Princezna Nia - Kapitola VIII.

Kapitola VIII.

  Na královském dvoře to hýřilo veselím. Sloužící jeden vedle druhého poskakovali, křepčili a vítali hosty. Král Marcas nechal o svatbě zpravit hned několik sousedních království, a tak se nádvoří Eldenu hemžilo samými významnými šlechtickými osobnostmi. Každý rod reprezentoval jeden vlajkonoš, který nesl vlajku s rodovým erbem.
  Bylo možné spatřit směsici barev a symbolů – zlaté růže na rudém podkladu, rudé růže na zlatém podkladu, orly, ryby, vlky a jiné. Nejvíce však převládaly vlajky rodu Aodhfinů, jež visely ze všech oken všech věží, vlajky s černorudým čtvrceným štítem, kterému vévodil bílý oheň. Tento erb také visel naproti vstupu na nádvoří a vedle něhož se nalézal erb vládců Darkswenu, erb se zlatě lemovaným zeleným štítem, na němž se nacházela hnědá medvědice.
  Poslední svatbu Elden zažil, když se ženil sám král Marcas. A v té době bylo přeci jen možné spatřit ještě jeden erb, který na svatbě Niy a Viktora chyběl. Byl to znak rytířského rodu Whitespearů, znak se štenýřovým bleděmodro-černým štítem, jehož popředí zdobilo bílé kopí. Byl to znak rodu, jehož členy nechal zabít sám král Marcas, aby tak zabránil naplnění proroctví. Málokdo věděl, že i královna Elisa byla z rodu Whitespearů a málokdo také věděl, že i její smrt byla dílem krále Marcase.
  Král Iver k svatbě svolil především proto, aby udělal poslední tečku za dávným svárem mezi ním a králem Marcasem. Kdo ví, jestli by tak učinil, kdyby věděl, že jeho choť, královnu Elisu, před necelými dvaceti lety nezabili zbojníci. Jelikož ale král Marcas uměl své zločiny skvěle maskovat, nebránilo nic sňatku, který měl navždy spojit dvě království v jedno.

  Princezna se mezitím chystala na svatební obřad ve své komnatě. Kolem ní skákal snad tucet služebných včetně Deidry, která právě princezně rozčesávala vlasy.
  „Bude z vás nádherná nevěsta, Vaše Výsosti,“ snažila se pozvednout princezninu náladu Deidra, „princ Viktor z vás bude velmi nadšený a všichni mu vás budou závidět.“
  Princezna nedbala toho, co komorná povídala. Říkalo se, že svatba má být nejšťastnějším dnem každé dívky, ale Nia si svůj nejšťastnější den představovala úplně jinak. Za pár okamžiků se stane Viktorovou ženou. A co bude potom? Myšlenky na svatební noc Nia pro jistotu vypustila z hlavy. Jinak by totiž hrozilo, že by se rozběhla do nejvyššího patra té nejvyšší hradní věže, vyklonila by se z okna a skočila by dolů.
  A co bude zítra? A co za měsíc? Za rok? A co Aislin? Při poslední otázce se princezna musela zhluboka nadechnout, aby nepropukla v pláč. Nevěděla, co se stalo, že Aislin takovou dobu nepotkala. Měla pocit, že se jí Aislin vyhýbala, že s ní nechtěla mluvit. A vůbec by se nedivila, kdyby tomu tak opravdu bylo.
  Nia stála napůl zoufalá před zrcadlem a sledovala, jak jiná komorná dokončuje úpravu jejich šatů, prohlížela se a představovala si samu sebe jako královnu Darkswenu. I z této představy jí bylo úzko. Proto počkala, až komorná ukončí poslední steh, a i přestože nebyla ještě nalíčená a učesaná, omluvila se a na chvíli opustila svou komnatu.
  Z vydýchaného vzduchu v místnosti se jí točila hlava. Cítila také, že má prázdný žaludek a rozhodla se tedy zamířit do kuchyně, aby si dala něco k snědku.

