Jen se chtít krásně dívat...

Jen malé ,,mou láskou k lásce vystihující a přiznám, trochu 'slovem přivlastňující lásky zobecňující psaní to mé'

Láska nemusí Vám přijít, ta ráda lásku má,
Kde však, no kde jen?
_ _
O O
V očích, jen v očích...
co chtějí dívat se tak naň..
pak láska, jediná, co pořád
stejně 'patří' nám, nám všem,
pak vděčná, jak nekonečně umí být,
V skromnosti své všemocné,
vše do pořádku dá, jak
jak hůlkou mávnutím,
čarovným zázrakem,..



Ne.. to ona nikdy, ta jak když zákonem
spravedlivým nad sebou zakazujíc si,
''Ať právě tu vznešenost já znamenám co i o zásluze je,,
jak kdyby říct si mohla, ale, ona jen síla je...
vesmírná a vše spojující...

Láska hlavně, i když moc složitější věcí je,
Možná, třebas klame,
nás, hlavně nás všechny, co upřímně ji známe,
jen na povrch, jak když my se jí někdy možná díváme,
to však, jak když dobře je,
lásce přisoudit,
v naleznuvší smyslu lásky,
v hlubkém vyznání se ve lži své,
jen přisuzujte...
ať zázrak je vina její,
i chod světa ať ona jest kdo řídí,
ale tohle jen Já tak vidím,
ale co já Toho Vím,
já stejně snad víc věřím,
v bláhovosti své,
ale co lásce já nepřisoudím,
kdybych už já tak dělala,
to upřímné již, ode mne k ní by nebylo,
že láska ať lidi nade vše miluje,
ta přesně jen tolik dá, kolik jen sama má,
to sice i nekonečno je,
ale pořád, nic více nic méně,
také proč až moc?
kde by láska v přehnanosti upřímná byla?


Pro svou vznešenost láskou nikdy,
Nikdy ona nepřehání,
jen když člověk vzhlíží k ní,
jen když chce být vděčný zaň,
vidět jí v kráse celé její...
jen pak láska rozdat se mu může,
úplně tak, jak to v skutečnosti, každý chceme mít..
tak nakonec s díky jí, oplývaje, tak v sobě budeme mít...