Princezna Nia - Kapitola VII. (doplnění)

  Abastor pádil krajinou tak rychle, až z té rychlosti Aislin slzely oči. I když bylo docela možné, že to nebyl jediný důvod. Aislininy myšlenky byly zmatené, křičely jedna přes druhou a jediné, co Aislin dělilo od záchvatu paniky, byl právě překotný Abastorův běh, který jí vháněl krev do žil.
  „Nia, Viktor, král Marcas, svatba, babička, Nia, svatba, Nia,“ střídaly se obrazy v Aislinině hlavě. Bylo patrné, že se vůbec neohlíží na to, kudy s Abastorem jedou, přesto náhle zpozorněla, když Abastor konečně zastavil. Aislin se rozhlédla kolem a během jediné vteřiny si uvědomila, že se nachází na onom místě, kde princeznu poprvé políbila.
  „To jsi mi udělal schválně?“ vyměřila si Abastora nevraživým pohledem Aislin, ačkoliv tušila, že k tomu musel mít nějaký důvod.
Abastor moc dobře znal toto místo a věděl, že má k němu Aislin velice zvláštní vztah a také věděl, že jedině tady bude moct Aislin nad vším dobře přemítat.
  Aislin se smutně usmála. „Děkuji ti, kamaráde, že jsi mě sem dovezl,“ dodala.

  Mezitím na hradě všichni ještě stále blahopřáli princi Viktorovi a princezně Nie a obdivovali, jací jsou ti dva dokonalý pár. Princezna chtěla jediné. Chtěla ukončit tuhle předstíranou radost, poslat prince Viktora někam pryč a chtěla se vydat hledat Aislin. Neměla ale ponětí, kde by měla začít.
  Když už prince Viktora omrzelo vítání poddaných a procházení se po hradě, oznámil Nie, že by si rád šel odpočinout a něčeho se najedl, a navrhnul, zda by se k němu jeho vyvolená nechtěla připojit. Nicméně Nia využila této hozené rukavice a omluvila se, že s dovolením půjde do svých komnat. Princ neměl námitek, a tak se s princeznou rozloučil letmým polibkem na ruku.
  Jen co Nia ztratila Viktora z dohledu, rozběhla se ke stájím, aby si osedlala Ceruse, protože předpokládala, že Aislin na hradě nezůstala. Ve stájích potkala malého Patricka, který jí se vším ochotně pomohl.
  „Mohu tě o něco požádat, Patricku?“ oslovila Patricka Nia.
  „Samozřejmě, Vaše Výsosti,“ zašvitořil tenkým hláskem Patrick.
Nia se k němu sklonila, aby nemusela mluvit moc nahlas. „Kdyby mě někdo hledal, jsem ve svých komnatách a spím. Nechci, aby kdokoliv věděl, že nejsem na hradě.“
  Patrick kývl na znamení toho, že rozumí a zamával princezně na rozloučenou.

  Princeznu napadlo jediné místo, kde by mohla Aislin hledat, a Cerus měl očividně stejný nápad, protože se sám od sebe vydal tam, kam chtěla zamířit Nia.
  Když oba dojeli na Niino nejoblíbenější místo, nebylo nikde ani stopy po živé duši. Princezna čekala, že někde spatří Aislin, a byla rozčarovaná, když se tak nestalo. Zklamaně usedla do trávy na stále ještě chladnou zem a zadívala se do dáli na čarokrásnou krajinu, která se rozkládala všude kolem.
  Z rozjímání vytrhl Niu nějaký zvuk. Znělo to, jako by někdo v okolí velice opatrně našlapoval. Otočila se a spatřila Aislin, kterak se opírá o nedaleký strom.
  „Vážně to chcete udělat?“ zaznělo z Aislininých úst.
  Opodál se pásli Abastor s Cerusem a poslouchali konverzaci dvou dívek, ze které bylo patrné, že svatba Niy a Viktora je nevyhnutelná, jelikož ani Nia, ani Aislin nebyly sto vymyslet nějaké východisko nastalé situace. A když Aislin přispěchala k Abastorovi, naskočila na něj a odjela, bylo jasné, že žádné řešení nalezeno nebylo.
  Princezna ještě chvíli otálela, než nasedla na Ceruse a vydala se za Aislin. Stále se snažila přijít na to, jak se nyní zachovat. Chtě nechtě se musela připravovat na svatbu, která se s každou uplynulou minutou čím dál víc přibližovala.

  Po návratu zpět na hrad se Aislin dozvěděla, že si ji král nechal zavolat, a obávala se dalšího maléru. Když vstoupila do královských komnat, nevypadal král vůbec nazlobeně. To ovšem samo o sobě nic nevypovídalo, neboť král byl mistr v maskování svých pocitů. I to věděla Aislin z vlastní zkušenosti.
  „Přistup blíž, Aislin,“ požádal král a zvedl se ze svého křesla.
  „Smím vás poprosit o vysvětlení, proč jste požádal o mou přítomnost zde, Vaše Výsosti?“ zeptala se Aislin, jak nejzdvořileji uměla.
  „Mám pro tebe důležitý úkol, Aislin,“ začal vysvětlovat král.
  Ačkoliv Aislin chtěla bedlivě poslouchat, nebyla schopná udržet svou pozornost. Z králova projevu jen matně zachytila slova jako „koně“, „princezna“ a „svatba“.
  „Takže odjedeš ještě dnes a vrátíš se až v den svatby,“ zakončil král. „Nyní běž vyhledat Karena, který ti bude dělat doprovod. Zatím sbohem, Aislin.“
  Aislin byla překvapená svým novým úkolem a zároveň předpokládala, že to je jen další králův trik, jak se jí na nějakou dobu zbavit, aby se nemohla pohybovat v princeznině okolí. Měla totiž zdání, že se král nějakým způsobem dozvěděl, že si s Niou nejsou zcela lhostejné. Přesto se však Aislin krále na nic neptala, uklonila se a odebrala se najít Karena.

  Karen se nacházel v královské zbrojírně a celou dobu před příchodem Aislin netrpělivě přešlapoval. Byl jedním z královských velitelů. A přestože o královských velitelích se toho všeobecně moc dobrého říct nedalo, Karen si po dlouhá léta zachovával pověst muže, který není tak zvrhlý a surový jako všichni ostatní. Někteří by bývali řekli, že byl spravedlivý a čestný muž, který leč bohužel musel plnit všechny královy rozkazy, což bylo jeho povinností.
  Po příchodu Aislin se s Karenem pozdravili a Karen Aislin vysvětlil podrobný plán jejich tajné výpravy. Poté se šli oba připravit na cestu a nedlouho po tom vyrazili.