Pod rozkvetlou třešní

      Chris se právě díval na záznam zápasu, když mu zazvonil mobil. Přišla mu zpráva a při přečtení zjistil, že je od Chloe. Stálo tam, že má být za patnáct minut u lávky. Neměl tušení o co jde a trochu se kvůli Chloe bál. Spěšně z domu vyrazil na cíl schůzky.
      Chloe seděla na schodech a jak si ho všimla, postavila se a šla ho přivítat objetím.
"Co je? Stalo se něco?" Zeptal se stále zmatený Chris. "Něco ti musím ukázat" A usmívala se od ucha k uchu. Chytla ho za ruku a vykročila směrem k lesu.
Šli skrz les asi deset minut a Chrisovi se napětí z cesty přestávalo líbit a začal se vyptávat. "Tak kam to jdeme?"
"Uvidíš." Odbyla ho usmívající Chloe.
Pokračovali stále hlouběji. Občas se Chloe zastavila a skrz opadané stromy a zasněženou zem se rozhlédla. Pak na její tváři šlo jasně rozpoznat, že zase našla směr a hbitě vykročila s Chrisem v zádech vpřed.
"Už tam brzo budem." Uklidnila Chrise, kterému začínala být zima.
Vyšli z lesa a stáli teď před polem. Uprostřed byl travnatý ostrůvek a na něm veliká třešeň.
"Pojď!" A rozběhla se přímo ke stromu. Byla plná nadšená a plná radosti, avšak Chris její nadšení vůbec nesdílel. "Co?" Zatvářil se zakysle. "Ty mi chceš ukázat strom?" Volal za ní.
"Dělej!" Opět ho popohnala a on se neochotně dal do klusu za ní.
      Teď stáli pod smutně vyhlížející a sněhem pokrytou třešní. "Chyť mě za ruce." Vybídla Chrise a zvedla k němu dlaně. S nechápavým výrazem jí chytl. "Kdyby bylo jaro, tak by to tu mohlo bejt hezký, ale-." Chloe ho utišila svými ústy. Přiklonila se k němu a silně mu přitiskla svá ústa na jeho. Chris opětoval její polibek a teď mu bylo jedno, že ho táhla tak daleko lesem a zimou.
      Jejich těly začala proudit energie. Jejich líbání bylo naprosto jiné, než kdy dřív. Bylo to mocné a příjemné. Byl to přesně ten moment, který potřebuje být nevázaný na čas. Který může trvat dokud se jejich těla nerozpadnou a nezůstanou z nich jen popraskané kosti. A jak tam tak stáli a líbali se, sníh se začal pomalu snášet na jejich hlavy a ramena. Chloe odlepila svá ústa a otevřela oči. Než je otevřel Chris, pociťoval pocity zklamání, protože jejich souznění bylo velice krátké a přál by si tak s ní zůstat celý život.
      Po otevření ale, uviděl usmívající Chloe a to, co spatřil hned na to, mu vyrazilo dech. Třešeň už vůbec nebyla smutný kus dřeva. Byla zbarvená do bílé a růžové. Plná listů, elánu, naděje, krásy, a harmonie. Bylo rozkvetlá a okouzlující. Byla jediným stromem, jež měl listy a který naprosto nepatřil mezi ostatní stromy. Byla nádherná a magická. A sníh se z ní pomalu snášel na ně a pak na zem, a oni hleděli se zakloněnými hlavami na tu krásu. Pokořili společně přírodu a dokázali vytvořit něco tak neobyčejného.
Poznali, že jejich energie byla určená být spolu.