  Stejně jako celý hrad byla i kuchyň přeplněná lidmi. Peklo se maso, vařila se polévka, připravovaly se zákusky a každá pomocná ruka byla k něčemu dobrá. V tom zmatku zahlédla princezna babičku.
  „Dobrý den, Vaše Výsosti,“ pozdravila babička, „copak tady pohledáváte?“
  „Dobrý den, babičko,“ oplatila pozdrav Nia. „Přišla jsem si vzít něco k snědku. Ještě jsem dnes nic nejedla a nerada bych, aby mi při obřadu kručelo v žaludku.“ Což ovšem nemyslela princezna vážně, neboť jí ve skutečnosti byl celý obřad ukradený.
  Babička zvedla obočí, jako by nad něčím přemýšlela. „Zajděte si do spižírny a tam si vezměte, co chcete. Tady v tom pozdvižení byste těžko něco pořádného hledala.“
  Nia poděkovala za radu a vydala se směrem ke spižírně a přemýšlela nad tím, do čeho by se zakousla nejraději. Jakmile otevřela dveře spižírny, spatřila uvnitř Aislin, kterak se natahuje na polici připevněnou na jedné z bočních stěn. Aislin otočila svou hlavu ke dveřím. To byl ale jediný pohyb, který učinila, protože nečekala, že by se ve dveřích mohla objevit Nia.
  Obě na sebe notnou chvíli hleděly, aniž by se byť jen o chlup hnuly. Jako první se z té strnulosti probrala Nia, která vstoupila dovnitř, zavřela za sebou dveře a vrhla se na Aislin. Pevně ji k sobě přitiskla a náruživě ji políbila. Než se Aislin stačila vzpamatovat, nezůstalo jen u jednoho polibku. Nia dychtila po Aislin, po jejím těle, jejích žhnoucích rtech, prahla po chuti Aislininy kůže, i po tom, aby mohla své prsty zaplést do jejích vlasů. Nebyla schopná tu touhu zadržet.
  Aislin se z Niina objetí vysmekla a přistoupila ke dveřím. Princezna myslela, že chce Aislin beze slova odejít, avšak ta se u dveří zastavila, zavřela je na petlici a střelila po princezně laškovným pohledem. Nia pochopila, že Aislin nechce utéct.
  Možná by bylo namístě spekulovat, proč byly dveře do spižírny uzamykatelné zevnitř. Inu, touto otázkou se nikdy nikdo příliš nezaobíral. Lze se jen domnívat, že k podobným aktům v této místnosti docházelo častěji, což by přítomnost petlice velmi dobře vysvětlovalo.
  Aislin s Niou odpověď na tuto otázku znát nepotřebovaly. Neměly totiž čas věnovat se jiným věcem než jedna druhé. Největší starostí Aislin bylo šetrně princeznu zbavit jejích šatů, aniž by je poničila. Aislin byla velice šikovná, a tak nádherné drahé svatební šaty zdobené pravými perlami ležely za několik chvil na zemi.
  Nia neměla důvod být šetrná k oblečení Aislin, i proto ho s Aislinina trupu téměř strhala. Byla jako lačná šelma, která si užívala dobývání své kořisti. Otočila Aislin čelem k policím a přitiskla své tělo k tomu jejímu. Svou dlaň položila na Aislinino pravé stehno těsně nad koleno a pozvolna mířila směrem k jejím hýždím, přičemž stále intenzivněji zarývala své prsty do Aislininy kůže. Když dosáhla svého cíle, z úst Aislin se ozval hlasitý rozechvělý vzdech. A s každým princezniným provokativním dotykem se ozýval další a další.
  Nia se rozhodla jednou rukou věnovat pozornost Aislininým pevným ňadrům, zatímco tou druhou dráždila Aislinin roztoužený klín. Cítila, jak je Aislin vzrušená, a věděla, co má dělat, aby její vzrušení ještě zvýšila. Chtěla dát Aislin to, čeho vždy dopřávala Aislin jí.
  Aislin byla odevzdaná a omámená a rytmicky se pohybovala v souladu s Niiným tělem, které bylo přilepené na tom jejím. Rukama se opírala o police a nevšímala si předmětů padajících kvůli ní na zem. Vnímala jen Niu a nic jiného.
  Náhle princezna Aislin otočila směrem k sobě. V Aislininých zelených očích se zračila oddanost a horlivost a rychlost jejího dechu princezně prozrazovala, že Aislin nemá k vyvrcholení daleko. Nia se proto rozmyslela pokračovat dále. Tentokráte se ale odhodlala použít svá ústa.
  Aislin se znovu zapřela o police – tentokráte svými zády – a majíc zavřené oči zaklonila hlavu a kousla se do rtu, když se jí Nia jazykem dotkla přesně tam, kde plánovala. A netrvalo dlouho a Aislin dosáhla vrcholu. Se stále ještě zrychleným dechem i tepem se podívala dolů, kde mezi svými nohami uzřela princezninu hlavu. Princezna vypadala spokojeně a před tím, než se postavila, vtiskla letmý polibek na vnitřní stranu Aislinina stehna.
  Aislin s Niou se ocitly tváří v tvář. Aislin se usmála, opřela své čelo o to princeznino a pohladila ji po tváři. Obě se spojily v jediném objetí a vychutnávaly si každý vzájemný nádech i výdech.
  Náhle princezna zašeptala: „Aislin, mám plán.“
  Aislin se zaujetím oddálila svou hlavu. „Jaký, Vaše Výsosti?“
  „Chci, abys se mnou jela do Darkswenu,“ navrhla Nia. „Nemůžu bez tebe žít, Aislin, a chci ti být neustále nablízku. A pokud jsme se spolu mohly scházet zde, téměř před zraky mého otce, jistě to nebude problém, ani když budu Viktorovou ženou.“
  Aislin se princeznin nápad zalíbil, přesto měla určité pochybnosti. „Budete přeci mít vůči princi Viktorovi jisté povinnosti.“
  Nia věděla, co tím chce Aislin naznačit. „Nechci, abys na Viktora žárlila, Aislin. Nikdy k němu nebudu cítit to, co k tobě.“
  „Ale i tak s ním budete muset sdílet lože a bude se očekávat, že na svět přivedete jeho potomky,“ upozornila Aislin.
  „Jsem si vědoma toho, že je to moje povinnost, kterou budu muset splnit,“ odvětila Nia, „ale jedinkrát v životě bych chtěla učinit také to, co je mou svobodnou vůlí.“
  „Je-li to vaše přání, Vaše Výsosti,“ uzavřela Aislin, „velmi ráda s vámi do Darkswenu pojedu.“
  Ještě naposled se políbily a Aislin pomohla princezně obléct se do jejích svatebních šatů. Nia si z ošatky vzala jedno jablko, jelikož stále ještě pociťovala hlad, a otevřela zamčené dveře, ve kterých se s Aislin rozloučila polibkem, jejž poslala do vzduchu.

