým výkřikem rozkoše prožila intenzivní orgasmus. Zhroutila s na skříňku a lapala po dechu.
„Klekni si“ přikázal jí Helmuth. Eliška poslechla a poklekla k jeho zduřelému penisu. Helmuth ji chytil za vlasy a vrazil jí ptáka až do krku. Eliška instinktivně sevřela zuby a málem ho kousla.
„Otevři tu pusu pořádně“ zasyčel vztekle. Chytil jí pevně hlavu a obdělával její rozkošnou malou pusinku s plnými rtíky. Eliška mu jazykem jezdila po penisu, sála žalud, v duchu se modlila, ať už tohle má za sebou. Náhle ucítila v jeho údu mocné zaškubání, pohlédla vzhůru na Helmutha, ten měl oči slastně přivřené, ale i tak z nich sálala ocelová modř, prsty ji svíral blonďatou kštici a obličej měl stažený blížícím se vyvrcholením. Přidušeně vzdychal čím dál tím rychleji a jeho sevření bylo ještě více ocelové. Pak mu všechny svaly ztuhly v ocel a tělem se mu rozlila hřejivá vlna orgastického vyvrcholení.
„Ah…meine Liebe…Ahhh!!!“ slastně zasténal a pokropil ji tvář horkou municí ze své zbraně. Spokojeně si oddechnul, poněvadž se mu konečně podařilo ukojit palčivé vzrušení.
„No vidíš, jaká jsi šikovná, teď to byl teprve začátek, příště to bude mnohem lepší.“ řekl jí mile a poručil jí, ať se jde umýt a převléct. Eliška vešla do malé útulné koupelny a dlouho ze sebe drhla zažranou špínu, Helmuthovy doteky i jeho sperma. Seděla v rohu vykachličkovaného sprchového koutu a hořce plakala. To už se nesmí stát, ano je sice velmi pohledný, přesně takový typ, který ji vždycky dostal na lopatky, ale nesmí mu už nikdy podlehnout. Ne, už nikdy mu nohy neroztáhne, myslela si bláhově. Jako převlečení našla černou uniformu služky, s bílou zástěrkou, bílými punčoškami a černými botkami. Oblékla se do toho pracovního mundúru a přišla do pracovny za Helmuthem.
„No výborně, Meine Schatze“ zašvitořil a pěkně si Elišku okouknul z obou stran. Seděl za pracovním stolem, na něm měl položené všechny své zbraně i tu prokletou esesáckou dýku. Stačilo by se jen natáhnout, moment překvapení a zastřelit ho a uprchnout. Ale to by nedopadlo dobře, brzy by ji chytili a popravili kvůli jejímu činu půlku lidí v táboře a navíc, Helmuth, jako vycvičený Vůdcův voják, má zcela jistě mnohem rychlejší reakce než ona. Eliška zavřela oči a snažila se mu nedívat do jeho ledově modrých zraků. Helmuth vstal a přistoupil k ní, znovu zatoužil ji pěkně znásilnit, teď když byla pěkně vykoupaná a voňavá, no kdo by odolal? Čepelí ostré dýky jí začal přejíždět po horké kůži na stehně a zajel až úplně nahoru, ke kundičce. Špičkou jí počechral chloupky a laškovně šimral stydké pysky. Celou dobu se jí přitom koukal do vyděšeného obličeje.
„Něco se ti nezdá, meine Liebe?“ ptal se jí s cynickým úsměvem a surově ji chytl pod krkem.
„Ale tak, uvolni se, když se ti to líbilo jednou, bude se ti to líbit i po druhé. Nebo ti mám snad pomoct?“ zašeptal vztekle. Už ho začínala pomalu štvát, pořád tak stažená a útrpná, vždyť se jí to líbilo, tak co furt má za problémy? Eliška odvrátila hlavu od jeho modře žhnoucího pohledu a Helmuth si toho moc dobře všimnul.
„Dívej se mi do očí, Schiesse!!!!“ zařval a surově ji popadl za vlasy „já tě naučím, jak se má poslouchat!!!“ procedil mezi vzteky sevřenými zuby a natáhnul se na stůl zřejmě pro svého Walthera P-38. Eliška využila jeho chvilkové nepozornosti a natáhla mu takovou facku, že to plesknutí muselo jít slyšet až ven. Helmuth překvapeně zamrkal a zalapal po dechu, vyplivnul krev a vzteky sevřel své úzké rty do úplně tenké linky. A v očích se mu rozhořel nefalšovaný germánský hněv, Eliška by přísahala, že mu oči začaly svítit. Strašně se vylekala, chtěla tuhle prokletou chybu vzít zpět, ale už bylo pozdě. Vší silou se mu vytrhla ze sevření a začala prchat, ale než stačila doběhnout ke dveřím, Helmuth po ní skočil, popadl ji za ruce a vší silou s ní mrštil na kožený gauč, co stál pod oknem. Odepnul si pásek od vojenských kalhot a ledově studenou ocelovou přezkou ji švihnul po zadku, až se jí hned udělala krvavá podlitina.
„Aauuu“ zaúpěla Eliška zoufale a snažila si chránit aspoň hlavu před dobře mířenými zásahy vojenského opasku. Helmuth, stále nesmírně rozzuřený, ji vytáhnul z gauče takovou vervou, jako by nevážila skoro nic, a mrštil s ní proti zdi. Eliška se prudce praštila do zad a chtěla se sesunout k zemi, ale Helmuth ji chytil za krk a do tváře ji zatlačil hlaveň Walthera P-38.
„Co uděláš teď“ syčel rozčíleně „ dáš mi ještě jednu? Tak odpověz nebo tě zabiju!!!!!“ zařval mocně, až se zdi zatřásly. Ruce se mu chvěly vzteky a oči plály studeným, modrým ohněm. Eliška byla tak vystrašená, že nemohla ani popadnout dech, natož mu odpovědět. Klepala se strachy a tváře ji smáčely proudy slz. Helmuth ji vrazil pořádnou, štiplavou facku.
„To, abys měla proč brečet!!! Tak co mi k tomu řekneš???“ šeptal ji přímo do obličeje a rukou přiškrcoval hrdlo ještě víc.
„Entschuldigung Sie mir, bitte… Už to nikdy neudělám… Už se nezlobte, pane veliteli…“ zavzlykala zoufale a Helmuth své železné sevření konečně trošku povolil.
„Tak ty se mi omlouváš?! Ale to sis měla rozmyslet trošku dříve, nemyslíš???“ řekl jí už trošku shovívavěji. Byl přesvědčený, že po tomhle už zlobit nebude.
„Nicméně, trestu neunikneš!!!“ Popadl ji za paži a násilím odtáhl do vedlejší, malinké útulné místnosti s hezkou manželskou postelí. Hodil ji do peřin a ze skříně u zdi vytáhl dlouhou tenkou šňůru. Elišce se rozšířily oči hrůzou, teď ji už vážně uškrtí, kmitalo jí hlavou, ale Helmuth jí pevně svázal zápěstí, přitáhnul, až se jí provaz skoro zaříznul do kůže a přišněroval ji k rámu postele, tak že musela sedět v pokleku. Pak ji vyhrnul sukénku a začal jemně hladit modré podlitiny od vojenského opasku. Eliška sykala bolestí a polykala slzy.
„Kdybys mě nezlobila, byl bych na tebe mnohem hodnější a něžnější, jenže ty mě pořád něčím rozčiluješ, tak ti musím dát pořádně za vyučenou.“ Eliška marně přemýšlela, jak se takový velitel a násilník chová, když je „hodnější“.
„Já už to nikdy neudělám, slibuju, herr sturmbannfuhrer“ vzlykla teskně.
„Tak už konečně přestaň brečet!!!!!“ zařval na ni „nebo ti k tomu tvému neustálému kňučení dám dost dobrý důvod!!!!“ Kdyby ječela hrůzou, bránila se nebo brečela strachy, tak mu to nevadilo, mohl ji násilím zklidnit a přinutit ke všemu, co se mu zlíbilo, ale ona jen kuňkala jak štěně, jak malé utrápené štěně, a Helmutha ty její ukňourané vrtochy přestávaly bavit. Nicméně Elišku jeho řev vystrašil ještě více a tiše se rozeštkala.
„O, mein Gott!!!!“ zavyl Helmuth zoufale, nějak tušil, že tímhle přístupem to nepůjde. Vytáhl ze šuplíku láhev jakéhosi šnapsu a strčil jí hrdlo mezi strachem sevřené zuby.
„Napij se, slyšíš???? Proč pořád tak kňučíš???? Takhle se mi vůbec nelíbíš, a když se mi nebudeš líbit, čeká tě smrt, rozumíš???“ zašeptal jí nenávistně do ucha. Eliška polkla ostrou lihovinu a nitro ji ovládlo příjemně hřejivé teplo. Helmuth si taky mocně přihnul a vytáhl z holínky jezdecký bičík.
„Tak, kde jsme to skončili, mein Schatz????“ Promnul koženou rákosku v ruce a vší silou ji švihnul už po dost zmučeném zadečku. Eliška se vzepjala a zaječela bolestí.