  Princezna se vrátila do své komnaty, kde na ni čekaly netrpělivé komorné.
  „To je dost, že jste tady, Vaše Výsosti,“ poznamenala Deidra, „za chvíli začne obřad a vy ještě nejste upravená.“
  Princezna jen obrátila oči v sloup, šla se postavit před zrcadlo a myslela si svoje. Tu si však všimla něčeho na svých dokonalých svatebních šatech. Přes jejich pravý rukáv se táhla široká černá šmouha.
  Princezna nebyla jediná, kdo to postřehl. „Vaše Výsosti, Vaše šaty!“ vyjekla jedna z komorných a ukázala prstem na znečištěný rukáv.
  „Co jste proboha dělala, Vaše Výsosti?“ otázala se Deidra princezny, jako by mluvila s malým dítětem.
  „Asi jsem se někde musela otřít o zeď,“ zareagovala Nia. „Jistě to není tak strašné, aby se to nedalo vyčistit,“ dodala a hlavou pokývla na komornou, která ji prve upozornila. Ta ihned přiskočila k princezně a započala uvádět šaty do původního pořádku.
  Deidra mezitím upravovala princeznin účes a snažila se, aby jí to co nejvíce slušelo. Když už byla téměř u konce, vstoupil do místnosti král.
  „Tak jak jste na tom?“ zahuhlal namísto pozdravu.
  „Už je vše téměř hotovo,“ odpověděla Deidra a připnula princezně do vlasů poslední sponku.
  Komorná, která princezně čistila šaty, byla naštěstí také úspěšná. Takže král přitakal, vzal princeznu pod paží a odešel s ní, aby její ruku mohl dát princi Viktorovi.

  Svatební obřad se konal pod širým nebem na nádvoří hradu, kde byly nyní shromážděny dohromady zhruba dvě stovky vysoce postavených lidí a jejich příbuzných a několik desítek sluhů a vojáků držících stráž. Byl to jediný den, kdy brány Eldenu zůstávaly otevřené až do dlouho večera. Zavíraly se teprve se skončením svatební hostiny.
  Hosté byli usazeni do lavic čelem k místu, kde byly na zdi umístěny dva erby symbolizující spojení dvou královských rodů a kde nyní čekal princ Viktor na svou nastávající choť. Jakmile všichni spatřili, jak princezna s králem scházejí po schodech na nádvoří, povstali a upřeli své zraky právě na ty dva.
  Princezna očekávala, že jí král bude chtít něco sdělit. Ten ji však jen mlčky doprovodil uličkou mezi lavicemi, předal její ruku princi Viktorovi a postavil se do čela.
  „Drazí hosté,“ započal svou řeč král, „vítám vás zde v tento slavnostní den, který se do dějin zapíše jako den, kdy dva královské rody se spojily v jeden.“
  Nie připadalo, že král hovoří celou věčnost, a proto se poddala zcela jiným myšlenkám. Zajímalo ji, jaké to v Darkswenu bude, byla zvědavá, jestli se tam Aislin také bude líbit. Plánovala z ní udělat svůj osobní doprovod, aby mohly veškerý svůj čas trávit spolu, plánovala, jak spolu s Cerusem a Abastorem budou objevovat nová místa v okolí a jak konečně bez dozoru svého otce bude moct volně dýchat. Tolik toho plánovala.
  Král domluvil a princezna postřehla, jak princ Viktor před ní poklekl, vytáhl svůj meč, položil jej na zem před Niu a pronesl: „Tímto je můj meč i váš. Slibuji, že vás budu do své smrti chránit a že vám budu dobrým mužem.“
  Princezna pohlédla nahoru a spatřila Aislin opírající se o zábradlí. Na moment zavřela víčka a pro sebe si zašeptala: „Kvůli nám to udělám.“ Když pak oči otevřela, zdvihla Viktorův meč ze země, podívala se na prince a oznámila to, co se od ní čekalo: „Tímto váš meč přijímám a slibuji, že vám budu dobrou ženou.“
  Princ Viktor povstal, společně s Niou uchopil meč, kterým se řízl do levého předloktí, zaťal pěst a zvedl ruku. Totéž udělala Nia a ve vzduchu pak spojila svou řeznou ránu s tou Viktorovou.
  „Krev jest spojena s krví. Duše jest spojena s duší. Nechť je tomu tak už navždy!“ zvolal král, čímž byl celý obřad slavnostně ukončen a všichni přítomní na nádvoří znovu povstali a začali tleskat.