„Tak se mi to líbí, to je ono!!!“ zařval ďábelsky a švihnul ji po druhé. Eliška jen cítila, jak se jí trestající nástroj zarývá snad až do masa, ve skutečnosti ji na baculatých půlkách zanechal pouze červené pruhy.
„Ty se naučíš mě poslouchat! Ty děvko jedna!!!“ Cítil, že ho opět přemáhá divoké vzrušení, penis už mu trhal vojenské kalhoty, chtěl už se zabořit do její slaďounké mušličky plné omamné šťávy. Klekl si za ní a napadlo ho, že by taky mohl obšťastnit její pěknou prcinku, když už ji na něj tak pěkně vystrkuje. Eliška jen spatřila, jak odněkud vytahuje vazelínu a se zděšením zjistila, že ji s ní začíná promazávat konečník. Na svou obranu sevřela půlky k sobě, ale Helmuth ji znovu pořádně přetáhnul bičíkem.
„Nechej toho!!!“ pokáral ji vztekle a žaludem začal přejíždět po uzounkém otvoru, který neměl ještě vůbec prozkoumán. Chvilinku jí masíroval staženou dírku, ale pak už své touhy neovládl a pomalu do ní vniknul. Eliška čekala drásající bolest, ale nebylo to až tak hrozné. Helmuth ji jemně přirážel do zadečku a slastně sténal, tohle bylo ještě lepší než předtím, prdelka mu dávala stálý ocelový stisk, který ho přiváděl k šílenství. Rukama ji roztáhnul půlky od sebe a zajel ještě hlouběji, chtíč ho přemáhal, drtil mezi zuby různá něžná německá slůvka, až to už nevydržel a s hlasitým vyheknutím jí pořádně vystříkal útroby rozkošné sedinky. Po chvíli se zmátořil a jeho bodák opět nabyl ocelové tvrdosti. Začal Elišku něžně hladit po těle, jemně si pohrával s jejími prsy, značně nateklými vzrušením, jako by to nebyl už ten drsný, naštvaný velitel, ale velmi něžný muž. Helmuth když chtěl, uměl být jemný a dávat ženám sladkou rozkoš, jenže musela si to ta dotyčná především zasloužit. Pak se sklonil k naběhlé kundičce a začal ji laskat jazykem, jemně olizoval zduřelý poštěváček, šimral ho špičkou jazyka a Eliška se už zmítala ve slastných záchvěvech. Helmuth pokračoval, dokud necítil, jak začíná vypouštět omamnou šťávu a zaútočil na ni svým, jako ocel tvrdým, údem. Roztoužená štěrbinka ho zhltla jako masožravá rostlina a Helmuth začal mohutně přirážet. Eliška se hlasitě rovzdychala, Němcovy divoké kopulační ji natřásaly natolik, že se chvílemi praštila hlavou o zeď, co měla před sebou. Držel ji pevně za boky a dával jí pocítit nesmírnou rozkoš, kterou ještě nikdy v životě nezažila. Začala cítit v podbřišku to známé slastné teplo a stahy, které dráždily Helmuthovi bodák k zešílení. Eliška se přestala ovládat, sténala na celou ložnici a tlačila mu zadek co nejvíc do klína. Helmutha nejvíce vzrušoval pohled na ni, jak se před ním svíjí na kolenou a jak u toho pěkně křičí. Zrychlil ještě víc, až Elišku omráčil silný orgasmus. Kundička se jí stáhla tak silně, že vypudila jeho úd ven, ale Helmuth ho dychtivě vrazil zpět a následoval Elišku ve slastném vyvrcholení. Pak si zapnul kalhoty, bičík zasunul zpět do holínky a Elišce konečně rozvázal ruce. Mnula si oteklá zápěstí a doufala, že už ji nechá na pokoji.
„Nuže, meine schone Fraulein, tady bude tvůj pokoj, teď se pěkně vyspíš, zítra tě čeká náročný den. Dobrou noc a žádné hlouposti, rozumíš???“
„Ano, herr sturmbannfuhrer“ špitla Eliška rezignovaně.
„Tak pěkně spinkej, mein Schatz“ řekl jí sladce, zavřel a zamknul ji na dva západy. Eliška se koukala do stropu, hodnotila svou novou, vzrušivě děsivou roli. Mohla by zmizet oknem, jenže kam? Helmuth by ji stejně chytil a pak by ji přinejmenším opravdu zabil. Bude muset zatnout zuby a vydržet, když není agresivní a nemá zrovna sadistické choutky, tak je to s ním i příjemné, ale on prostě sadistický bude vždycky, to je to, co mu dodává chtíč a touhu a co ho činí tak dobrým milencem…
Eliška se schoulila do voňavých peřin, našla polohu, při které ji tolik nepálil zadeček, a vyčerpáním tvrdě usnula.