  Značnou chvíli trvalo, než se celý svatební dav přemístil do místnosti, kde se konala hostina. Královská jídelna byla již v tu dobu nachystaná a překypovala jídlem a pitím.
  Do čela byli usazeni novomanželé, po jejichž bocích se usadili král Marcas a král Iver. Král Marcas pozvedl svou číši plnou vína a bez okolků vyzval všechny zúčastněné k zahájení hodování.
  Každý jedl a pil, co mu síly stačily, a sloužící se museli rychle ohánět, aby uspokojili hosty, kteří se nemohli nabažit dobrot proudících z královské kuchyně. Jediný, kdo byl zdrženlivý, co se vína týkalo, byl král Marcas. Dokonce i princezna pila s chutí, neboť věděla, co ji po skončení svatební hostiny čeká za povinnosti. Král žádné povinnosti neměl, přesto popíjel raději s mírou. Když chtěl požádat opodál stojícího lokaje, aby mu doplnil pohár, povšimnul si, jak se mezi sloužícími mihla Aislin. Vstal proto a vydal se za ní.
  Dohonil ji na prázdné chodbě, která vedla opačným směrem, než byla kuchyň. „Máš radost, že se tvá princezna provdala?“ nahodil posměšně král.
  „Jistě, Vaše Veličenstvo, těší mě, že Její Výsost má za muže někoho tak šlechetného, jako je princ Viktor,“ opáčila Aislin se skrytou ironií v hlase.
  „A ty si myslíš, že s ní pojedeš do Darkswenu?“ zeptal se král.
  „Je to přání Její Výsosti,“ poznamenala Aislin.
  „To je sice možné, ale já to nedovolím,“ upozornil král Marcas a aby svou připomínku ještě více zdůraznil, vztyčil k Aislin svůj ukazováček.
  Aislin už nemohla déle snášet královo opovrhování, proto se na krále nenávistně podívala a rozkřikla se: „To se ještě uvidí!“ Poté se rozběhla pryč.
  Král nejprve stál jako opařený, posléze si ale pro sebe zabrblal: „Jak chceš,“ a vydal se opačným směrem, zpátky na hostinu.

  Svatební hostina pokračovala velkým veselím, zpívalo se a tančilo a i princezna se zdála být v dobré náladě. Zčásti bylo na vině víno a zčásti myšlenky na to, co Nia prováděla chvíli před obřadem s Aislin. Ach, jak to bylo dokonalé. Jaké by to asi bylo, kdyby se spolu milovaly ve spižírně v Darkswenu. Jistě by to muselo být také tak vzrušující. Nia se rozhodla, že co nejdříve po příjezdu do Darkswenu to musí s Aislin vyzkoušet i tam.
  Znenadání se do jídelny vřítil jeden ze sluhů, jenž vypadal velmi vyděšeně. „Vaše Veličenstvo, Vaše Veličenstvo!“ volal tak zběsile, že stěží popadal dech.
  Když se konečně zastavil a celá místnost ztichla, vykřikl: „Musíte ihned jít do stájí. Stalo se tam něco strašného.“
  Jídelnu zachvátil vzrušený šepot všech hostů. Král se zvedl ze židle, uklidnil svatebčany a odebral se ke stájím. S ním šli i čtyři jeho stráže, král Iver, princ Viktor, i princezna Nia, která i přes protesty svého otce nechtěla zůstat u stolu.

  Sotvaže celá tato početná skupina dorazila ke stájím, všichni spatřili tu hrůzu. Z každé ohrady vytékalo několik pramenů krve, které se uprostřed spojovaly v obrovskou kaluž. V té kaluži klečela osoba, vedle níž ležela zakrvácená dýka s pozlacenou rukojetí.
  „Aislin!“ vyjekla zděšením Nia.
  Aislin pohladila hlavu mrtvého Ceruse, která jí spočívala na nohou, zvedla se a upřela své slzami zalité oči na princeznu.
  „To ti teda nevyšlo,“ promluvil král k Aislin a běsně rozkázal svým strážcům: „Chyťte ji!“
  Ti se rozběhli za Aislin. Ta však na nic nečekala a rozutekla se k druhému východu ze stájí.
  Král Iver a princ Viktor jen nevěřícně zírali, princezna Nia dostala hysterický záchvat. „Aislin!!!“ zakřičela znovu bezmocně. A když se znovu podívala na tu spoušť ve stájích, zatočila se jí hlava a sesunula se k zemi tak náhle, že se princi Viktorovi stěží povedlo ji zachytit.
  Aislin i nadále úspěšně prchala. A jen co zapískala na prsty, objevil se u ní Abastor, který jako jediný masakr přežil. Ona na něj ve spěchu naskočila a opustila hrad branou, která byla ještě stále otevřená.
  Král chtěl okamžitě vyslat vojáky, aby Aislin pronásledovali. Než však svolal své muže a sehnal jim koně, kteří byli provizorně ustájeni na opačné straně hradu a kteří patřili královým hostům, byla Aislin dávno pryč a nikdo netušil, jakým směrem se vydala.